Zobrazení zdroje stránky Na co všichni doplácíme? Na aroganci úředníků

{{MediaBankArticle
|Title=Na co všichni doplácíme? Na aroganci úředníků
|Author=Petr Hail
|Date=2004-10-19
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

Stále častěji i v Klatovském deníku vychází řada článků s tématikou odpovídající kategorizace Národního parku Šumava a návazně problematiky, zvláště je Správa NPŠ kritizována, že přehlíží potřeby obcí a adekvátně nekomunikuje s majiteli pozemků v NPŠ. Ve 42. týdnu byly hned dva.

Reakce Jiřího Šticha

Prvním byla reakce Jiřího Šticha, jednatele Občanského sdružení Šumava 21, v níž slovníkem sobě vlastním účelově napadl člena našeho sdružení, doc. PhDr. Vladimíra Justa.

Krátce tedy ke kategorizacím parků podle vrcholné světové organizace IUCN. Dle této organizace, jejíž dva členové (Martin Solar –Slovinsko a Pierre Galland – Švýcarsko) provedli v září 2002 misi v Národním parku Šumava, by přesun do jiné kategorie než druhé podle vnitrostátního práva znamenal reálné oslabení ochrany přírody v její současné podobě a stavu.

Jinými slovy – otevřely by se dveře všem možným zásahům a aktivitám, které lze zahrnout pod kategorii pátou dle IUCN, tj. uměle vytvořenou, chráněnou kulturní krajinu. Od hospodářského využívání lesů, realizaci jakýchkoli megalomanských projektů turistických center až po expanzi honosných soukromých rekreačních sídel v centrálních územích Šumavy. Ve snaze zdůvodnit tento záměr v přeřazení NPŠ do páté kategorie, Jiří Štich lovil usilovně až ve 14. a 15. století kolonizace Šumavy k dokladování, že jde o území lidskou činností poznamenané, a tudíž nevhodné pro kategorii druhou.

Obáváme se, že místa nepoznamenaná lidskou činností z historického hlediska by se daly najít tak v oblastech polárních a ani tam už ne. Zřejmě ale pomyslně ostnaté hraniční dráty v našem myšlení se nedají odstranit slavnostním cvaknutí nůžek. Bavorský národní park, bezprostředně na ten náš navazující, byl na rozdíl od našeho (veřejnosti nepřístupného hraničního pásma) plně obhospodařován. Přesto je zařazen do II. kategorie NP podle IUCN a sbírá jedno ocenění Rady Evropy za druhým. Turismus v této oblasti díky existenci nefalšovaného parku tvoří 40 % celkového hrubého národního produktu.

Pro úplnost dodáváme, že oba ředitelé NP Bavorský les, a to jak minulý, tak i současný, jsou vysokoškolsky vzdělanými a uznávanými lesníky s lesnickou praxí. Moderní vysokoškolská lesnická odbornost se neliší v názorech od dalších přírodovědných oborů.

Kategorie II. podle IUCN je definována jako chráněné území udržované především pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci. Rekreace v tomto smyslu je postavena na poznávání a prožívání setkání s nedotčenou přírodou v jejím přírodním nebo téměř přírodním stavu. Šumava splňuje jednoznačné parametry těchto kritérií v mezinárodním významu scénické oblasti. Je reprezentativním příkladem ještě výraznějším než Bavorský NP z hlediska fyziografie, biotických společenstev, genetických zdrojů a druhů pro zajištění ekologické stability a rozmanitosti. A právě neustále vzrůstající zájem návštěvnosti veřejnosti o Bavorský národní park je nezvratným důkazem i správnosti marketingové studie pro NPŠ, budoucnosti území i jejího obyvatelstva.

Ve zpochybňování hloubky všestranného intelektu Dr. Justa v očích čtenářů Klatovského deníku Jiří Štich pokračuje řadou dalších důkazů, postavených na jeho (jak uvádí) 35leté lesnické praxi. „Třetiřadá jakost“ je běžně užívaný termín pro podřadnou kvalitu čehokoliv (Just nepsal dřevařskou příručku), v tomto konkrétním případě tedy dřeva, jehož prodej nezaplatil ani náklady na jeho těžbu a přiblížení a mohlo zůstat z hlediska ekologického i ekonomicklého v ekosystému, v 8. lesním vegetačním stupni, zejména ve výškách 1200 -1300 m n. m. Na každém m3z ekosystému odvezeného dříví stát, tudíž my všichni, jsme prodělali stovky korun.

