Zobrazení zdroje stránky Není holina jako holina

{{MediaBankArticle
|Title=Není holina jako holina
|Author=Radovan Holub
|Date=2007-08-30
|Source=Lidové noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

V polemice na téma jedine správne cesty k zelené Šumavě se předseda České lesnické společnosti Stepan Kalina vyjádřil (Kůrovec na Šumavě: ideologie versus fakta, LN 23. 8.), že na územích smrkových porostu ponecháných samovolnému vývoji se „souse v kratke době rozpadnou, takže holina vzniká rovnez, pouze s malým odkladem“.

O tom, jak vypadaji oba typy holin - ta po těžbě a ta po uschlých porostech v pásmu horských smrčin -, se může návštěvník Šumavy přesvědčit sám. stačí pohled z turistické cesty mezi prameny Vltavy a Cernou horou směrem ke státní hranici. stačí pohled z Cerne hory na jih, směrem k velké Mokruvce a Luznému. Oba typy holin jsou odlisne. tvoří sev v krajině, jako by neviditelna ruka shury zipem oddelila dva typy latky. Aniz by turista viděl hraniční mezniky, může krasne sledovat, kudy probíhá státní hranice a jak od sebe dělí dvě odlisne koncepce dvou národních parku.

Les versus planina

Na bavorské straně - te bezzásahové - je to lan nizkých smrčin na Biskupské slati, jež prestaly všechny nálety kůrovců a zůstaly zelené. Obe části hraniční slati - česka i bavorska -byly v minulosti odvodneny s cílem vypěstovat tu hospodarsky les. Na bavorské straně však podmáčene smrčiny, stare zhruba sto dvacet let, nikdy úplně vykaceny nebyly, patrne kvůli spatne dostupnosti.

Rok 1971 znamenal stop kácení na bavorské straně - byl tu vyhlasen národní park. Na české straně byl les, který slat chranil, bohužel vyholen až k hranici. A byl vysazen novy, který se v těchto podmínkách velice těžko ujima. Slat byla v posledních letech znovu závodnena. A za Biskupskou slati uvidí turista, shlizejici patravým okem z Cerne hory směrem do bavorského parku, pas vývratu, uschlých popadaných stromu a stromových kostlivcu, trcicích k nebi. A pod nimi sice pomalu, ale přece jen se zmlazující les na telech sedivych, hnijicích a rozpadajicích se velikánu.

Proc? Protože suchý horsky les zůstal lesem - uschlo jen horni stromove patro. Odumřele dřevo podporovalo zachovani biodiverzity a stability lesa. Na odumřelých telech stromu vědci zdokumentovali zhruba 1500 druhu hub a 1300 druhu hmyzu, jsou tu bakterie, lisejniky, mechorosty. Právě toto tlejici dřevo, které v hospodářských lesích chybí, je vyznamnou nikou lesního ekosystému.

Na české straně, kde bylo všechno beze zbytku vytěženo, jen nekonecne plochy parezu, trava a občas smrcek, bojující s travou o preziti. Na jedné straně les nezmizel, i když vypadá jinak, než jak jsme zvykli. Na druhé straně těžko zalesnitelna planina. A dnes je už jasne, že na bavorské straně se les uchyti driv, rychleji a bude velikosti a druhove rozruznenejsi. Na nasi straně bude horsky les vznikat podstatne hur. Proto se nyní snazime koncepce obou národních parku sblizit.

Kam vedou dvě ruzne cesty

Jde o dva přístupy ke krajině. První cesta je principem národního parku, tedy takové ochrany přírody, k niz se Česká republika mezinarodne prihlasila. Druha cesta se hodi pro hospodářské lesy.

První cesta vede k stabilním, přírodním zeleným lesům a k docasne mozaice suchých stromu, která vzniká na omezených plochách (v současne době zhruba 3 procenta vymery NP Šumava). Druha vede velmi často ke vzniku holin, které opticky možná vypadaji privetiveji, ale pro přírodu jsou malou katastrofou. Na petine rozlohy Národního parku Šumava jsme dali přednost pohledu na skutečne divadlo přírody. Tohle divadlo není vždycky vesele, to jiste. Ale jeho poslední dejství není konec přírody, ale její nový pocatek. Jen to chce trochu trpelivosti.

Radovan Holub, mluvčí správy NP a CHKO Šumava