Zobrazení zdroje stránky Problémy s návrhem zákona o Národním parku Šumava

{{MediaBankArticle
|Title=Problémy s návrhem zákona o Národním parku Šumava
|Author=ma
|Date=2008-06-11
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Změnit způsob, jakým je určován ředitel Národního parku Šumava (NPŠ) – to je hlavním cílem návrhu zákona o Národním parku Šumava, který s velkou pravděpodobností předloží na zářijovém jednání Zastupitelstva Plzeňského kraje hejtman Petr Zimmermann (ODS).

Ještě předtím jej budou moci během léta připomínkovat předsedové všech zastupitelských klubů, kteří jeho text dostanou k dispozici.

Plzeň Šumava – Pokud jej nakonec zastupitelé druhého září schválí, bude se jím muset zabývat Poslanecká sněmovna.

„Tento návrh je zcela záměrně zacílen na jedinou věc. Aby v čele parku nestál jmenovaný místodržící, kterého jmenuje ministr, a který reprezentuje sebe sama a možná ministra a nějaké ekologické iniciativy,“ tak vysvětloval hejtman na posledním jednání krajského zastupitelstva důvody, které jej vedly ke zpracování návrhu zákona. Podle něj je chybou, že vedení parku nemá vazbu na kraje, na jejichž území se nachází (Plzeňský a Jihočeský) a na obce a lidi zde žijící. Jeho vedení se teď proto „chová, jako by mu park patřil.“

Základem návrhu zákona je způsob, jakým bude stanoven ředitel parku. Neměl by jej již jmenovat, jako je tomu nyní, ministr životního prostředí, ale kolektivní orgán, který by měl mít okolo dvaceti členů. Podle předloženého návrhu by určitou část z nich, ale nikoliv majoritní, jmenoval ministr životního prostředí. Jak dodal hejtman zhruba poloviční část Poslanecká sněmovna a určitou část oba kraje na základě návrhu obcí. Zároveň připustil, že může existovat řada jiných způsobů volby jakési správní rady parku.

„Abychom zlepšili vyhlídky tohoto návrhu, jsem ochoten říct, ať všechny členy jmenuje Poslanecká sněmovna. Ať je to funkce s nějakou odpovědností, ale také nějak honorovaná. Ale jsem hluboce přesvědčen, že v čele parku by mělo být reprezentativní těleso, které by mělo schvalovat všechny důležité věci.“

Podle hejtmana by tato Rada Národního parku Šumava (dosavadní rada parku má jen poradní hlas, jejími závěry se správa parku může, ale také nemusí řídit) měla schvalovat například plán péče, návštěvní řád, rozsah prvních, druhých a třetích zón, zasahování či nezasahování proti kůrovci atd. První muž Plzeňského kraje připouští, že ani takový model nemusí být ideální.“ Ale bude to reprezentativní vzorek. Nyní mám pocit, že se bavíme s místodržícím, který nás vyslechne, ale pak si stejně rozhodne podle svého. Návrh zákona kromě řízení neřeší nic jiného. Jsem přesvědčen, že z logiky věci by se pak pohnuly dopředu i další věci,“ doplnil Zimmermann.

Lepší než speciální by byl obecný zákon

„Chápu iniciativu hejtmana, protože všichni víme, že poměry na Šumavě je potřeba uspořádat,“ staví se k hejtmanově nápadu zprvu příznivě starosta Modravy Antonín Schubert (nestr.). Podle něj ona neuspořádanost vychází z toho, že šumavská koncepce se mění s každým novým ministrem a s každým novým ředitelem. „A to Šumavě neprospívá. Na druhou stranu si ale nejsem vůbec jist tím, jak by takováto zákonná iniciativa při současném rozložení politických sil mohla projít sněmovnou bez toho ,aniž by to Šumavě ještě více ublížilo.“ Schubert se totiž obává toho, že i dobrý návrh zákona se může řadou pozměňovacích návrhů změnit zcela zásadním způsobem. Podle něj by proto neměl být přijímán speciální zákon pro Národní park Šumava, ale obecný zákon platný pro všechny národní parky. „Protože kdyby se zákon skutečně týkal jen Národního parku Šumava, tak mám obavu, že by z toho vzešlo něco, co si nikdo nepřál a nepředpokládal“. Antonín Schubert je veřejnosti známý jako jeden z hlavních bojovníků za otevření přeshraniční turistické stezky Modrý sloup, která by českým turistům výrazně usnadnila a také zkrátila cestu na Luzný, jednu z nejvyšších a nejpozoruhodnějších šumavských hor.

Otevření stezky od začátku 90. let ale pod stále se měnícími záminkami blokují ochranáři z vedení národního parku a ministerstva životního prostředí. Ještě před několika měsíci to vypadalo, že letos by se snad stezka přes Modrý sloup mohla otevřít. Podle posledních informací, které jsme získali od mluvčího šumavského parku Radovana Holuba, ale ani letos s největší pravděpodobností k dohodě nedojde. Obce na obou stranách hranice odmítají požadavek ochranářů na to, aby jako kompenzace za otevření Modrého sloupu bylo na obou stranách hranice vytvořeno rozsáhlé nepřístupné, tzv. jádrové území, a aby byla navíc výrazně omezena přístupnost hraničního chodníku v oblasti Modrého sloupu.

Starosta Modravy má ale, především vůči bývalým ředitelům šumavského parku, i jiné výhrady.

Místní lidé musejí mít národní park za svůj

„Národní park Bavorský les nedávno otevřel Dům divočiny. Neustále, každým rokem, se tam něco děje, něco se vytváří. Bavorský park nejen německému národu, ale i světu něco ukazuje.

