Zobrazení zdroje stránky Pod zákazem vstupu je téměř 20 tisíc hektarů

{{MediaBankArticle
|Title=Pod zákazem vstupu je téměř 20 tisíc hektarů
|Author=Tomáš Jirsa
|Date=2010-02-16
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
V úterní MFDnes(9. února 2010) mne pan Jiří Bureš obvinil, že nemám právo kritizovat uzavírání tisíců hektarů na Šumavě. Zdůvodnil to tím, že v katastru Hluboké nad Vltavou, kde jsem starostou, je 1) „pro běžného občana, jen z důvodu existence obory a golfového hřiště, uzavřeno cca 46 % jeho rozlohy a téměř všechny lesy“ a 2) „i když je obora protkána množstvím cest, pro nově budovanou cyklostezku musel být nasypán zemní val do koryta Vltavy, aby se oplocení vyhnula“.

Ad 1) Číslo 46 % území je buď úmyslná nepravda, nebo pan Bureš neumí počítat. Stará obora (1511 ha) u Hluboké nad Vltavou byla zřízena a oplocena v roce 1771 a od té doby určena k chovu a lovu zvěře. I když nejsem myslivec, uznávám tento fenomén a jeho ekonomické přínosy pro město. A také uznávám, že střílí-li se ve Staré oboře po celý rok, není možné do ní pustit volně veřejnost. Nicméně, vedení obory ji několikrát ročně, když se neloví, pro veřejnost otevírá. Je také potřeba, aby si pan Bureš přečetl, za jakým účelem se zřizuje obora a za jakým národní park.

Ad 2) Trasa zmíněné cyklostezky vznikala velmi komplikovaně a musela respektovat řadu zájmů, zejména požadavků ochrany přírody.

Správce obory, Lesy ČR, vydal k trase přes oboru souhlasné stanovisko. Mnoho „nevládek“ se tehdy do povolovacích řízení odvolávalo. Cituji např. tehdejší stanovisko hnutí CALLA: „Trasa cyklostezky z Hluboké nad Vltavou do Purkarce je navrhována atraktivním, historicky i přírodovědně hodnotným územím Staré obory. Jedno z nejvýznamnějších center výskytu přirozených smíšených porostů dubohabřin a lipových bučin v jihočeském regionu zahrnuje nejen zmíněnou oboru s chovem daňčí, mufloní a jelení zvěře, ale i chráněná území Baba a Karvanice. V soustavě Natura 2000 je území začleněno jako evropsky významná lokalita a ptačí oblast. Jedna z navrhovaných tras přecházela přes pravěké hradiště, které je nemovitou kulturní památkou.“ „To jsou fakta, která ovšem nevylučují za určitých podmínek návštěvu tohoto území, což dokazuje i turistická pěší stezka. Nová asfaltová cyklostezka ale do obory nepatří“, dodává Vladimír Molek.

Ptám se, mám-li si zamést před vlastním prahem já (jak mi navrhuje pan Bureš), nebo ekologisté.

Rozdíl mezi Hlubokou nad Vltavou a mnou kritizovanou situací na Šumavě je, že ať už trasa cyklostezky, vznik golfového hřiště či využití a zpřístupnění obory probíhá jako otevřená diskuze s vyjednaným kompromisem na konci. Tento kompromis je nakonec schválen usnesením zastupitelstva a potvrzen magistrátem či krajem, podle toho, komu příslušné správní rozhodnutí náleží. Na rozdíl od Šumavy, kde je většina rozhodnutí provedena způsobem „o nás bez nás“.

Pan Bureš se v kritice vyhnul tomu, že 19 šumavských obcí podalo správní žalobu na ministra Bursíka za to, že s nimi neprojednal rozhodnutí o rozšíření bezzásahových území.

Pan Bureš také nezmínil, že šumavští starostové musí bojkotovat jednání Rady NPŠ, aby upozornili na skutečnost, že správa NPŠ ani ministerstvo neplní sliby a dohody a potřebné podklady s obcemi neprojednává. Pan Bureš také nezmiňuje několikaletou ostrou kritiku obou krajů, na jejichž území se NP Šumava nachází, neboť kraje nejsou do rozhodování o budoucnosti Šumavy přizváni.

A jak je to s uzavíráním území na Šumavě? Po roce 2007 bylo nově instalováno cca 200 zákazových tabulí podél státní hranice, kam turisté z bavorské strany mají volný přístup od 1. 7. do 15. 11. každoročně i po neznačených cestách včetně hraničního chodníku. Šlo tedy jen o to, jak šumavský park znepřístupnit. Navíc zákaz chůze po hraničním chodníku v oblasti mezi Luzným a Roklanem, prosazený v roce 2009 správou NP Šumava zatím na 2 roky, je protizákonný, protože odporuje zákonu o schengenském prostoru. Pan Bureš není patrně informován o tom, že rozsáhlé oblasti centrální Šumavy byly už v letech bez opory v zákoně nazvány „klidovým územím“ se zákazem vstupu. Právníci krajského úřadu pak přišli na to, že klidové území ano, ale zákazy ne. Obce se proti nezákonným zákazům vstupu vzbouřily a Správa NPŠ slíbila starostům, že klidová území zruší. To se ale nestalo. Jejich naprostá většina byla přetransformována do „území zvýšené biotopové ochrany“ nebo do „zvláště cenných území“ a byl sem plošně zakázán vstup na základě paragrafu 64 zákona o ochraně přírody a krajiny. Nově pak další území dostalo ještě navíc název „divoké srdce Evropy“, jehož podstatou je právě, mimo jiných aktivit, zákaz vstupu. Upozorňuji, že většinou nejde o oblasti I. zón.

Na české straně se do těchto příhraničních území, ať se jmenují tak nebo onak, kromě výjimek nesmí, na bavorské většinou ano. Dobrým příkladem je Modrý sloup, z německé strany volný přístup a z české strany zákaz i přes to, že sem na našem území vede cesta. Další zákazy a omezení jsou podle vyjádření správy parku plánovány už v tomto roce. Kromě devastace lesů v NPŠ kritizuji trvale to, že turisté do českých částí Šumavy nesmí, přestože Správa NPŠ tvrdí, že oba parky, tedy Národní park Šumava a Národní park Bavorský les, musí být co nejvíce propojeny. Podle posledních údajů je dnes pod zákazem vstupu na Šumavě téměř 20 tisíc hektarů.

Tomáš Jirsa, Senátor s volebním obvodem na Šumavě