Zobrazení zdroje stránky O Národním parku Šumava by měly rozhodovat nejen šumavské obce

{{MediaBankArticle
|Title=O Národním parku Šumava by měly rozhodovat nejen šumavské obce
|Author=Radovan Holub
|Date=2005-12-19
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

V Národním parku Šumava se v minulém týdnu odehrály dvě zásadní věci: v pondělí 12. 12. byl podepsán dodatek Memoranda o spolupráci s Národním parkem Bavorský les a v úterý 13. 12. rokovala Rada parku, která poměrem hlasů 22:15 nedoporučila řediteli správy NP a CHKO Šumava přijmout dokumenty nazvané Vize a Strategie, v nichž se hovoří mj. o vymezení 30% území NP jako potenciálu k ponechání samovolným přírodním procesům. Tento dokument byl během tohoto roku předjednán ve všech šumavských obcích. Po jednání Rady parku lze tedy konstatovat, že na Šumavě nedošlo ke konsensu. A to ani v bodu nazvaném „vztahy s regionem“, na jehož základě chceme vyhledávat finance pro vzájemně prospěšné projekty. Den předtím byl přijat na úrovni ministerstev dokument dodatku Memoranda. Byl tu stanoven cíl: 30 % bezzásahového území v parku do roku 2010. Je to minimální rozloha z doporučení mezinárodní organizace IUCN, zabývající se kategorizací národních parků po celém světě. IUCN doporučuje 75 % v dlouhodobém horizontu a 30–40 % v horizontu střednědobém. Pro srovnání: Národní park Bavorský les má v současné době 11 646 ha bezzásahové plochy (48 % plochy parku) a hodlá ji dále rozšiřovat. My máme 8000 ha bezzásahové plochy (13 % plochy parku), a přitom náš park je více než dvakrát větší než ten bavorský! Je třeba, abychom ve společné Evropě respektovali nejen přání starostů obcí, ale i mezinárodní doporučení a normy. Navíc právně závazný dokument parku, tak zvaný Plán péče, již v roce 2000 schválil 50 % území parku vyhrazeného do třiceti let samovolným přírodním procesům. 20 % bezzásahového území, které má vejít v platnost počátkem příštího roku, neznamená nic víc a nic míň než vymezení vůči kůrovci bezrizikových částí parku – jako jsou rašeliniště nebo již rozpadlé horské smrčiny – do bezzásahového režimu. Bylo by dobré, abychom si konečně všichni uvědomili, že Šumavu neohrožuje ani tak rozšíření bezzásahového režimu. Šumavu ohrozilo a na dlouhá desetiletí ohrožuje rozkouskování prvních zón na malé ostrůvky, k němuž došlo v roce 1995, za bývalého ministra Františka Bendy, jenž se nyní stal jedním z hlavních organizátorů odporu proti současné koncepci parku. Ohrozily a ohrožují ji četné výjimky z bezzásahového režimu, tedy jakási ryze česká cesta přístupu k národnímu parku. Neradi bychom ji opakovali ke škodě Šumavy znovu.

Pokud pan Štich požaduje pro šumavské obce právo veta k dalšímu rozšiřování bezzásahových zón, řekněme O. K., proč ne. Dosáhněme ale nejprve pro šumavský park stejného stupně mezinárodní prestiže a exkluzivity, jakou má Národní park Bavorský les. Dosáhněme aspoň těch 20% bezzásahovosti! Zdůrazněme, že právo veta pro rozšiřování bezzásahovosti se u našich bavorských sousedů týká jen a pouze nové, rozšířené části národního parku. Oni jsou s bezzásahovostí už „za vodou“, ale my ještě ne. A zeptejme se: proč je trnem v oku jistým lidem právě občanské sdružení Hnutí Duha? Proč pan Štich nebrojí proti jiným aktivistům, třeba aktivistům za práva zvířat nebo aktivistům protikomunistickým? Scelení a rozšiřování 1. zón u nás podporuje několik přírodovědných institucí, renomovaných lesníků a mezinárodních orgánů. Shodneme se možná v jednom: NP Šumava je dnes mezinárodně uznávaným národním parkem. Nelze tedy z toho, jak bude vypadat, vyloučit biology, lesníky a další odborníky, mezinárodní instituce ani národ. O obecních parcích ať rozhodují obecní zastupitelstva. O parku národním by měli rozhodovat občané této republiky, nikoli úzké skupinové zájmy.