Zobrazení zdroje stránky O národním parku jinak

{{MediaBankArticle
|Title=O národním parku jinak
|Author=Milan Pokorný
|Date=1993-11-17
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ne dobře a ne málo se nyní píše o Národním parku Šumava. Nebudu se k problematice vyjadřovat, neboť nejsem nějak zasvěcen do systému činnosti. Jen si dovolím říci, že celý park zřejmě prochází oním obdobím „dětských nemocí„, nebo chcete-li „vychytáváním much„, jaké poznamenávají i jiné jevy naší společnosti. Prostě hledá svou tvář, své místo na slunci. Možná i jeho vyhlášení se dnes ukazuje jako příliš uspěchané, neboť mnoho věcí se zařizuje tak říkajíc za pochodu. Vždyť každá vzrušená doba přeměn, a takovými prochází celá naše společnost, zdrsňuje až do krajnosti třecí plochy a zostřuje hrany svárů a sporů. Jestli je nyní parku něčeho zapotřebí, pak dle mého názoru je to projev důvěry těm jeho pracovníkům, kteří si ji zaslouží a něco v minulosti dokázali a dnes dokazují.

Ale to jsem odbočil od úmyslu psát o parku jinak. Šumavská nadace pro ochranu přírody za podpory WWF (světového fondu ochrany přírody) vydala v krásné grafické úpravě vysoce odbornou publikaci ing. Františka Krejčího Národní park Šumava.

Množství unikátních barevných fotografií z rukou takových odborníků, jakými jsou pro fotografování Šumavy např. Pavel Musiol, Vladimír Viener, Hartmut Strunz nebo Ladislav Havel doplňuje volně vložená přehledná mapa celého národního parku. Nutno dodat, že o vzorné grafické závěrečné zpracování a tiskovou úpravu se postaral neméně zkušený redaktor František Kadoch. Společnými silami tak vzniklo dílo, které bude bezesporu ozdobou každé „šumavské knihovničky„.

Práci rozdělil ing. Krejčí do několika tematických okruhů. Začíná zeměpisem – vodstvem, jezery, vrcholy, horskými hřbety, rašeliništi, lesy a unikátními šumavskými pláněmi. Pokračuje faunou a florou oblasti.

Druhou část tvoří líčení počátků organizované ochrany přírody na Šumavě. Přes hodnocení a rozbor práce Chráněné krajinné oblasti se autor dostává až k souborným návrhům chráněných území, biosférickým rezervacím a poslání zřizovaného národního parku.

Škoda jen, že do vyprávění o začátcích se nevloudila aspoň jediná větička zmínky o pokusech vytvořit první organizaci ochrany přírody, zvanou TIS. Existovalo mnoho přípravných výborů, avšak práce dobrovolníků se v počátcích normalizace setkala s nepochopením. Lidé, kteří to s přírodou myslili opravdu dobře a byli ochotni pro ni ve volném čase mnoho udělat, byli považováni málem za kontrarevolucionáře a často byli sledováni, zcela „nenápadně“ státní bezpečností.

To jen na malou vysvětlenou toho, co vlastně předcházelo později zřízenému Českému svazu ochránců přírody, stanovami ovšem usměrněnému do řádných kolejí.

O národním parku leckdo mluví, aniž by vlastně dobře věděl, o čem mluví. „Výzbroj“ do budoucích diskuzí najde v publikaci stanovení hranic, zonace, systém řízení, plán péče o park, lesy, zemědělství, činnost lidí atd. Dovolím si citovat část slov ing. Krejčího:

Proto jedním z hlavních úkolů je získávat širokou veřejnost pro záchranu Šumavy. To znamená vysvětlovat, přednášet, psát a publikovat informace o skutečné funkci a hodnotě Šumavy pro lidi, kteří zde tráví libovolně dlouhou dobu. Docílit toho, aby možnost bydlet na Šumavě a pomáhat jí patřila k obecně vysoce hodnoceným příležitostem.“

Závěrečná kapitola vyznívá proklamativně. Ing. Krejčí sestavuje řadu výzev lidem žijícím v parku, lesákům, zemědělcům, ochranářům přírody.

Odedávna platilo, že příroda se dá využívat, nikoli však zneužívat. Že ji musíme chránit jako vzácný dar. Že každý prohřešek narušující přírodní rovnováhu se mnohonásobně negativně obrací proti člověku. Že neporučíme větru, ani dešti, jak se zpívávalo.

Netradičně poslední řádky malé úvahy nad novou publikací začněme jejím úvodem: „Natura duce errare nullo modo possumus„. (Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit. Cicero).