Zobrazení zdroje stránky Projde správě šumavského národního parku další hrubé porušení zákona?

{{MediaBankArticle
|Title=Projde správě šumavského národního parku další hrubé porušení zákona?
|Author=Radana Císařová
|Date=2000-07-21
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Pokud sejdete z vyznačené cesty nebo utrhnete borůvku v první, nejpřísněji chráněné zóně národního parku a budete odhaleni, nevyhnete se tvrdým finančním postihům. Výmluva, že jste značení první zóny jednoduše přehlédli, vám asi nebude moc platná. 

Loni správa šumavského národního parku nechala nelegálně vykácet třetinu hektaru první zóny lemující mezinárodně chráněnou Jezerní slať. Tento čin se snažil parkový mluvčí Zdeněk Kantořík v Týdeníku Klatovska (28.6.) obhájit dost zvláštním způsobem. Nevím, zda se Česká inspekce životního prostředí a Policie ČR, které případ prošetřují, spokojí s nepříliš důvěryhodně znějícím odůvodněním, že vykácená holina se nachází v místech, kde mají v mapě namalovanou čáru tlustým fixem, takže pracovníci parku prostě nemohou poznat, zda ona tlustá čára ještě náleží do první nebo už do druhé zóny. "Vzhledem k tomu, že jde o plochu 30 čtverečních metrů, domníváme se, že hajnému, který má na starost zhruba 500 ha lesa, nelze vyčítat nedbalost," řekl Kantořík. Dále uvedl, že "tuto nesrovnalost loni objevili sami pracovníci správy parku při fyzické kontrole hranic prvních zón." 

Obojí je bohapustá lež. Nejednalo se o 30 metrů čtverečních, vykáceny byly stromy na ploše 3 000 čtverečních metrů v první zóně. Nesrovnalost neobjevili pracovníci parku, ale publicista Vladimír Just, který věc oznámil inspekci a redaktorům České televize. Nebo si snad vymýšlel snad náměstek ředitele správy parku Jindřich Heřman, který v tomto pořadu vyloučil, že by se parku mohlo něco podobného stát? 

Také argumentům parku o nedbalosti zanedbatelného významu se můžeme jen pousmát. Kdyby soukromý vlastník lesa vytěžil třetinu hektaru u svého souseda, byl by označen za prachsprostého zloděje a neuspěl by s výmluvou, že třetina hektaru je ve srovnání s rozsahem jeho celkového lesního majetku zanedbatelná. Těžko by asi vysvětloval, že si o třicet metrů omylem posunul hranici, protože čára na mapě se mu zdála zhruba tak tlustá. 

Podobným způsobem se chová současné vedení správy parku. Kácí unikátní lesy, které tu měly jako nejcennější přírodní dědictví zůstat příštím generacím. Uvidíme, zda to vezmou v úvahu orgány činné v trestním řízení, či se spokojí s doporučením, aby správa napříště malovala do map tenčími fixy.