Zobrazení zdroje stránky Nechme v Národním parku Šumava stromy pomalu umírát vestoje

{{MediaBankArticle
|Title=Nechme v Národním parku Šumava stromy pomalu umírát vestoje
|Author=Jaromír Bláha
|Date=2007-09-12
|Source=Táborský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumava - V článku dne 3. září jsem upozornil na návrh hejtmana Jana Zahradníka, který chce, aby se hubení brouku lýkožroutu v Národním parku Šumava ujala Vláda.

Vláda rozhoduje o nejdůležitejsich státních záležitostech - tak rozhodla v roce 1991 o vyhlášení národního parku a podmínkách jeho ochrany. O tom, kde zasahovat proti kůrovci či premnozeným jelenum již Vláda nerozhoduje, k tomu jsou příslušne jiné odborne a státní instituce. Mají povinnost projednat návrhy s veřejnosti a obcemi, většinou standardním správním řízením.

Tak tomu bylo i v případě letošního rozhodnutí ministerstva životního prostředí rozšířit oblasti, kde se nezasáhuje proti kůrovci na 18 procentech rozlohy národního parku proto, aby kácením nevznikaly v nejzachovalejsi přírodě další holiny, které by dal rozsiroval vítr.

Hejtman Zahradník ale na vecnou kritiku zbrkle reagoval clankem dne 5. září, který je spíše osobním utokem s ruznými invektivami a obvinením z šíření nepravd a polopravd. Nebudu v takovém tonu a způsobu diskuse pokračovat, svá tvrzení obhajim vecnou argumentaci.

Pan hejtman tvrdí, že správní řízení o rozšíření území ponecháneho přírodě ministr Ambrozek zastavil a ministr Bursík pak rozhodl „jakymsi „ministerským dekretem bez veřejného projednani“. Skutečnost je ale taková, že ministr Ambrozek po doplnení odborných podkladu řízení obnovil, obce i všichni ostatní účastníci se vyjádřili a ministerstvo životního prostředí pak po posouzení odborne a právní argumentace v breznu rozhodlo. Ministr Bursík toto rozhodnutí odboru svého ministerstva veřejne prezentoval.

Mrzi me, že si pan hejtman předtim, než předlozi nějaký návrh zastupitelstvu či vezme pero do ruky a druhého obvini z šíření nepravd, alespoň neoveri, co říká či pise. Stacilo zavolat a nechat si rozhodnutí ministerstva poslat, aby na vlastní oči viděl, že se skutečne nejedna o svevolny „ministersky dekret“, ale o radne rozhodnutí vydane ve správním řízení a po projednani, které ho se obce i sám pan hejtman účastnili. Proti rozhodnutí lze podat rozklad a posleze se obratit na soud. O podaném rozkladu ale nemůže rozhodnout Vláda. Leda by chtěl pan hejtman po stranicke linii ODS politickým „befelem“ přes vládu obejit celý proces odborneho a pravního posuzovani.

Podobne zachazi Jan Zahradník s názorem návštěvníku národního parku. V článku jsem uvedl, že roste podíl návštěvníku, kteří si mysli, že příroda v národním parku by měla být ponechána vlastnímu vývoji. Není to vysledek ankety Hnutí DUHA, jak pan hejtman mysli. Anketu ještě nemáme ukoncenou a výhodnocenou, dobrovolnici Hnutí DUHA a studenti Jihočeské univerzity stále sbiraji na informačním stanku u Pramene Vltavy názory návštěvníku. Výsledky budeme mít až zhruba za měsíc. Je to zjištění jedenáctileteho socio-environmentalního sledovani, které provadi Ustav pro životní prostředí Univerzity Karlovy. Tahle tvrda data o tom, co chce od národního parku veřejnost, nemůže Jan Zahradník vývratit ani ignorovat. Utikat po zvěřejnení neprijemných výsledku rychle k vlade pro podporu a zkoušet prosadit silove politické řešení není nejlepší cesta.

Nejvíc ale Janu Zahradníkovi vadí, když upozornuji, že alternativou ke kůrovci a uschlým stromům, pod jejichž ochranou vyrůstá samovolne nový přírodní les, jsou jim prosazované těžké těžební stroje, holiny a nakladne umělé vysazene sazenice stromku. Nevim proc, vždyť sám dělá z lýkožroutu v národním parku ustředni problém správy celého Jihočeského kraje. Veškerou svou energii soustředí na prosazení zásahu proti kůrovci a zpracování polomů právě v národním parku. Nalejme si čistého vina - jestli se mu to podaří, vjedou i do těch malá dosud uchráněných míst v parku stroje, motorove pily a vzniknou další holiny.

Pan hejtman ani neříká, že by chtěl proti kůrovci zásahnout jinak. Tisíce let se na Šumavě obnovují horské smrkové lesy prostřednictvím kůrovcových kalamit. Stará generace stromu odchazi a nova ji nahrazuje. Nechce- li hejtman Zahradník vidět v národním parku suché stromy, musí jim motorovou pilou zabránit přirozené zemrit. Tak jako se to dělá v hospodářském lese. Ale tím skončí národní park. Nebo zůstane jen na papíře. V jádrové zóně skutečneho národního parku stromy umírají vestoje.

Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy, Hnutí DUHA