Zobrazení zdroje stránky Nejde jen o mezery v "lesním" zákonu

{{MediaBankArticle
|Title=Nejde jen o mezery v &#34;lesním&#34; zákonu
|Author=Bohumil Lošťák,
|Date=1999/02/19
|Source=Zemské noviny
|Genre=tisk
}}
CO SI O TOM MYSLÍTE

Jan Zeman ve svém článku »Problémem nejsou kompetence...« (ZN, 26. 1.) správně uvádí, že v lesním zákoně č. 289/1995 jsou mezery, které mnohým restituentům umožňují rabovat lesy. Nejeden pracovník Ministerstva zemědělství by mohl dosvědčit, v jakém politickém klimatu se tento lesní zákon projednával. Mezery v něm vědomě vytvořili jistí poslanci, a není vyloučeno, že v dělání »děr« pokračují. Z fatálního rozšíření kůrovce na Šumavě viní Zeman předchozí vedení národního parku, protože proti kůrovci nezasahovalo. Pravda je ovšem jiná. V inkriminované době to bylo právě radikální Ministerstvo životního prostředí, které veřejně vyhlásilo, že se proti kůrovci nebude zasahovat. Časová prodleva v asanaci kůrovce množícího se geometrickou řadou se stala Šumavě osudnou. Autor tvrdí: »Je pravda, že při boji s kůrovcem dochází i k přehmatům.« Tato zmínka vyznívá tak, jako by přehmaty byly samozřejmým a akceptovatelným jevem. Jestliže dopouštění se přehmatů pan Zeman - dokonce v tisku - přesně identifikuje, co na to státní zastupitelství nebo pan Bašta? Doufám, že se autor článku neztotožňuje s nelogickým obviněním lesníků, že »si« při vyznačování kůrovcem napadnutých stromů, určených k asanaci, přikácují. K takovým podezřením vede neznalost faktu, že lesníka vyhledávajícího napadené stromy žene čas, který pro lýkožrouta pracuje. Tolerování stromů, na nichž nejsou závrty brouka zřetelné, ale vzbuzují nejistotu, je velmi riskantní. Platí proto zásada, že při sebemenší pochybnosti je lépe »omylem« vzít tři stromy zdravé, nežli jeden nezřetelně »infikovaný« omylem ponechat v porostu. Nesouhlasím také s tvrzením, že jen »část ekologů byla po roce 1989 příliš radikální.« Pravdou je, že až na vzácné výjimky si rychle se formující ekologický Taliban počínal jako utržený ze řetězu. Nejen na Šumavě, ale všude v přírodě jsou problémy, které nejsou adekvátní přelidnění a stylu konzumního života. Stačí si trochu víc povšimnout lesních ekosystémů, jejichž křehký život jsme ze zákona dali v plen zdivočelým turistům a diskotékám, z nichž o půlnoci bouchají rakety a prskají světlice několik metrů od státní přírodní rezervace. Kdybychom měli přírodu opravdu chránit a neformálně jí pomáhat, potom bychom se nemohli účelově a velmi pohodlně zaměřovat jen na permanentní kritiku přehrad, vysílaček, Temelína, dálničních obchvatů a na stupidní udělování Ropáků a podobných nesmyslů. Přírodě nejvíc pomůžeme, když za každých okolností budeme mluvit pravdu a nikomu nedovolíme, aby si z její ochrany udělal byznys či léno. Pro optimální život lesa je nejzákladnější a nejdůležitější podmínkou TICHO a KLID. Lesní zákon je sice nařizuje, ale téměř nikdo to nerespektuje a zákonodárcům to - zdá se - nevadí. Uvedené příklady dokazují, že lesní zákon bez mezer má stejnou hodnotu jako zákon s mezerami.

BOHUMIL LOŠŤÁK, Hlohovec