Zobrazení zdroje stránky Podíl televizí na odlidštění politiky (II)

{{MediaBankArticle
|Title=Podíl televizí na odlidštění politiky (II)
|Author=Vladimír Just
|Date=2003-03-24
|Source=Literární noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Úvahy posttelevizní

V poslední době jsme mohli zaznamenat dvě různé události, jež mají společného jmenovatele. První se týká ekologie, druhá ochrany investic, obě ale úzce souvisí se zavedeným, léta budovaným mediálním obrazem. A společným jmenovatelem tu je i mlha korupčního prostředí, tak intenzivní, že musel přijít někdo zvenčí, aby ji rozfoukl a stal se arbitrem. Prvou událostí, pohříchu méně komentovanou, je nález mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), jež podrobila drtivé kritice praktiky v našem největším národním parku („Šumava nyní nesplňuje kritéria pro... Národní park“, „kácení nebo holoseč v centrálních oblastech s výskytem kůrovce jsou nepřijatelná opatření...“). V obsáhlé zprávě není jediný bod, který by se lišil od kritiky, jíž vedení NPŠ už osm let podrobují tuzemští přírodovědci, ekologové a TV pořad Nedej se: zpráva jim všem dodatečně dává v plném rozsahu za pravdu. Přitom není možné si stěžovat na podjatost mise: misi do naší země pozval bývalý ministr životního prostředí, jenž plně prosazoval kritizovanou dřevorubeckou koncepci. A složení arbitrů loni spoluurčovalo dokonce i vedení našeho NP a státní úředníci. Tehdy jsme si osobovali právo mluvit i do toho, kým smíme a kým nesmíme být kontrolováni – po protestech z naší strany jeden „podjatý“ člen mise nakonec opravdu nepřijel. O daném problému byly u nás už popsány stohy papíru a protlachány hodiny v elektronických masmédiích i v parlamentu. Rozhodující média (s čestnou výjimkou Nedej se a osamělého redaktora Novy Stanislava Motla) přitom celou dobu evidentně stranila praktikám našeho managementu. Psal jsem tu nesčetněkrát o tendenčních reportážích Aleše Hazuky v hlavních vysílacích časech ČT 1, o relacích Radiožurnálu či Frekvence 1. V hlavních vysílacích časech, v „prime-timu“, zněly „pravdy“ v režii současného managementu, v „alternativních“ podvečerních časech, např. na ČT 2, zněla tu a tam kritika, jež byla ovšem vzápětí umlčována. Je tomu zhruba rok, co se dokonce ministr Miloš Kužvart kvůli Šumavě bezprecedentně dožadoval umlčení nepohodlného pořadu (Nedej se) osobním dopisem generálnímu řediteli veřejnoprávní televize. Také Rada ČT několikrát vyšla vstříc kritizovanému establishmentu tím, že kritizovala Nedej se pro „nevyváženost“ a „podprahové“ (?) fandění jedné straně sporu. Teď ta strana dostala od vrcholné mezinárodní organizace, jejíž jsme členové a jež odborně zastřešuje národní parky světa, za pravdu. A je ticho po pěšině: centrální média a rady, redaktoři, ministerští úředníci, kteří daný stav – označovaný ve zprávě mise za „chaos“ – zavinili, mlčí jako ryby. Jako by se jich to netýkalo (a to ještě zpráva taktně pomíjí množící se důkazy milionových krádeží nejdražšího dřeva v zemi, jež ministerští úředníci léta tutlají a bagatelizují). Zatím jediný pořad, na nějž se ČT 1 v této věci zmohla, byly Události a komentáře, vysílané krátce po zveřejnění zdrcující zprávy. Moderátorka (Daniela Drtinová) si pozvala náměstka ministra ŽP a „dálkově“ i hlavního viníka – ředitele Ivana Žlábka. Nenapadlo ji, že by ke kauze měli mluvit především ti, kdo léta (přesněji od r. 1993, intenzivněji pak od r. 1996) praktiky parku soustavně a fundovaně kritizují – vedoucí pracovníci Entomologického a Botanického ústavu, ekologové z Duhy atd. Výsledek podle toho vypadal: nikdo ve studiu nedokázal zareagovat na pohádky ředitele Žlábka, který divákům s drzostí krále Ubu tvrdil, že v nejcennějších partiích – jež on sám rozdrobil na světovou raritu 135 nekontrolovatelných ostrůvků – se kácelo pouze ve 20 % tzv. prvních zón, kdežto 80 % těchto zón zůstalo a zůstává bez zásahu. Nikdo řediteli nepřipomněl, že hned první rok se zasahovalo v 55 ze 135 prvních zón (což není 20 %, ale, pokud správně počítám, cca 44 %), a že v dobré třetině zbývajících prvních zón ani on, vyhlášený dřevorubec, kácet neumí, protože jsou i bez jeho přispění po staletí bezlesé (jde o slatě, močály, jezera a klečové formy porostů). Také nehoráznosti, jež opět pronášel o sousedech, už byly bavorským vedením nesčetněkrát vyvráceny (ještě mám ty protesty dr. Biebelrietera proti Žlábkovým výrokům schované): na 75 % souvislé jádrové části bavorského parku se opravdu kácí už jenom ve Žlábkově hlavě... Druhá zpráva, tentokrát mezinárodní arbitráž ve prospěch pana Ronalda Laudera a jeho CME, byla naproti tomu široce medializována, neboť je všeobecně známo, že se týká kapsy každého z nás (méně je známo, že i tu první ostudu jsme draze dotovali: na Šumavě se dlouhá léta kradlo národní bohatství pomocí vrtulníků, hrazených z fondů životního prostředí, tj. opět za naše peníze). Historie se opakuje jako fraška: jako jsme se před více než sto dvaceti lety korunku po korunce skládali na Národní divadlo, budeme se teď skládat na Novu. Televizi, jež je mezinárodně uznaným symbolem korupce v naší zemi: korupce ekonomické (IPB) i politické (výměnou za mediální obraz, jenž jim přinese úspěch ve volbách, léta nad transakcemi pana ředitele politici a poslanci přivírali oči a docela nedávno opozičněsmluvní většina, podporovaná komunisty, prodloužila licenci mezinárodně stíhanému dlužníkovi na celkových „faustovských“ 24 let!). Tady ČT 1 pochvalme za včasnou reflexi (Fakta, 17. 3.). Zato debata na Primě (Nedělní partie, 16. 3.) jen potvrdila podezření, že tato relace a tato televize se stranicky prověřenými hosty (Dana Jaklová, předtím Miroslav Korecký, jindy Viktor Krejčí aj.) je jen „dceřinou společností“ Novy. Primu – nikoli ČT 2! – klidně „cizákovi“ Lauderovi nabídněte! Bude to jen jedna vedlejší prasklá obruč senátora Železného – aniž naše televizní scéna ztratí cokoli na „vyváženosti“.