Zobrazení zdroje stránky Při likvidaci šumavských lesů asistují i někteří „rádobyekologové“

{{MediaBankArticle
|Title=Při likvidaci šumavských lesů asistují i někteří „rádobyekologové“
|Author=Jan Zeman
|Date=2007-04-13
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Cesky zákon o ochraně přírody a krajiny patří k nejlepším na svete. O to tezsi je jeho další vylepsovani (jeho dilci pripravovana novela, ac si ji vynucuji smernice EU, jaksi narazila) a zejména naplnovani. Vazny problém některým dělá skutečnost, že umožňuje vyhlasit národní park nejen na území, které splnuje všechny pozadavky na národní park dle svetových kriterii (v CR takové místo ale nenajdeme), ale i na území, které je sice dnes nesplnuje, ale vhodnou správou je tam lze během staleti (ne roku!) postupně vytvorit.

Prikladem je národní park Šumava (NPŠ). Šumava v minulosti prosla intenzivní exploataci lidmi, která zásadně zmenila její hlavní bohatství - lesy. Premenu původních převažne smisených lesu centralni Šumavy dovrsil v roce 1870 obrovský polom a nasledna kůrovcová kalamita, po které z původních šumavských lesu zbyl jen Boubínsky prales. Celorakouska sbirka sazenic stromu pro centralni Šumavu (hlavni část sazenic ale pochazela ze šumavských podhuri) vytvořila hospodarsky, nepůvodní stejnoveky smrkovy les se všemi riziky s tím spojenými. Po nucenem odsunu Nemcu v létěch 1945-46 Šumava znacne zpustla, což dale, až do roku 1990 posilovaly zelezna opona a vojenský prostor Prášily. Vyhlášením NPŠ vzala na sebe ochrana přírody v roce 1991 velkou odpovědnost.

Vrsení chyb

Chybny postup všech správ NPŠ doklada, že zde bylo již třikrát chybne provedeno zónovani (rozdělení území NPŠ na zóny lisici se rozsahem uplatnované ochrany přírody). Zatímco velci investori prostřednictvím některých politiku tlacili a tlaci na redukci až zrušení NPŠ, někteří ekologové neustale kladli a kladou pozadavek na zásadní rozšíření nejcennějších prvních zón NPŠ s nejprisnější ochranou přírody, přestože šlo vesmes o lesy blizke lesům hospodarským. Zasazuji se o uplatnovani tzv. bezzasadového režimu v nich. Někteří prosadili v 1. Zónách NPŠ nezasahovat proti kůrovci, ac hrozí gradace rozšíření tohoto a dalších škůdců smrkových monokultur. Obnovit člověkem vazne zmenene klima, které negativně ovlivnuje nejen přírodu Šumavy mnohem víc než případně zásahovani či nezasáhovani proti kůrovci, totiž nelze. Smrčiny v NPŠ nejsou přirozeným lesem, být se tak mohou neználemu jevit.

Experiment v Bavorském národním parku

Cesky NPŠ vazne poškodil divoky experiment s nejistými výsledky v sousedním Bavorském národním parku, kde se rozhodli nechat kůrovce sezrat tamní smrčiny. Kůrovec se primarne premnozil v okolních soukromých hospodářských lesích. Postupně zlikvidoval všech 40 procent smrčin Bavorského NPŠ. Premnozeny kůrovec pokračoval v holoziru i na Modravsku v českém NPŠ, kde podíl smrčin (navíc stejnovekých mytního veku) cini 90 procent a kromě primesi brizy a jeřábu tam jiné stromy pro drsne horské klima vesmes nerostou. Zásahnout či nezasáhnout proti premnozenému kůrovci byla a je pro správu NPŠ otázka zásadní. První správa NPŠ nezasáhovala. Pro vzniklou kůrovcovou kalamitu byla v roce 1993 sesazena. Nový sef NPŠ Zlabek vyhlásil boj kůrovcové kalamitě. Zastavit ji ale bylo tezke, neboť pokračovaly rozsáhlé „dodavky“ kůrovce z Bavorského NPŠ. Otazkou je, zda bylo nejlepší mytit kůrovcové porosty kolem prvních zón. V létě roku 2000 kůrovec napadl smrčiny národní přírodní rezervace prales Trojmezná. Jeho roje tam zanesl z Bavorska vitrn a vzdálenost 20 km. Správa NPŠ s podporou ministra životního prostředí Kuzvarta se rozhodla proti kůrovci zásahnout. V praxi ji to ale znemoznila blokada, organizovana panem Blahou z Hnutí Duha. Boj s kůrovcem tehdy sabotoval mimo jiné pan Pavlíčko, který proto musel ze správy odejit. Když jsem v srpnu 2000 prochazel s batohem celou Šumavu a v jejím ramci zejména NPŠ, byla kůrovcová bitva o Trojmeznou a o Modravsko prohrana. Zvítězil divoky experiment, jehož konce nikdo nedohledne. Je pravda, že se řediteli Zlabkovi podařilo kůrovcovou kalamitu dost utlumit. Je tez pravda, že některé afery získaly vehlas. Ponecháni 13 000 metrů krychlových dřeva na zetlení v prvních zónách NPŠ, kde je pote někdo s vrtulnikem ukradl (melo jít o 600 až 700 letu) a nikdo nic neviděl, nevyžaduje komentar.

Kudy z kříže?

Situaci lze jiste i ponechat přírodě, at si ji vyresi sama. Je to sice nejjednodussi, ale také nejriskantnejsi. Takový přístup lze bez větších rizik zvolit tam, kde jde v zasade o zachovale ekosystémy, což ale není případ NPŠ. Les z existujících semenacku prý sám doroste. viděl jsem radu smrčin, pod kterými semenacky rostly, i radu smrčin, pod kterými nerostly. Semenacky může sezrat premnozena srnci či jelení zvěř. Navrat medveda a vlka ale rozhodne odmítá sousedni Rakousko a Bavorsko. Nove lesy muzou zdecimovat extrémy počasí. Voda může vzit pudu zbavenou ochrany a poškodit až znicit nejcennější prisne chráněna rašeliniste. Na Modravsku byla zaznamenana větší rozkolisanost prutoku. Rizik a otazniku je rada. Nevime přitom, kam až dojde stupnující se rozvrat klimatu, což je zásadní otázka pro celé lesní hospodářství CR. Zatím správa NPŠ nebyla s to prijatelné park zónovat. V této situaci byl v roce 2003, po utlumení největší kůrovcové kalamity, ředitel Zlabek nahrazen odmítácem zásahu proti kůrovci v 1. Zónách Pavlickem. K omezeným zásahum proti kůrovci i v některých 1. Zónách ale dochazelo i za jeho ředitelovani. V lednu 2007 Šumavu těžce postihl orkán Kyrill, i když neprekonal spoust vichřice z roku 1870. Sotva prekvapi, že nejvíce ponicil porosty obnazene kůrovcem. Pan Bláha, který má na kalamitě v NPŠ nesporny podil, přišel s absurdním pozadavkem, aby se porazene dřevo nechalo sezrat kůrovci i v 2. Zónách, tj. Na většině území NPŠ. Pustil se i do svého nekdejsího spojence, ředitele Pavlíčka. Prekvapive? Absurdni? mám za to, že chce-li pan Bláha privest NPŠ do zahuby, postupuje správne. Pani technokrate, nejen v Českých Budějovicích, cekaji na svou příležitost.