Zobrazení zdroje stránky Proč nevěřím managementu parku

{{MediaBankArticle
|Title=Proč nevěřím managementu parku
|Author=Radovan Holub
|Date=1999-09-30
|Source=Plzeňský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
V diskusích o budoucnosti Národního parku Šumava (NPŠ) bývá málokdy citován pozoruhodný materiál z 8. dubna 1999, v němž ředitel Entomologického ústavu profesor František Sehnal, vedoucí oddělení terestrické ekologie EntÚ docent Karel Spitzer, předseda Vědecké rady téhož ústavu RNDr. František Marec a vedoucí oddělení ekologie EntÚ docent Tomáš Soldán vyjadřují přesvědčení, že byli správou NPŠ podvedeni. Ve svém prohlášení k bezprecedentním zásahům v první zóně parku tato skupina mezinárodně uznávaných odborníků píše: "Česká republika měla po pádu komunismu rozsáhlé pohraniční oblasti, ze kterých bylo před padesáti lety vysídleno obyvatelstvo a kde člověk do té doby zasahoval poměrně málo. V některých z těchto oblastí jsou navíc velmi cenné krajinné prvky. To vše vedlo k vytvoření Národního parku Šumava. Navazuje na Bavorský národní park, který je v poměrně hustě zalidněné oblasti, a přesto dokázal udržet zásadu bezzásahovosti. U nás tomu bylo bohužel jinak. Špatná práce ministrů pro životní prostředí, nedostatečná vzdělanost jejich úředníků v oblasti ochrany přírody, nepochopení myšlenky mnohými lesníky a jiné faktory vedly ke zmenšení původní první zóny a rozsáhlé těžbě dřeva, údajně proto, aby mohla být zmenšená první zóna zachována bez zásahů. Ti, kdo tomu věřili jako my, naletěli." Jak důvěřovat? Těžko si může získat důvěru vědců management národního parku, který při neblahém přezónování parku k 1. 1. 1995 vyhlásil přísnou bezzásahovost nově vzniklých 135 lokalit, ale letos ji sám začal porušovat. V těchto bezmocných ostrůvcích nechal pět let množit kůrovce - a nyní, když už je pozdě, tvrdí, že musí nemocné stromy vykácet, aby se z nich kůrovec nešířil! Těžko hovořit o důvěryhodnosti řídících pracovníků, kteří odstraněním stromů v národním parku vytvořili téměř 1000 hektarů holin, přičemž jeden z nich (náměstek ředitele ing. Vladimír Zatloukal) napsal 24. 3. 1999 toto: "Holosečné hospodářství způsobuje poruchy přirozeného vývojového cyklu středoevropských lesů a tím snížení ekologické stability, ochuzení druhové a prostorové výstavby... erozi genofondu smrku ztepilého jako druhu." Správa parku provedla k 31. 12. 1997 rozbor kůrovcové kalamity, v němž konstatovala, že v prostorách jako je Smrčina, Trojmezná, Rokytské, Roklanské a Modravské slatě byl vhodný čas pro asanaci promeškán. V rozporu s tím hodlá napadené dřevo v těchto lokalitách drasticky asanovat, čímž podle odborníků přivodí destrukci celého ekosystému, jako se již stalo ve druhých zónách parku. "Před rokem správa NP říkala, že nikdy nepůjde do prvních zón, už to neplatí. Dnes říkají, že (pokácené) dřevo nechají ležet. Příští rok si na něj vzpomenou a prodají ho do Německa a Rakouska. Až celý park vybrakují, zkonstatují, že není co chránit, a tudíž je park třeba zmenšit nebo úplně zrušit," říká mluvčí nedávné blokády Trojmezenského pralesa RNDr. Mojmír Vlašín. Názor přehodnotil, ale... O tom, že současný management parku těžko může mít důvěru, existuje další zajímavý doklad z června 1995. Pracovník strážní služby parku Otto Walter, jenž roku 1994 sám upozornil na to, že z parku se stává jeden velký lesní závod, patrně po nátlaku ze strany vedení parku své výpovědi přehodnotil. Řekl tehdy: "Situace parku se radikálně změnila. Na lesní provoz se tvrdě šlape. Těžba se pečlivě hlídá. Mění se způsob pěstování a těžební činnosti. Oproti loňsku se těží zlomkové stavy. Lesáci udělali zkoušky na strážce a není to formalita. O zásazích v lese přemýšlejí a vypadá to, že se nedostanou do akce. Nutné těžby se provádějí novými technologiemi bez erozních rýh. Do mokré půdy se již nezajíždí. Na šotolinových cestách nejezdí lesní kolové traktory... Z prvních zón se vyjmuly nepůvodní porosty. Ty budou zakomponovány do zákona a nebude se tu vůbec zasahovat, protože nově vyznačené porosty jsou schopné samoregulace. Polomy se jen odvětví a nechají shnít na místě. V druhých zónách se bude hospodařit diferencovaně - probírkami a péčí o les. Klidové oblasti budou téměř shodné s prvními zónami, bude tu zakázán odstřel, rybaření a omezena práce s motorovou pilou. Střety zájmů turistů a lesního provozu budou ojedinělé." Naprostá většina z předsevzetí, které Otto Walter konstatoval, se z dnešního pohledu minula účinkem. Odborníci konstatovali naprostý kolaps koncepce správy parku, park provádí asanační zásahy v rozporu s nařízením vlády, jímž byl roku 1991 založen, holosečné těžby odporují zákonu o ochraně přírody a krajiny a nadále při nich vznikají nevratné škody na půdním povrchu. Námitky vědců, že les poškozený kůrovcem, ale přesto částečně žijící a s počínajícím přirozeným zmlazením, plní lesní funkce mnohem lépe než paseka, byly smeteny ze stolu. Hrozí ztráta prestižní kategorie Největší národní park ČR nemá svou jasnou mezinárodně uznávanou koncepci, svůj plán péče, a proto jej nelze kontrolovat ani vědeckou radou, ani ministerskými úředníky. Vedení parku dál prohlubuje propast mezi parkem, obcemi, zemědělci a veřejností. Tím, že toleruje "etiketní podvod", to jest koncepci, jež si na park jen hraje, zamezuje obcím v přístupu ke kompenzačním programům Evropské unie. Turisté jsou vyháněni z klidových zón, kde bezohledně pracuje lesní provoz. Situace se od roku 1995 neustále zhoršuje. Proto současný management Národního parku Šumava nemůže mít důvěryhodnost, a to ani v lokálním, ani v národním, natož v mezinárodním měřítku. To se ostatně jasně ukázalo při podpisu memoranda o vzájemné spolupráci mezi správami národních parků Bavorský les a Šumava 31. 8. Ministr Kužvart tu prohlásil, že proti kůrovci se bude na Šumavě postupovat bez ohledu na mezinárodní kritéria pro národní parky, což pro náš park může v dohledné době znamenat ztrátu prestižní kategorie II světového seznamu národních parků.