Zobrazení zdroje stránky Na problém kůrovce v parku upozornili ministra

{{MediaBankArticle
|Title=Na problém kůrovce v parku upozornili ministra
|Author=Radmila Nagovská
|Date=2004-07-12
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Brno– Šumava – Dopis adresovaný ministrovi životního prostředí Liboru Ambrozkovi odeslali učitelé Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Poukazují v něm na velmi vážnou situaci v Národním parku Šumava související s lýkožroutem smrkovým. Většina laiků, ale i zanícených odborníků se dožaduje nezasahování proti lýkožroutu smrkovému v národním parku. Za přirozený pak považují proces úplného uhynutí smrčin na velkých plochách, což by souviselo s rozšířením bezzásahové zóny až na 75 procent území parku.

„Lesnická vědecká základna tvořená odborníky nejrůznějších oborů a osobnostmi lesnické praxe, jimž není osud lesů národního parku Šumava lhostejný, považuje za optimální řešení cílený lesnický management využívající lesního prostředí k postupnému převodu stávajících, převážně nepůvodních smrkových lesů založených ve velké míře umělou výsadbou,“ uvádí se v dopise podepsaném děkanem fakulty Ladislavem Slonkem. „Cílová druhová, časová a prostorová přeměna porostů by neměla být nahrazena živelným procesem, který při nezvládnutí gradace lýkožrouta smrkového může nastat. V podmínkách oslabených hospodářských smrčin nemůže být lýkožrout považován za nástroj přeměny smrkového lesa. je nutno respektovat a využít existujících poznatků ochrany lesů a lesnické entomologie z více než dvousetletého všestranného a systematického výzkumu tohoto statutárního škůdce a využít všech dostupných způsobů k jeho zvládnutí,“ uvádí se dále v dopise.

Na ploše národního parku Šumava vznikla v 70. letech 19. století největší kůrovcová kalamita, ze které bylo vytěženo sedm milionů krychlových kůrovcových souší. Z důvodu ekologické nestability smrkových monokultur je třeba tyto porosty převést lesnickými metodami na porosty, které rostly před jejich přeměnou na smrčiny na Šumavě. Tato přeměna by měla proběhnout s maximálním využitím přirozené obnovy, ve stanovených časových horizontech a projektovým způsobem. Lesnická věda a praxe takové postupy zvládla. Ponechání smrčin v národním parku Šumava na pospas lýkožroutu a úsilí o vytvoření přirozených, ekologicky stabilních porostů se odsune o mnohá desetiletí.

„V Národním parku Šumava však nejde jenom o přirozený a vybalancovaný stav lesa. Je třeba vyzvednout také ostatní užitečné funkce, které les plní (vodohospodářskou, ochrannou a zejména rekreační), které budou vznikem rozsáhlých kůrovcových holin enormně sníženy. Protože loňský suchý a teplý rok způsobil silné oslabení stromů a následný prudký nárůst populační hustoty lýkožrouta, považujeme nezasahování proti kůrovci za hazard a možnou zkázu smrčin nejen na území národního parku bez ohledu na jeho zóny, ale také v širokém okolí, včetně sousedních území v Rakousku a v Německu. Pokoušíme se ještě jednou naléhavě na problém Šumavy poukázat, aby po dokonání zkázy nebylo řečeno, že nebezpečí nebylo známo,“ uvádí se v dopise.