Zobrazení zdroje stránky Rozhovor s Danem Bártou – 2. část

{{MediaBankArticle
|Title=Rozhovor s Danem Bártou – 2. část
|Author=Lucie Výborná
|Date=2009-09-10
|Source=ČRo
|Genre=rozhlas
|Respondent=Dan Bárta
}}
Radiožurnál, Host Radiožurnálu

*Vy jste vyrůstal na Šumavě nebo možná spíš víc v podhůří, dalo by se říci. Ale na Šumavě jste svým způsobem částečně trošku jako doma. Teď jste v září se tam zase vrátil ve velkém benefičním koncertu. Jak se vám líbí to politikaření kolem kůrovce na Šumavě?

Mě to štve.

*Byl jste se podívat v lese?

Byl. Ale tak jako mě to štve.

*A co vás na tom štve?

Štve mě na tom, že to politici používají k tomu, aby to vypadalo, že se starají o lidi. Že vlastně celá ta Šumava je tak velká a je teďko zdánlivě v tak hrozným stavu, že se to těm lidem hodí, podobně jako díra v zemi v severních Čechách, aby na základě toho mohli dělat, že hrozně stojej o to, aby se lidi měli líp a krásněji a nádherněji a perfektněji a je to celý levý, jak nevím co. A hlavně hloupý. Což je na tom ještě to nejhorší, že to prostě vyplývá z toho, že lidi, podle mýho názoru, nejsou s to z nějakýho důvodu, kterýmu nerozumím, pochopit některý procesy a vlastně stručně a jednoduše řečeno se serou do věcí, kterejm nerozuměj.

*Proto jste udělali ten koncert?

Myslím, že nejen proto. Myslím, že mě na současný rétorice kolem životního prostředí rozčiluje jedna věc, že se furt říká životní prostředí, životní prostředí, a je to strašně antropocentricky orientovaný slovo v dnešní době. To znamená, že se myslí na životní prostředí člověka. To znamená, že zlepšit životní prostředí furt znamená vyčistit vzduch, vyčistit vodu a tak dál a tak dál, což je samozřejmě strašně důležitý, ale vlastně že jakoby životní, že zajímavější životní prostředí je hezkej park, kde se můžou procházet lidi, než kus nějakýho úhoru, kde prostě je zapomenutá vysypaná suť, ve který prostě hnízdí bělořiť šedý nebo co já vím. To znamená, že uděláme jako koncert pro přírodu, tak je to pro mě takovej jako pokus vrátit vlastně těm slovům správný významy, že životní prostředí člověka je jedna věc, ale ochrana přírody, pro přírodu samotnou, je druhá věc.

*Asi to životní prostředí se netýká jenom lidí, ale i ptáků a 

No jistě, ale není to obsaženo v tom pojmu, v tom pojmu to není obsaženo, přepadává to nadál, že prostě životní prostředí tesaříka pižmového je vlastně už jako takový zvláštní slovní spojení, který už přímo zakládá ekologickou specializaci nějakou nějakou. Ale životní prostředí člověka, a většinou se to strašně ekonomizuje, je tam hrozně věcí, který se týkají znečištění, potom takových jako vošajstlich témat, jako je globální oteplování a tak dál a tak dál, takže vlastně je to takovej, jako žádnej politik to nezapomene zmínit ve svým projevu, že klade důraz na životní prostředí, ale je to prostě blábol. Životní prostředí čeho? Koho? Za jakých okolností a tak dál. Kdežto ochrana přírody je prostě termín, kterej není tak strašně vyprázdněnej jako termín životní prostředí. To znamená, že vlastně chci klást důraz na to, že jde o tu ochranu přírody, že jde o to najít místa, kde může ta příroda fungovat sama pro sebe, kde prostě může přijít nějakej návštěvník se podívat na nějaký přírodní procesy, byť tak nehezký jako je kůrovcová kalamita, což je přírodní proces. To si nikdo nevymyslel, dělo se to, děje se to. Bude se to dít nejen u nás. Děje se to v Bavorsku, děje se to v USA, bude se to dít všude, kde prostě existuje škůdce, kterej se vyskytuje ve větších množstvích na monokulturách. Na tom není nic nepřírodního. Tak jde vlastně o to, nějakým způsobem jako naznačit, že to, co se děje tam, kde prostě člověk ještě neudělal, tady je Krakonošovo a nepoužívá to jenom k tomu, aby to nějakým způsobem vytěžil, což nemyslím nijak blbě, jenom tak, jak to říkám, tak je to vlastně v pořádku. A i to, co se použít jako nedá, to znamená různě křivé, nehezké, tak jako jedovaté, různě tak jako malé, bezvýznamné, malé množství a tak dál a tak dál. Prostě jenom z toho důvodu,že to je hezký, že to zvyšuje pestrost, že to ten svět nějakým způsobem zkrášluje nebo jenom proto, že to prostě jenom je. Tak, že to za to stojí. That's all.

*Vy jste minulý pátek představil píseň Nebe nad Plzní, tam jste složil společně hudbu, text je váš. Proč opěvujete město, ve kterém jste se nenarodil?

Protože jsem v něm strávil dost času na to, aby na mě působilo formativně. To znamená, že jsem tam – jednak jsem tam zažil změnu systému z totalitního na demokratickej, jednak jsem tam zažil všecky takový ty poprvé...

*Vy jste tam provozoval devatero řemesel, jsem pochopila. Že jste byl i natěračem...

Hotel jsem jim tam natřel. Musel jsem se sám živit, poprvé v životě jsem sám bydlel, kapelu jsem tam postavil první, koncert jsem tam hrál první.

*Takže je to spíš kvůli zážitkům než kvůli geniu loci té Plzně?

