Zobrazení zdroje stránky Nebezpečný experiment? Spíš návrat ke kořenům

{{MediaBankArticle
|Title=Nebezpečný experiment? Spíš návrat ke kořenům
|Author=Dalibor Dostál
|Date=2006-01-07
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Praha – Na jaře letošního roku by na Šumavě měla být vyhlášena první bezzásahová zóna na dvaceti procentech území. Během dalších čtyř let se má nejpřísněji chráněná zóna rozrůst na celkových třicet procent rozlohy parku.

Odpůrci tohoto kroku hovoří o revoluci nebo nebezpečném experimentu. Ve světově uznávaných národních parcích, kterým se chce Šumava přiblížit, přitom bývá přírodě vyčleněn často daleko větší podíl rezervace. O nic převratného se nejedná ani z pohledu samotné Šumavy. První zóny měly mnohem větší rozsah již v roce 1991, kdy park vznikl. Jenže sílící tlak na kácení šumavských lesů vedl v roce 1995 k rozhodnutí, které rozdělilo první zóny na 135 malých neživotaschopných částí. „Dnes se můžeme pouze dohadovat, jestli toto rozhodnutí bylo diktováno opravdu jenom tím, aby v prvních zónách byly skutečně jen ty nejcennější porosty, anebo aby bylo možné se dostat na vysoce kvalitní dřevo ve vysokých polohách Šumavy,“ říká mluvčí parku Radovan Holub. I když se v prvních zónách zásahy člověka omezí na minimum, správa parku v nich přeci jen bude některé činnosti provádět. Celkem půjde asi o šest druhů aktivit. Ty zahrnují protipožární ochranu, údržbu stezek a staveb, redukci vybraných druhů zvěře, citlivou likvidaci nepůvodních invazních druhů, mechanickou ochranu listnáčů a jedlí a revitalizaci vodního režimu, například rašelinišť. „Oblast prvních zón nebude pro turisty zakázaná země. Stezky se v těchto oblastech rušit nebudou, bude navíc vytvořena nabídka takzvaných zážitkových a vyhlídkových tras,“ říká Holub.

Návštěvníci tak mimo jiné mohou vidět i to, jak se přirozeným způsobem obnovuje les napadený kůrovcem. „V národním parku jde o přirozený jev. Stromy nejsou vytěženy a prodány jako v hospodářském lese, ale dočkají se nejen svého zenitu, ale i konce svého života a smrti v lese,“ vysvětluje Radovan Holub. Pod ochranou schnoucího mateřského porostu, ať stojícího, nebo ležícího, vzniká nová, již stabilnější generace lesa. „Suchých stromů není tedy třeba se v národním parku obávat. Tímto způsobem vznikl dokonce i Boubínský prales, nynější národní klenot,“ zmínil mluvčí parku.

Představit všechny přírodní procesy, které v lesích probíhají, je podle něj jedním z nejdůležitějších poslání národních parků. „Na Šumavě není kůrovec rozhodující. Tady je rozhodující příroda. Jako všechny světové národní párky dáváme přednost ochraně přírodních procesů. Nechráníme ani kůrovce, ani smrk, ale přírodní procesy,“ doplnil lesní inspektor Petr Ješátko. Nepovolovat kácení a rozšířit rozlohu prvních zón šumavského národního parku požaduje po České republice také mezinárodní organizace ochrany přírody IUCN. Ta v roce 2003 doporučila, aby se nejpozději do roku 2008 první zóny v parku rozšířily až na 40 procent jeho území.