Zobrazení zdroje stránky Petr Uhl si nevidí na špičku nosu

{{MediaBankArticle
|Title=Petr Uhl si nevidí na špičku nosu
|Author=Martin Bursík
|Date=2009-04-06
|Source=Právo
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Polemika

Zostra se do mě v Právu pustil náš bývalý člen a kandidát do parlamentu Petr Uhl. Asi ještě nevydýchal, že Strana zelených nešla cestou nalevo od ČSSD, jak by si přál. Polemizovat o politice ochrany životního prostředí s někým, kdo se touto problematikou nikdy profesně nezabýval (a jeho tvrzení to dokladují), téměř nedává smysl. Je však mojí povinností obhájit práci vlastní a práci úřadu, který řídím.

Uhlovi se podařilo na pár řádcích totiž hned několikrát evidentně lhát. Snad jen pár příkladů – novelu horního zákona jsem ve vládě prosadil, dokonce společně s novým vládním usnesením potvrzujícím platnost limitů těžby uhlí. ČSSD spolu s komunisty však ve Sněmovně už měsíce blokuje jeho zařazení na program. Stejně jako novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která má zabránit nekontrolovanému kácení českých stromořadí. Vládní návrh na posílení účasti občanů při posuzování vlivů na životní prostředí opozice pro jistotu rovnou zamítla. Ve Sněmovně máme celkem šest zákonů, které mohou lidem výrazně zlepšit podmínky k životu. Dosud se opozice vymlouvala na „politickou taktiku“ – šla vládě po krku. Ale teď, po pádu vlády, už opozice tento argument použít nemůže. Jsem odhodlán všechny připravené návrhy zákonů předložit Sněmovně k hlasování. To odhalí, kterým stranám jde skutečně o zlepšení stavu životního prostředí, a které dokážou o ekologii pouze psát sliby na papír.

V Nových Heřminovech jsme zabránili rozhodnutí o zatopení celé obce, které více než hrozilo. Velikým zastáncem této vládou odmítnuté velké varianty přehrady byl dnešní hejtman Jaroslav Palas, který ještě ve funkci ministra zemědělství s projektem velké přehrady likvidující celou obec přišel. Také za ostravskou spalovnu lobbuje sociálnědemokratické vedení kraje a města neúspěšně. Přímo v Ostravě jsem její možnou podporu z operačního programu Životní prostředí striktně odmítl. Můj „souhlas“ si tedy Uhl opět vycucal z prstu. Podle Petra Uhla není na co po mé práci na ministerstvu navazovat. To si ale už nevidí ani na špičku nosu. Jinak by uviděl, že pád vlády znamená ohrožení progresivního, zcela nového zákona o odpadech, na kterém jsme pracovali přes dva roky. Kdyby nezavíral oči před fakty, musel by si všimnout úspěšně běžícího operačního programu Životní prostředí, z něhož jsme už podpořili projekty čištění odpadních vod, nakládání s odpady, zateplování veřejných budov či péče o přírodu a krajinu za více než 30 miliard korun. Uhl nevidí „Zelenou úsporám“, největší ekologický program pro domácnosti v historii země, který je těsně před startem a ušetří občanům ročně tři miliardy korun na vytápění. Nevidí již platnou novelu zákona o ovzduší, která dala krajům značné pravomoci vůči velkým znečišťovatelům a hlavně chrání občany nejpostiženějších regionů před jemným polétavým prachem. Nevšiml si zásadního obratu při projednávání evropské směrnice o odpadech, kdy se nám přes počáteční nulovou podporu ostatních evropských zemí nakonec podařilo prosadit možnost členských států zakázat dovoz zahraničního odpadu. Přehlédl tvrdá a nakonec úspěšná jednání o klimatickoenergetickém balíčku. Nezaregistroval nový „Národní lesnický program“, který umožní vyšší stabilitu českých lesů. Nevšiml si ani principiální ochrany obcí před těžbou uranu, zlata či uhlí. Dokonce ani ochrana Šumavy před plošným vykácením horských smrčin na straně jedné a otevírání Šumavy pro návštěvníky na straně druhé ho nezaujalo. A mohl bych pokračovat.

Martin Bursík, ministr životního prostředí za Stranu zelených