Zobrazení zdroje stránky Rok šumavské vesnice, 2008, Doslov

{{PrefBankArticle
|Title=Rok šumavské vesnice, 2008, Doslov
|Author=Marie Bubeníková
|Date=2008
|Source=Bubeníková, M.: Rok šumavské vesnice
|Genre=vzpomínky
|Respondent=
}}
Doslov je vlastně poděkováním všem, kteří mi ochotně pomohli dát tuto knížečku dohromady.

A tak děkuji Obecnímu úřadu a panu Žitnému za zapůjčení kroniky, panu Pěnkovi a Horpeniakovi z Muzea Šumavy za trpělivost s mými všetečnými otázkami a za svolení použít některé materiály muzea, muzeu na Dobré Vodě za zápisky o židovské obci a hlavně všem pamětníkům poválečné doby, kteří mi vyprávěli a vyprávěli.

Velký dík patří paní učitelce Blahůtové, která mne naučila milovat češtinu a paní učitelce Ivaně Šafránkové, která mi dala chuť psát a svým vyprávěním starých příběhů podnítila můj zájem o staré zvyky Šumavy. Nejvíc ale děkuji mým rodičům, kteří doma často vyprávěli o tom, jak se dřív žilo a já měla z čeho čerpat. Samozřejmě nevynechám poděkování starým občanům jak české, tak německé národnosti, kteří mi svým povídáním kdy a kde co bylo hodně pomohli. Škoda, že se jich většina vydání knihy nedočkala..., jako paní Nikodémová, Leindsteinerová, Švarcová, Boudová a další.

Všechno, co je v knize napsáno, jsem tedy někde a od někoho slyšela, jak v dětství, tak zcela nedávno. Jsou zde výpisky ze starých knih, starých deníčků hospodyněk, recepty od mé babičky a jejích vrstevnic, které jsem sbírala od 15 let. Jsou tu i malé citace z děl pana K. Čapka a J. Š. Baara Zahradníkův rok a Hanýžka a Martínek.

Chtěla jsem dnes mladým lidem, kteří zde žijí, předvést okolí v dřívějších časech. Vím, že jsme v Sudetech, a tak je třeba brát v úvahu, že zde převážně zaznívala němčina, ale do 2. světové války neměli sousedi české a německé národnosti důvod se nepřátelit, proto jsem národnost nerozlišovala a jmenovala jsem je našimi předky...

Zároveň mé díky patří všem, kdo pomáhali této knížce na svět, rodině za trpělivost, Jiřině Rippelové za podporu, panu Josefu Černému za ochotu namalovat ty krásné obrázky a kamarádce Veronice za digitální fotoaparát, kterým jsem mohla zdokumentovat současnost.

Bez těchto lidí by kniha asi nevyšla nebo by vypadala jinak.