Zobrazení zdroje stránky Platíme stále vojenským lesům a statkům

{{MediaBankArticle
|Title=Platíme stále vojenským lesům a statkům
|Author=rh
|Date=1994
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Obyvatelé Prášil nevidí svou situaci růžově, a to ani po schválení vládního usnesení, jímž se armádní majetek bývalého Vojenského újezdu Dobrá Voda převádí na okresní úřad a v dohledné době by se měl dostat do správy obcí, t.j. i Prášil.

„Platíme stále Vojenským lesům a statkům, sice ne už do Sušice, ale do Homí Plané,“ komentují neradostnou situaci obce místní obyvatelé. „Co bude dál, nevíme. Je určitá naděje, že si do konce tohoto roku budeme moct koupit od Vojenských lesů a statků objekty, ve kterých bydlíme. Co však bude s těmi, které byly převedeny na okresní úřad, nevíme. Komu připadnou?„

V bývalém Vojenském újezdu Dobrá Voda byly totiž dvě kategorie nemovitostí, a to jak budov, tak pozemků. Sektor 13 byl „de facto“ civilní a patří dosud Vojenským lesům a statkům do doby jejich privatizace, která možná proběhne po půli tohoto roku. Do té doby trvá moratorium na prodej či pronájem jakýchkoli nemovitostí. Sektor 21 patřil armádě, konkrétně Vojenské ubytovací a stavební správě, z něhož však některé majetky přešly také na VLS z důvodu „rozšíření jejich hospodářské činnosti„. Tyto majetky VLS převzaly, takže například na Slučím tahu u Prášil patří část objektů okresu a část VLS Horní Planá.

Po všech těchto průtazích by obec Prášily mohla konečně teoreticky získat asi třicet objektů ve svém katastru. „Vládní usnesení z února t.r. však situaci zatím nijak nemění,“ říká místostarosta obce Prášily Libor Pospíšil. „Další postup není přesně projednán a nejasné jsou zejména formy prodeje. Například Nová Hůrka by se měla prodávat ve výběrovém řízení, objekty v Prášilech by měly jít do dražeb. Z toho plyne pro obec velké nebezpečí, protože mohou být vyšachováni místní obyvatelé, kteří nebudou mít na koupi dost peněz. Záleží na tom, jakou dá komise ustanovená na prodeje nemovitostí obcím šanci.“ Dalších asi dvacet budov v katastru obce, které buď postavily VLS, získaly je jako konfiskáty po odsunu německých obyvatel nebo jim připadly vládním usnesením 541, by po privatizaci Vojenských lesů mohlo přejít na obec s tím, že předkupní právo budou mít místní obyvatelé. Problémem však opět bude finanční otázka. „Lidi pořád platí nájmy VLS Horní Planá a necítí zatím nebezpečí, že někdo od nich může za objekt požadovat i 300 000 korun,“ komentuje situaci Libor Pospíšil.

Podle vyjádření Národního parku by se Prášily měly stát „perlou celé oblasti„. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že se tak v dohledné době stane. Autobusy s německými turisty sem přijíždějí nikoli utratit peníze (není kde), nýbrž prohlédnout si nevídaný „skanzen lidské blbosti„. Třicet procent obyvatel obce jsou nezaměstnaní, 15 % se živí jako soukromníci v lese a zbytek pracuje u správy Národního parku jako hajní, strážci apod. Problém je ovšem v tom, že soukromníci v mnoha případech dojíždějí za prací mimo obec, protože u parku je prý péče o les málo finančně výhodná a dochází k neshodám mezi technickým personálem správy a lidmi.

Od Národního parku si obec hodně slibovala. Krásná krajina a blízkost cenných oblastí je největší devizou obce. Národní park mezitím převzal sedm objektů v obci včetně provozních budov, ale ve prospěch obce prý nedělá téměř nic. „Hlavní příčinou je špatná organizovanost správy parku, kde nejsou přesně vymezeny pravomoce a odpovědnosti,“ říká Libor Pospíšil. Místostarosta Prášil i někteří další starostové okolních obcí poukazují na to, že park ještě nezahájil realizaci Plánu péče. Nové oddálení realizace zákona o NPŠ vede k dalším nejistotám na obou stranách. Podle Libora Pospíšila je chybou i to, že park zatím stále nerealizuje svůj program pro veřejnost. Je například málo tras pro turisty, takže si návštěvníci jezdí a chodí, kde chtějí.

Pokud jde o jednotlivé stavební dominanty v obci a okolí, je určitá naděje na jejich záchranu. Prášilský zámeček by měl být prodán a přestavěn na „zelený hotel“ s kapacitou do 40 lůžek, bývalá radarová stanice s rozhlednou na Poledníku nebude patřit do 1. zóny NPŠ, takže bude šance začít tu podnikat, jeden objekt v centru obce přestavuje na penzion místní podnikatel Jaroslav Škarda. Slibné je i to, že 1. zóna v okolí obce se rozšiřovat nebude, což byl původní záměr. Pokud jde o pěší hraniční přechod Gsenget u Prášil, „doba přinese nutnost otevřít ho,“ domnívá se Libor Pospíšil. Mnoho místních objektů jsou však ruiny a zájemci se prý vyjadřují v tom smyslu, že jejich rekonstrukce bude bud finančně nereálná nebo zhola nemožná. Dále panuje akutní nebezpečí, že i po prodeji volných objektů se s nimi začne spekulovat, jako se stalo například s dříve honosným statkem Velký Babylon.

Ojedinělí odvážlivci, kteří se odhodlali v katastru obce Prášily podnikat, zůstávají skeptičtí. Například hartmaničtí podnikatelé Lisoň, Kubát a Pavlíček, kteří si v objektu bývalé strážnice na Nové Hůrce vybudovali Kiosek Laka, tvrdí, že i v sezóně vydělávali jen tak, že „bylo na výplaty„. Pak byla silnice mezi Gertovou Hutí a Hartmanicemi uzavřena kvůli rekonstrukci mostu u Nové Hůrky a hartmaničtí podnikatelé museli pro nedostatek zákazníků zavřít. Přesto chtějí občerstvení letos v létě znovu otevřít, protože v okolí nic podobného není. Na Městském úřadu v Sušici však musí být nejprve schválena změna užívání. „Máme však strach, že okresní úřad náš pronajatý objekt prodá,“ stěžují si. Podnikatel Jiří Štěpina z Dlouhé Vsi u Sušice, jenž v oblasti Skelné a Roviny v katastru Dobré Vody zamýšlel založit farmu, narazil na neuvěřitelné překážky. Bývalý ředitel NPŠ mu sice možnost pást skot přislíbil, brzy nato však přišlo ze správy parku rozhodnutí, že se oblast bude zalesňovat. Přestože nový ředitel NPŠ je nakloněn zakládání rodinných farem, v rámci odvolacího řízení pověřený pracovník parku Jiřímu Štěpinovi navrhl, aby si krávy na jaře koupil, vypásl a na podzim je zase prodal. „Nelze se s nimi dohodnout,“ říká Jiří Štěpina. „Park sice zakládání farem slovně podporuje, ale nic pro to nedělá. Během roku a půl se několikrát změnila kritéria.“ Všechno tedy nasvědčuje tomu, že tradičně obhospodařované louky mezi Skelnou a Dobrou Vodou zůstanou i nadále ležet ladem právě tak jako mnohé historicky cenné objekty obce Prášily a jejího okolí.