Zobrazení zdroje stránky Na Šumavě i v Tatrách

{{MediaBankArticle
|Title=Na Šumavě i v Tatrách
|Author=Miroslava Brabcová
|Date=2005-03-17
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=Alois Pavlíčko, Tomáš Vančura
}}
Dva ředitelé národních parků, dva muži, kteří jsou zodpovědní za zákonem chráněné plochy přírody. Každý z parků leží jinde. Jeden na Šumavě, druhý v Tatrách.

V minulých dnech se v budově Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (NP a CHKO) sešel ředitel NP a CHKO Šumava Alois Pavlíčko s ředitelem Tatranského národního parku (TANAP) Tomášem Vančurou.

*Co přinášejí národní parky nejen lidem, ale i přírodě? V čem tkví jejich smysl a proč vůbec jsou zřizovány?

Alois Pavlíčko: Národní parky jsou zřizovány jako poslední refugia – útočiště přírody na planetě, jíž definitivně vtiskl svůj řád člověk. Jejich smyslem je zachovat přírodní procesy v pokud možno čisté formě. Člověk je součástí těchto procesů, ale je zde v roli pozorovatele. Nezasahuje do nich, nereguluje je. Základním principem národních parků kdekoli na světě je tedy navrácení přírody přírodě. Zažít jemné předivo přírodních útvarů v jejich původní divokosti, unést se nostalgií nebo romantikou pohledu, to je přece pohlazení po duši unavenou každodenním shonem.

Tomáš Vančura: Je to území, u něhož národ rozhodne, že je svou přírodní kvalitou něčím mimořádné, a má dva hlavní cíle: záchranu přírodních prostředků, tzn. nechat si „dělat přírodu, co chce“, a na druhé straně umožnit lidem z přírody nějakým způsobem „profitovat“, myšleno spíše pocitově, duševně, rekreačně a zdravotně.

*Jak se snažíte řešit rozpory a problém se starosty obcí, ekology či jinými organizacemi?

Alois Pavlíčko: Snažíme se o politiku širokého konsensu. Nechceme nechat eskalovat eventuální spory do opětovné mediální války, chceme se dohodnout. Nejde však o dohodu za každou cenu. Jedinou cestou, jak rozpory zvládnout, je komunikovat se starosty i s lidmi v obcích, co nejvíce jednat, navštěvovat je. V minulých letech bylo v různých evropských zemích zjištěno, že generálně ubývá turistů, ale tam, kde je k dispozici národní park, jich ubývá přece jen méně. Oblasti s „parky“ jsou na tom ekonomicky lépe než ty „bez parků“. Národní parky jsou i v dnešní složité době velkými lákadly.

Tomáš Vančura: Demokracie rovná se diskuse. Uvedu příklad jednoho mého kolegy z Rakouska. Když tam chtěli vyhlásit NP, trvalo jim to šest let. A přitom je Rakousko zemí, kde mimořádně ctí demokracii a věci, které s ní souvisí. Tím chci jen dokumentovat to, že v našem oboru jde vždy o velmi dlouhou diskusi, protože ochrana prostředí ve svojí podstatě je určité omezení toho, co byste mohli, a toho, co nesmíte. A to velmi těžko lidé přijímají. Ale národní parky jsou pro lidi…

Alois Pavlíčko: Potřebují turisty a turisté potřebují národní parky. Je to vzájemnost a symbióza. Stále více a častěji dokladujeme, že turisté se k nám vrací jedině kvůli relativně neporušené přírodě. Němci tomu říkají Natur pur. Lidi stále více zajímá, jak probíhají přírodní procesy. Přestávají chápat suchý les jako les mrtvý. Vidí, že i ve schnoucím lese běží velmi rychle samoobnova. Do hry života se dostávají tisíce a tisíce klíčících semen a mladých stromků. Pokud jde o informační a strážní službu, snažíme se, aby se naši strážci stali partnery turistů. Nicméně může se stát, že třeba i vás potrestají, pokud budete trhat borůvky v první zóně nebo si budete testovat své cyklistické schopnosti v rašeliništi.

Tomáš Vančura: Pravidla chování v NP mají právní rámec, my tomu říkáme Návštěvní pořádek. Ve většině případů se může návštěvník pohybovat jen na vyznačeném území, nebo jen po turistických chodnících. Jsou přesně definována území, kde se může chodit, dělat paragliding, běhat. Samozřejmě, že při větrné kalamitě bylo velké množství chodníků zavalených. Dá se říci, že osmdesát procent je již vyčištěno, ale je ještě hodně chodníků, například v oblasti na Kriváni, kde bude vyčištění od kalamity ještě chvilku trvat.

*Opadl po zmíněné kalamitě zájem o Tatry?

Tomáš Vančura: Je pravda, že nyní možná jsou Tatry trošičku postižené menším zájmem turistů, kteří se bojí, jestli zde jezdí auta, zda budou teplé rohlíky k snídani. Ale není třeba se toho bát, právě naopak, pro mnohé lidi, kteří by chtěli něco mimořádného zažít, je právě tohle období velmi vhodné, protože vidět takovou ekologickou smršť, to se ne každé generaci podaří. Takže návštěva TANAPu může v konečné míře pomoci i ekonomice tohoto území.

*Na který problém se nyní především zaměříte?

Alois Pavlíčko: Naším hlavním cílem je zvětšení prvních zón a odstranění jejich roztříštěnosti. Podle našeho názoru má šumavská příroda na to, aby první zóna zahrnovala přírodně nejcennější části na 37 % rozlohy parku. Dále nám jde o získání kompenzací a dalších finančních zdrojů pro obce jak z našeho nadřízeného ministerstva, tak z peněz EU. A samozřejmě – Šumavu nebudeme uzavírat, ale naopak rozumně zpřístupňovat, otevírat turistům, aby mohli sledovat divadlo přírody, které tu probíhá. K tomu právě vypracováváme tzv. vizi parku, která bude srozumitelná a přístupná všem a ukáže, v čem jsou specifika šumavského parku a o co nás společný národní park obohacuje.

Tomáš Vančura: Také bychom rádi věděli, co se bude dít v Tatrách po kalamitě. Ale určitě to bude dlouho trvat.