Zobrazení zdroje stránky Pro Šumavu už jsou jen špatná řešení

{{MediaBankArticle
|Title=Pro Šumavu už jsou jen špatná řešení
|Author=Eva Rázgová
|Date=1999/06/09
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
}}
V 1. zóně Národního parku Šumava se začaly kácet stromy napadené kůrovcem. O protesty proti zásahům není v tisku nouze. Píše se v nich, že s nejcennějšími lokalitami národního parku bude amen. Za vše prý může ministr životního prostředí a lesnická lobby. Málokdo se zajímá o střízlivé argumenty. Karty už byly totiž jednou provždy rozdány: kdo se domnívá, že si les s kůrovcem nejlépe poradí sám, je „hodný“ a je odborník. Kdo si to nemyslí, je „zlý“ a je technokrat, popřípadě také příslušník dřevomafie.

Toto „rozškatulkování“ se objevilo už v době, kdy měla kalamita mnohem menší rozsah a zdaleka nebylo třeba uvažovat o tak vážných opatřeních jako dnes. Tenkrát „hodní“ tvrdili, že les se kůrovci ubrání a kalamita se sama zastaví. „Zlí“ tvrdili opak.

Tehdy šlo pouze o obavy, dnes je na světě výsledek. Stačí se podívat na souvislé plochy kůrovcových souší na Modravě, kde kalamita trvá už 14 let. Stejný pohled dává tušit, že dobré řešení bylo dávno promarněno. Za to ovšem nenese odpovědnost ani dnešní vedení národního parku, ani ministr Kužvart. Všichni, kdo se dnes snaží zachránit nejcennější zbytky národního parku před kůrovcem, jsou ve velmi nevděčné roli. Jsou v postavení lékaře, který převzal od nedbalého kolegy pacienta s pokročilou snětí a je kritizován za to, že mu chce uříznout nohu.

V případě Šumavy už bezbolestné řešení neexistuje. V každém případě bude na mnoha místech narušeno mikroklima a pozměněn charakter biotopů. Rozdíl je jen v jednom: lpění na bezzásahovosti by znamenalo škodu mnohem větší, jak z hlediska velikosti postižené plochy, tak z hlediska trvání.

Představa, že nicneděláním se přírodě nejvíce pomůže, je velkou iluzí – rozhodně v případě člověkem pozměněného lesa, se kterým máme co do činění na Šumavě. Lidé tento les po staletí využívali způsobem, který se místy blížil bezohlednému drancování. Podstatně narušili druhovou skladbu společenstva, věkovou a prostorovou strukturu i přirozený cyklus obnovy lesa. Dnešní kůrovcová kalamita je z velké části zúročením těchto starých dluhů. Krásná slova o principech a smyslu národního parku nás odpovědnosti za minulé chyby nezbaví.

Eva Rázgová, Autorka působí v Ústavu pro ekopolitiku