Zákaz těžby souší z rozhodnutí státní správy ochrany přírody NP Šumava platí ve II. zónách již od 21. 4. 1997, (s vyjímkou II. C). Je více než smutné, že pedagog fakulty UK, prokazuje více odborných znalostí než lesník Jiří Štich, kterému je zcela lhostejné poškozování podrostu (jedle, buku, smrku) přibližovacími prostředky (traktory, terry atd.) v době vegetace. Tyto praktiky nestrpěla ani většina ředitelů lesních závodů. Těžby prováděl odborný lesní hospodář pouze v době vegetačního klidu, nejlépe na sněhu.

Ad: Na park doplácíme (Klatovský deník 14.10.)

V tomto článku starosta obce Rejštejna Jaroslav Petráň popisuje problémy s rozvojem obce v území parku. My všichni doplácíme (a dostávají tak zelenou aktivity účelově cílené ke zrušení II. kategorie NPŠ podle IUCN) nikoliv na národní park, ale na jednání jeho úředníků.

V roce 1992 – 93 starostové Kvildy, Nové Pece, Srní a další prosazovali převzetí lesů od LČR a Vojenských lesů ČR pod Správu NP v médiích, dokonce i v parlamentu, a to i proti tehdejšímu ministrovi životního prostředí ing. Bendovi, dnes občanovi Horské Kvildy. Ještě v roce 1994 americký ekolog Boyd Evison ve své zprávě uvádí, že problém mezi obcemi a NP je na zanedbatelném místě. Zvrat nastal dosazením ing. Žlábka ministrem Bendou do čela parku v r. 1995. Od té doby se arogance v jednání s obcemi i jednotlivými občany značné části úřednického aparátu NPŠ rozmohla do dnešních rozměrů. Vyjádření nejmenovaného úředníka, že Správa NP zákon neporušuje, ale pouze nenaplňuje, nás rozhořčuje stejně jako občany Rejštejna.

Dnes, po deseti měsících výměny pouze úzkého vedení parku bohužel musíme konstatovat, že realizace očekávaných změn je ve fázi jakéhosi zdůvodňování oddalování řešení. A to nejen v otázkách rozdrobenosti I. zón na 135 ostrůvků, odhalování krádeží dříví, ale i styku s veřejností a osvětovou činností.

Snaha o spolupráci s obcemi a komunikaci s veřejností samotného ředitele ing. Aloise Pavlíčka je zřejmá, ale Správa NP je prací týmovou, která evidentně v aparátu parku není. Přesto řada zaměstnanců Správy NP chápe svou úlohu, ale v celkové koncepci se zdá, že jakýsi podivný přežívající byrokratismus těmto snahám spíše brání místo jejich podpory. Přesvědčivě nevyzněla ani zpráva o chystaných managamentech z pera náměstka NP Mánka. Srozumitelnými slovy pro laickou veřejnost naprosto chybí osvěta jak z hlediska odborných stanovisek péče, tak i zásadního významu NPŠ v II. kategorii podle IUCN. Zcela zřejmá je tato neinformovanost v neustálé otázce kůrovce ze strany starostů. Schizoidnost působnosti pracovníků parku dosvědčuje i fakt, že nikoliv v ojedinělých případech jsou duplicitně členy místních zastupitelstev obcí a tudíž shodni v jejich současném opozičním postoji proti parku. Musíme souhlasit se starostou obce Modrava Schubertem i v tom, že tetřevům více vadí v těchto lokalitách nezdůvodnitelná těžba a přibližování vytěženého dřeva vrtulníky v minulosti, než otevření pěšího přechodu Modrého Sloupu pro ukázněné turisty. Neshledáváme důvodným bránit v třetích zónách NP na Svojších drobnému podnikání ve farmářství a provozu návazného turistického zázemí. Vadí nám, že někteří strážci NP vidí v turistovi nepřítele přírody a svou funkci zaměňují s činností vnitřní policie místo předpokládané osvěty.

Zároveň nás ale uklidňují slova starosty Rejštejna Petráně, že nemají nic proti parku, naopak. Z toho je zřejmé, že na park nedoplácíme. Doplácíme na neschopnost a aroganci státních úředníků. A to musíme společným úsilím změnit.

Jménem výboru Občanského sdružení Přátelé Šumavy Petr Hail (sekce obce)