A můžete mi říct, čím se prezentuje česká část Šumavy? Kromě hrdosti, kterou na ni máme,“ ptá se starosta. Zároveň ale vyvrací podezření, že preferuje výstavbu dalších a dalších hotelů a penzionů, jak by se v jeho případě dalo logicky předpokládat. „Dům divočiny není nic jiného než infrastruktura ekologické výchovy. Jestli hlavní činnosti správy šumavského parku nebudou namířeny tímto směrem, tak co chce národní park návštěvníkům ukazovat? Nemohu přece za obecní peníze dělat stavby ekologické výchovy.“

Národní park je podle něj významná marketingová značka, což si za hranicí již dobře uvědomili.“ Minulému řediteli parku, panu Pavličko, jsem to ukazoval na jednom příkladu: Kdy přijelo auto, které bylo ze soukromého penzionu z Bavorska a mělo na sobě odkaz na webové stránky Národního parku Bavorský les. A já mu povídám: Pane řediteli, až tohle docílíte v ČR, tak jste doma. Ale toho hned tak NPŠ nedocílí. To je dovětek, který se vám možná bude líbit, ale je to trapný dovětek. Tím měl totiž národní park začít. Pokud si místní komunity nevezmou národní park za svůj, tak park vlastně neexistuje. Prvním, kdo musí být na park hrdý, je člověk v něm žijící,“ zdůrazňuje modravský starosta.

Zákazové cedule odrazují turisty

Jedním z důvodů starostovy nespokojenosti je klesající počet turistů, který se podle Schuberta v poslední době projevuje. Turisty podle něj začíná odrazovat to, že velká část přísně chráněného území je lidem bez výjimky nepřístupná. „Zatím u nás funguje ochrana přírody jen na systému zákazů. To přece není možné. Musím přece návštěvnické veřejnosti pozitivně říct, podívejte se, tady existuje něco, čemu říkáme jádrová zóna. A my vám, kteří o to máte opravdu zájem, umožníme, abyste ji viděli. Protože tak postupují všude jinde v Evropě a ve světě. A ne aby tady byly jen zákazové cedule.“

Jako možné řešení vidí to, že opravdoví zájemci o přísně chráněná území by do nich mohli mít přístup pod vedením odborně proškolených, certifikovaných průvodců. I třeba za poplatek. Další možností, jak zvýšit zájem turistů o Šumavu, je vytvoření informačních center ve všech větších městech „Kdo vás teď v Plzni informuje o tom, že je na Šumavě národní park,“ ptá se starosta.

Hejtman: Asi to neprojde

Plzeňský hejtman kupodivu přiznává, že šance na přijetí návrhu zákona v parlamentu, pokud jej krajské zastupitelstvo schválí, není velká. I proto, že jej nepodpořil Jihočeský kraj, na jehož území leží větší část šumavského parku. „Podle mého názoru není možné se domluvit s jižními Čechami na společném postupu. Jedním z důvodů je možná to, že Jihočeši mají jiné, možná větší ambice na své části Šumavy. Kolega Zahradník (hejtman Jihočeského kraje, rovněž za ODS, pozn. aut.) mi tlumočil názor, podle něhož by měl být návrh zákona komplexní. Měl by řešit všechny věci, o kterých se tam všichni léta baví. O oddělení státní správy a jejího výkonu, eventuálně zmenšení rozlohy národního parku. A já myslím, že tolik vrabců prostě trefit najednou nejde,“ kritizuje Zimmermann kolegy z jižních Čech.

A proč tedy návrh zákona vůbec předkládá? Podle něj totiž posledních osm let debat s představiteli šumavského parku „bylo úplně nanic. Je to úplná ztráta času, máte pocit, že se vám ti lidé smějou“.

Šidlo: Je nutné omezit pravomoci ministerstva

Poslanec a člen Zastupitelstva Plzeňského kraje Karel Šidlo (KSČM) se nechtěl k Zimmermannovu návrhu zákona o Národním parku Šumava příliš vyjadřovat, protože jej ještě nedostal k prostudování. Na základě dostupných informací o něm pouze uvedl, že by návrh zákona podpořil jen v případě, pokud by ve správní radě parku měli většinu zástupci šumavských obcí a obou krajů.

„Pokud by ministerstvo životního prostředí s parlamentem jmenovalo členy rady a zároveň by vykonávalo státní dozor, tak bych to viděl velice špatně. Když totiž dáte většinu ministerstvu životního prostředí a sněmovně, tak narazíme na problém, že si vše bude řešit vládní koalice,

jako si teď řeší Radu České televize apod. Takže jsem přesvědčen, že podobně by se to řešilo i v parku a nedostalo by se na širší spektrum odborníků, kteří k dané problematice mají také co říci,“ míní Šidlo.

Podle něj je také důležitý způsob, kterým se bude určovat rozloha jednotlivých zón parku. Především těch prvních, v nichž se nesmějí kácet ani kůrovcem napadené stromy. Podle hejtmanových slov by tyto zóny určovala právě rada parku. „Pokud by rada byla zastoupena širokým okruhem odborníků, tak bychom se o tom mohli bavit. Ale ten, kdo vykonává státní správu, je také arbitrem při vykládání sporných ustanovení zákona.

Když bude dělat vykladače zákona Bursík, tak nemůžete počítat, že dojde k nějaké změně. V tomto případě musí být pravomoci ministerstva životního prostředí okleštěné nebo odebrané. Aby to v Národním parku Šumava konečně fungovalo trochu jinak,“ dodává Šidlo, který je zároveň lídrem kandidátky KSČM pro volby do Zastupitelstva Plzeňského kraje.