Zobrazení zdroje stránky Proč mizí dřevo ze Šumavy?

{{MediaBankArticle
|Title=Proč mizí dřevo ze Šumavy?
|Author=Radovan Holub
|Date=2002-11-18
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Za rozkrádáním dřeva v Národním parku Šumava stojí tři věci: touha po penězích, selhání systému kontroly a mentalita. Ředitel Správy Národního parku Šumava Ivan Žlábek prohlásil na začátku své éry, že odejde ze Šumavy, pokud tu jeden jediný strom padne pro peníze. Mluvčí správy Zdeněk Kantořík se vyjádřil, že se nedá a že nedá Šumavu. Obě tato lživá vyjádření vytvářejí určitý model jednání: na Šumavě je dovoleno všechno, vše se přikryje, hlavní je nedat se a... krást. Co krást? Zcela zdravé stromy, pro jejichž těžbu není žádný legální (natož kalamitní) podklad. Suché stromy, které už opustil kůrovec, takže už nejsou nebezpečné, ale je možné je dobře zpeněžit. Vysoce kvalitní a lukrativní kmeny z přírodně cenných a mnohdy unikátních lokalit ty byly kradeny dokonce vrtulníkem. Neoznačené kmeny v okolí slatí nezaevidované kmeny se mohou mnohem jednodušeji „ztratit“ než ty opuncované. Pak je jediným důkazem o existenci stromů pařez. A ten, jak jsem se sám v NPŠ přesvědčil, je možno překrýt půdou, začernit, prostě nějak zneviditelnit. Poražené kmeny, které měly zůstat kvůli koloběhu živin na místě, se v různých lokalitách během dnů či týdnů prostě ztratily.

Scénář se opakuje

Rozkrádáním dřeva v NPŠ se od roku 1999 dodnes zabývá Policie ČR, Česká inspekce životního prostředí, soudní znalec, Vrchní státní zastupitelství. Během šetření nastával stále stejný scénář: správě parku chybí potřebná evidence, služební deníky hajných se ztratily, hranice 1. zóny je nejasná, mapy jsou zastaralé, všechno byl jen politováníhodný přehmat řadových lesních dělníků, případně neznámý pachatel management je čistý. „Nejhorší situace je u LS Modrava, kde by prakticky veškerá asanovaná hmota měla zůstat na místě, ale ponecháno jí bylo jen cca 30 %,“ stojí v přípisu Petra Soukupa z České inspekce životního prostředí z roku 2000. Nic se však nestalo, špatná kontrola trvá dál, dřevo mizí také. 

Duch exministra Bendy

„Mnohokrát jsem tam viděl ty vrtulníky, jak se vznášejí nad Modravou, že mám pocit, jako by se tam spolu s nimi vznášel duch nebo způsob politiky bývalého ministra Bendy, často velmi složitých a neopodstatněných rozhodnutí,“ sdělil lidu v dnes už okřídleném výroku bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart ještě před svým nástupem do funkce. Jeho původním záměrem bylo skoncovat s praxí, kdy vrtulník hrazený ze státních dotací těží dřevo, které zpeněžují různé dřevařské firmy. Byl to však právě Kužvart, kdo připustil tunel na Šumavě, vystavěný podle stejného vzoru, jako jsou tunely v jiných hospodářských podnicích. Namítnete, rozkradení cca stovky kmenů na Ptačí slati není zas až tak moc. Jinde přece zmizelo jen dvaadvacet kmenů (1. zóna č. 49), v jiné lokalitě jen dva. Jde však o úplně stejnou mentalitu, která dokázala holosečně vykácet lokality na Modravě i jinde a tím dál oslabit už tak oslabené lesy a vydat je napospas větrným kalamitám v dalších letech. A navíc: každý z nás by byl potrestán za nedovolené pokácení byť jen jediného stromu a za nedovolený vstup do 1. zóny, kam právě tak nedovoleně pronikl „neznámý“ vrtulník. Jak to, že řadový občan je pokutován a osádka vrtulníku nikoli? 

Sousedská shovívavost

U německých sousedů (Národní park Bavorský les) se dívají na rozkrádání dřeva z šumavského parku s jakousi zvláštní shovívavostí: je to mladý park, nemá potřebné zkušenosti... Když oni zakládali svůj národní park, patrně se tam nekradlo jako u nás, ale Němci museli ustát dlouhodobé útoky konzervativních lesníků, přesvědčených o tom, že lesy jsou pouze věčnými producenty lesních produktů a zdrojem zisků. Úkolem těchto konzervativních lesníků je dosahovat co nejvyšší výtěžnosti a chránit komerční hodnotu dřeva před ohněm a hmyzem. Lesník z hospodářského lesa je pomocníkem dřevařského průmyslu. Lesník v národním parku vychází z pojetí lesa jako ekosystému s integritou přírodních procesů jeho cílem nejsou stromy, ale les, jehož některé části odumírají a jiné se rodí (i když to nevypadá zrovna krásně na pohled a zmenšuje to závažným způsobem zisky). Právo na diskusi o různých způsobech hospodaření mají obě strany. Právo krást má však jen mafie.