Kvůli zážitkům, asi tak. Když jsme se o tom bavili s lidma, který po mě chtěli, jestli bych tu písničku neudělal, já jsem o tom nejdřív nechtěl slyšet, ale potom mi to nešlo z hlavy, a to já vždycky poznám, že je zle. Když mám něco udělat a okamžitě na to zapomenu, vím, že se mě to vnitřně netýká. Jestli mi v té hlavě něco straší a já si vlastně představuju, jak to zpracovávám a jak to udělám, tak už se z toho stane taková zvláštní jakoby direktiva do jistý míry. Potom jsem vymyslel, že by bylo fajn to udělat s těma klukama, s kterýma jsme tam spolu hrávali a i z jinejch skupin a tak dál, vzít k tomu pár mladejch lidí a tak to trochu spojit a vytvořit nějakou věc společně. A když jsme se sešli s Mírou Chyškou a tu věc jsme napsali, tak jsme si řekli: „O.K., tak už to má cenu. Není to úplně plytký.“

*Tak to je úryvek. Na YouTube se dá najít celé, myslím si, že určitě ještě někde se bude hrát, našla jsem ho, viděla jsem, pěkný klip. Teď můžeme maličko pokročit. Vy jste řekl zajímavou věc – jak vám to straší v té hlavě a tak. Jak vám třeba straší v hlavě ty texty nebo ta hudba. Co přijde první – je to nápad od nápadu?

Hm. Je to takovej motiv. Je to motiv a ten se ukáže, že je neodbytnej. Nějakým způsobem se tam usadí. Vzhledem k tomu, že neumím noty, tak si to musím celý pamatovat nazpaměť, celý se to musím naučit nazpaměť v tom okamžiku, refrén k týhle věci byl jeden z hudebních motivů, který mám v hlavě třeba tři nebo čtyři roky, akorát jsem to nikdy nedodělával, nezpracovával, takže člověku straší v hlavě úryvek, tak to tak chodíte, zpracováváte to, dopočítáváte, zkoušíte to pomalu, rychle, vysoko, nízko a potom se k tomu nabalujou věci předtim a za tim a tak dál, až se z toho stane něco, co už je zpracovatelný jako písnička, co se dále dá harmonizovat a rytmizovat a tak dál. A s textama je to podobný. Máte prostě nějakej nápad, buď nějakou atmosféru, kterou by stálo za to popsat a pak vás napadne nějaká věta, která tu atmosféru evokuje a potom už to člověk vlastně jenom dodělává, dodělává a dodělává, v hlavě většinou, a potom se to musí dodělat úplně – to znamená, jde o to si sednout a soustředit se jen na tu věc. Jinak jsou to věci rozběhnutý na pozadí, těch může být třeba deset, dvacet a člověk se k tomu tak denně, obden vrací, ale může to fakt trvat tři čtyři roky, pět, deset, dvacet, pětadvacet, sedmdesát – než to člověk dodělá...

*Vaše otázky na Dana Bártu. Vendula z Vysokého Mýta chce vědět, jestli byste jí nedal nějaký tip na zajímavou knížku.

Třeba Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená. Dobrá knížka. Peter Brockmann: Třetí kultura – docela dobrá knížka. Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce, dobrá knížka.

*„Ahoj Dane, tvoje skladby jsou mystický, zajímalo by mě, do jaké míry jejich vznik podpořily psychoaktivní látky?“

Teď nevím jestli bohudík, nebo bohužel, ale nebylo toho moc. Dá se říct, že dvě tři čtyři věci ze všech třiceti čtyřiceti padesáti – stopové množsví THC, sem tam nějaká ta kocovinka a jinak káva, čaj. Jestliže není psychoaktivní pšenice – teď myslím jako chleba.

*„Váš názor na šíření hudby po internetu?“

Pro posluchače je to samozřejmě skvělý, pro muzikanty je to samozřejmě trošku smutný, ale nedá se s tím samozřejmě nic dělat, i když respektive ta rychlost toho sdílení by byla skvělá za předpokladu, když by našinci tak strašně hrozně neklesly příjmy, který se potom podepisujou na kvalitě tý produkce, která se po tom internetu sdílí, takže vlastně teď je tam spíš nekvalitní kvantita. Já bych se teď nerad do toho pouštěl, ale mám pocit, že to je taková pozitivní zpětná vazba směrem dolů. Ale přijímám to jako skutečnost asi tak jako počasí nebo podnebí.

*„Co byste si nechal zahrát v rádiu na přání?“ se ptá Petra.

Možná že by byla hezká nějaká písnička od Petra Rezka, spíš bych si možná nechal zahrát citlivě vybranou nějakou záležitost od Richarda Bony nebo od Kurta Ellinga nebo nějaký srdceryvný zpěvačky, dneska třeba dejme tomu v tuto chvíli Isobel Björk, třeba, třeba.

*Jestli se ještě někdy objevíte v muzikálech nebo jestli je to uzavřená kapitola?

Z tohoto místa, v tomto prostoru, s touto hlavou na tomto krku, mám dojem, že vůbec nemám důvod do toho muzikálu jakkoli vstupovat, i když samozřejmě s tou drobnou výjimkou, že jsem stále ještě dohodnutej s Michalem Horáčkem zhostit se role hosta v Kudykamu, to se ještě musí proanalyzovat, tohlencto se ještě stane, takže v tomto případě jistě. Ale co se týče muzikálu, jako vzít do ruky meč, dát si na hlavu brnění a hulákat s nějakou partou podobně bojovně naladěných kreatur, zatím myslím ne.

*Dan Bárta byl hostem dopoledního Radiožurnálu. Ať vám hlava zůstane dlouho na krku, Dane. Děkuji, že jste přišel.

S takovou pohádkovou melodií bude muset.