Zobrazení zdroje stránky Pavlíčko: Šel bych do toho znovu

{{MediaBankArticle
|Title=Pavlíčko: Šel bych do toho znovu
|Author=Eva Tichá
|Date=2006-10-11
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=Alois Pavlíčko
}}
Rozhovor s ředitelem šumavského parku nejen o sporu kolem otevření přechodu Modrý sloup

Rozhovor

Šumava – S ředitelem šumavského národního parku Aloisem Pavlíčkem jsme se sešli v nedávno postavené Železnorudské chatě na vrcholu německého Javoru. V místnosti obložené dřevem to ještě vonělo novotou. Z prosklených stěn restaurace – kousek pod výstupem z kabinové lanovky – byla Šumava vidět jako na dlani. Proč něco takového nemůže stát třeba na vrcholu Špičáku? Vždyť provozovatelé sportovního areálu tam chtějí postavit rozhlednu.

Velký Javor neleží v chráněné krajinné oblasti ani na území národního parku. Tohle je vlastně volná krajina, na rozdíl od Špičáku, který je v chráněné krajinné oblasti. Ale pokud někdo má zájem něco stavět, ať předloží projekt. Je to věc hodnocení a stavebního řízeni. My jsme jedním z účastníků řízeni. Můžeme maximálně říci, jaká jsou rizika, co musí povolovat vláda, co ministerstvo životního prostředí. Zda by šlo stavět na nějakou výjimku, nebo to vůbec nejde. Ale tohle já dopředu nevím, protože nemám v ruce žádný konkrétní záměr.

* Rozdíl mezi Šumavou a Bavorským parkem je stále veliký. Třeba „banalita“ jako jsou toalety. Stojí u každého parkoviště v Německu. Kdy se podobných služeb dočkáme na Šumavě?

Nechal jsem si zpracovat studii, jak by to v parku mělo vypadat. Mam ji od května k dispozici. Mysli se v ni i na toalety, stejně tak jako na další věci. Je to jen otázka peněz.

* Park právě dokončuje stavbu cyklistické stezky z Gerlovy Huti na Novou Hůrku. Její součástí je i velké parkoviště. Jak je vybavené?

Jedna věc je investice – to je parkoviště a nová cyklostezka, která bude v zimě využívaná zároveň jako běžecká stezka. A potom osazovaní a doplňovaní těchto objektů, jako jsou třeba toalety. Pochopitelné, že se s tím počítá, ale nebude to všechno letos.

* Letos mohli turisté několikrát přejít Luzenským údolím do Bavorska přes přechod Modrý sloup. Ten byl dlouhá léta uzavřen kvůli ochraně vzácného tetřeva. Jak vy sám hodnotíte otevření Modrého sloupu?

Návštěvníci, kteří využívali organizovaných doprovodů, byli vysoce ukáznění. Také se ukázalo, že za každou cenu není nutné budovat oficiální hraniční přechod, když lze překračovat státní hranici po stezkách, které spojuji oba národní parky.

* Takže příští rok se otevře Modrý sloup znovu?

Jedna věc je, jestli někdo bude zadat o hraniční přechod. Druha věc je, že po vyhodnocení musíme dojit k nějakému aktivnímu rosení a návrhu, co se v této oblasti dál bude dít.

* Co vy sám chcete?

Už jsem vlastně odpověděl. Ukázalo se, že hraniční přechod není nezbytně nutný proto, aby se potkávaly a poznávaly osoby na obou stranách hranice. Určitě si nechám dát na stůl všechny věci, jako je monitorování počtu návštěvníků či porušení zákona. Ve hře jsou i některé stížnosti, které šly přímo na mě, že jsem porušil zákon, když se oblast otevřela. Je třeba počkat na výsledky a podle toho jít dál.

* Neztroskotají všechny plány na ochraně tetřeva?

Vývoj, vzhledem k tomu, že do toho mluví tolik lidí, ať s kompetencemi nebo bez nich, je velice divoký. I díky nestabilní politické scéně se proto vůbec nedá předvídat, co se stane.

* Do čela parku jste přisel před třemi roky. Stále se mluví o sporech mezi obcemi a parkem. Je to skutečně problém?

Je třeba se podívat na kořeny a příčiny problému. Nemyslím si, že bychom měli v komunikaci potíže zásadního charakteru. Pokud se chceme dohodnout a společné nějakou konkrétní věc řešit, ale sklouzneme do obecné roviny, tak to je vždy spatně. To se stalo třeba při projednávání zónace parku, která se po roce úplně zasekla. Teď zase chtějí správě parku některé obce pomalu diktovat podmínky, které se tykají přímo zákoníku práce nebo postupu, co má dělat v personální politice.

* Přijali jste pracovníka, který měl byt zprostředkovatelem mezi obcemi a parkem. Jak se osvědčil?

Zpočátku ho obce hodně kritizovaly, že něco nedělá, nebo ze to dělá spatně. Nakonec to dopadlo tak, že nebyl zván ani na obecni zastupitelstva. Neměl jsem další důvod, aby správa držela z peněz daňových poplatníků někoho takového. Teď mé ale zase naopak někteří kritizují, že tento pracovník odchází. Nové výběrové řízení na tuto funkci už vypisovat nebudeme. Tudy cesta nevede.

* V parku jsou stále území, kam turisté nesmí. Ale vaši pracovníci nebo vědci se do těchto míst dostávají s auty. Neměli by i oni chodit pešky nebo jezdit na kole?

To jsou otázky spíše filozofického charakteru. Já s tím osobně problém nemam. Třeba v Luzenském údolí není problém sto metru cesty překopat a nikdo tam už nevjede. Nemyslím ale, že by správa měla cesty překopávat a likvidovat. V omezené míře budou pracovníci parku dál jezdit autem. Pokud si mají plnit své povinnosti, tak k tomu auto patří. I já jsem ale měl negativní zkušenost, která se týkala vládní výjimky na Modrý sloup. S autem tam směla ráno jen strážní služba s dovozem infomateriálu a zaměstnanců. Přesto tam někteří naši zaměstnanci přijeli s rodinou na borůvky. Protože mají povolenku do míst jezdit, tak ji takhle využili.

* To by se stát nemělo…

Tohle bylo předmětem kritiky. Stalo se to, přestože mé pokyny byly opačné. Samozřejmě ze to nebylo v pořádku a strážci to proto na místě řešili.

* Přihlásil byste se teď, po zkušenostech které máte, znovu do výběrového řízení na šéfa parku?

Asi bych to znovu udělal. Dnes se spíše ptám, jestli budu mít psychickou i fyzickou silu, abych dokázal věci dotáhnout do konce. Ať jde o zónaci, o péči o návštěvníky a péči o ekosystémy a zároveň získávat peníze pro projekty, které vedou k zatraktivnění území.

Ukázalo se, že návštěvnici, kteří na Modrém sloupu využívali organizovaných doprovodu, byli vysoce ukáznění. Také se ukázalo, že za každou cenu není nutné budovat hraniční přechod.

Alois Pavlíčko

Pětačtyřicetiletý ředitel šumavského národního parku vystudoval Zemědělskou fakultu v Českých Budějovicích. V letech 1982 až 2001 pracoval na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Prachaticích a pak se stal zmocněncem ministra pro koordinaci podmínek v evropských parcích. Alois Pavlíčko má dvě děti, mezi jeho koníčky patří botanika a entomologie.