Zobrazení zdroje stránky Oblast láká i lidi, jimž nejde o její prospěch

{{MediaBankArticle
|Title=Oblast láká i lidi, jimž nejde o její prospěch
|Author=Libor Ambrozek
|Date=2001-10-01
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Libor Ambrozek, (KDU-ČSL)

Mínění politiků

Po rozsáhlé síti kvalitních lesních cest s vesměs asfaltovým povrchem se v Národním parku Šumava zatím ještě projíždějí lidé na horských a trekingových kolech, za unikátní přírodou přijíždějí turisté z celého světa. Lákají je majestátní lesy, čisté řeky a jezera, pestré louky Pocit výjimečnosti potvrzuje značka národního parku, která by měla garantovat nejvyšší kvalitu. Cílem ochrany území je totiž zachovat unikátní přírodní bohatství pro příští generace a učinit ze Šumavy trvalý zdroj vědeckého poznání, rekreace i ekonomického přínosu z turistického ruchu pro obce a místní obyvatele. Přírodní bohatství Šumavy je ale natolik ohromující, že bude vždy lákat i ty, kdo by chtěli tuto přírodní banku vyloupit. V souvislosti s návrhem zákona o Národním parku Šumava se objevily návrhy na vytržení některých nejcennějších oblastí z parku. Vymazání unikátních lokalit kaňonu Povydří, Chalupské slati či pralesů na Stožci a Smrčině z mapy parku by ovšem bylo nejen barbarstvím, ale poškodilo by také základní zdroj obživy místních lidí. Šumavské obce si toto nebezpečí uvědomují. Společně s ekologickými organizacemi vydala většina obcí ležících na území parku prohlášení, v němž snahy o jeho zmenšování odmítají. Na druhé straně našly obce u ekologů podporu ve své snaze o zajištění náhrady za ušlý zisk z daní, které se z lesů na území parku neplatí. Místní ochránci přírody a obce také společně usilují o větší podíl na přípravě plánu péče o národní park. Správa parku i ministerstvo životního prostředí si však takovou spolupráci kupodivu nevyložili jako pomoc, ale spíše jako zpochybňování vlastní důležitosti. A tak zahájili jiná separátní jednání s obcemi. Jednalo se a jednalo, až za čas nikdo nevěděl, která verze zákona vlastně platí a kdo ji podporuje. Takový zmatek ovšem vzniku kvalitního zákona neprospěje. Všeobecnou nejistotu umocňují podivně rozdílná měřítka uplatňovaná správou parku. Místní lidé mají bohaté zkušenosti s důsledným a tvrdým postihem každého, kdo poruší přísná pravidla. Turista nesmí v nejpřísněji chráněných zónách ukročit z vyznačené cesty, utrhnout borůvku. Na stejném místě mu přitom zaléhají uši řevem motorových pil a namísto vzácných ptáků může pozorovat spěchající vrtulníky s pokácenými kmeny. Kromě snahy o zmenšení parku, která již naštěstí v poslední době začíná slábnout, objevily se další – podobně nepřijatelné – návrhy. Některé, bohužel, dokonce s podporou ministerstva životního prostředí. Umožňují například (byť ve výjimečných případech) používat v nejpřísněji chráněné jádrové zóně pesticidy, regulovat potoky či kácet stromy. To vyvolává v Poslanecké sněmovně pochybnosti, zda takový park ještě zůstane chráněným územím. Především si ale nedovedu představit, že by parlament souhlasil s neprůhledným návrhem správy parku o nakládání se státním majetkem. Budu se proto dále snažit s ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem, obcemi a ekologickými organizacemi i dalšími odborníky najít vyvážené řešení, které ochrání přírodu i zájmy obcí. Autor je předseda poslaneckého podvýboru pro ochranu životního prostředí, předseda Českého svazu ochránců přírody