Zobrazení zdroje stránky Rozporuplná Šumava (Lesnická práce 10/2008)

{{MediaBankArticle
|Title=Rozporuplná Šumava (Lesnická práce 10/2008)
|Author=Lesnická práce,
|Date=2008
|Source=Lesnická práce
|Genre=tisk
|Respondent=František Krejčí, Petr Martan, František Nykles, Jan Stráský, Jakub Hruška, Petr Zahradník,
}}
Velmi odlišné názory na péči o lesní ekosystémy doprovázejí Národní park Šumava od jeho vzniku. Nejinak tomu je i v letošním roce, kdy je na jedné straně upozorňováno na riziko rozsáhlé kůrovcové kalamity a na straně druhé je to samé riziko zcela odmítáno.

K aktuální kůrovcové hrozbě se přidávají otázky koncepce parku, jeho hospodaření či problémy v komunikaci s místní samosprávou. Stranou pozornosti nezůstává Šumava ani pro politiky či ekologické aktivisty. Elektronickou cestou jsme položili otázky představitelům parku, jejich oponentům a dalším odborníkům. Odpovědi jsme doplnili o aktuální a shrnující údaje a předkládáme tak názorový a informační přehled o dění na Šumavě. 

Elektronickou cestou jsme položili otázky představitelům parku, jejich oponentům a dalším odborníkům. Odpovědi jsme doplnili o aktuální a shrnující údaje a předkládáme tak názorový a informační přehled o dění na Šumavě. 

František Krejčí, ředitel Správy NP Šumava

Jak hodnotíte stávající situaci v NP Šumava (zejména v kontextu péče o lesní ekosystémy)?

Současná situace v lesích NP není s ohledem na to, co jim Kyrill v loňském roce způsobil, nijak kritická. Patrně rychlé zpracování povolené části polomů v loňském roce a letošní nasazení integrované ochrany lesa zatím nese své ovoce. Rozvoj nových ploch se soušemi v území ponechaném samovolnému vývoji nepřesáhl 0,5 % výměry lesů NP. Ve zbytku naší Správou spravovaných lesů bylo zpracováno cca 75 tis. m3kůrovcových těžeb.

Jednou z vašich priorit při nástupu do funkce bylo zlepšení komunikace parku s obcemi. Daří se vám tuto prioritu naplňovat?

Vzhledem k tomu, že jsem jedním z místních lidí, je toto moje stálá priorita. S opravdovými „místňáky“ mám dobré vztahy dlouhodobě. Na přípravě regionálně významných projektů jsme v rámci místní Agendy 21 udělali kus práce. Mám štěstí, že na Šumavě převažují zkušení starostové, kteří se regionálnímu rozvoji věnují už léta. Dokončili jsme Analýzu k 15 letům existence NP, definovali skutečné společné potřeby regionu NP. Postupně se daří vysvětlovat těm zkušenějším, že NP je základní marketingovou výhodou venkovského horského regionu. Tento důležitý proces propojení ochrany přírody a citlivého trvale udržitelného regionálního rozvoje je mojí prioritou v rámci komunikace se zástupci obcí. Běží realizace a příprava řady dalších malých projektů. Diskuse o novém návštěvním řádu se sice prodloužila, ale jedná se vlastně už jen o dopracování režimu letního splouvání na středním toku Teplé Vltavy podle nejnovějších odborných poznatků z tohoto léta.

Jaký je současný poměr zásahových a bezzásahových zón (managementů) na území NP Šumava?

V NP nemáme hospodářské lesy. Náš způsob péče o lesy by s těmi hospodářskými neměl být srovnáván. V současné době je nastaven diferencovaný přístup, který vychází z principů ochrany šumavské přírody a reaguje na typ vývoje lesa z hlediska odchylky od přirozené skladby a na okamžitý stav porostu daný činností člověka. Plocha lesa s možností provádět i destruktivní zásahy (např. těžbu stromů) v současné době přesahuje 70 % výměry lesů NP. Ale i v části zbývající necelé třetiny lesů může být podle dané koncepce zasahováno, ovšem nedestruktivně.

Jaký objem dříví byl ponechán v porostech po orkánu Kyrill a Emma?

Tento objem činí cca 200 tis. m3. Téměř polovina tohoto objemu je soustředěna do 7 ploch s tzv. speciálním managementem. Zde byly ponechány souvislejší polomové plochy samovolnému vývoji. Vývoj těchto lokalit je podrobně monitorován a jejich okolí (podobně jako okolí kůrovcových ohnisek v bezzásahové části) je maximální možnou mírou chráněno proti kůrovci v rámci uvedeného integrovaného systému ochrany lesa.

Jaké jsou dosavadní výsledky obnovy odumřelých porostů v bezzásahových zónách parku?

Přirozená obnova porostů s převahou souší a zlomů je překvapivě rychlá na cca 85 % jejich plochy. Největší (cca 1000 ha) a nejstarší (z let 1993–2002) plocha poblíž Modravy (cca mezi Luzným a Roklanem) je nyní po 10 letech od posledního podrobného monitoringu opět zmapována. Podrobné výsledky rádi nabídneme do některého z dalších čísel Lesnické práce.

Kromě běžného odkorňování pomocí nástavce na motorové pile jste přistoupili i k odkorňování nastojato jako k další možnosti boje proti šíření lýkožrouta smrkového. V jakých lokalitách se tato metoda praktikuje, jak dlouho průměrně trvá odkornění jednoho stromu, jaké jsou náklady na tuto metodu a kolik stromů celkem bylo takto zatím odkorněno?

Tato metoda je velmi okrajovou (letos bylo zatím takto oloupáno 400 stromů). Využívá se nyní hlavně v malých ostrůvcích I. zón, kde nelze kvůli ochraně přírody kácet stromy. Denní výkonnost loupače i jednotková cena je závislá na hmotnatosti loupaných stromů. Denní výkon na 1 loupače se pohybuje od 2 do 8 stromů. Cena za odkornění 1 stromu činí od 150 do 1400 Kč.

Na hranici lokalit s bezzásahovým managementem nainstalovala správa parku velké množství lapačů, lapáků i otrávených trojnožek. Jaké množství jednotlivých obranných prostředků jste v letošním roce použili? Jaký je průměrný odchyt lýkožrouta smrkového na jeden lapač?

Před vrcholem jarního rojení bylo letos instalováno cca 7700 lapačů, 3500 klasických lapáků, 2500 trojnožek a dalších 12 200 lapáků bylo dovezeno do míst, kde je nelze kácet. Před letním rojením byly lapáky nahrazeny dalšími lapači či trojnožkami. Celkové vyhodnocení průměrných odchytů probíhá.

Lze předpokládat, že v místech sousedství bezzásahových lokalit s lesy s hospodářským využitím bude docházet k poškození porostů dalších majitelů. Určitým řešením se jeví např. kompenzace ztrát majitelům lesů. Uvažujete o podobném řešení?

Snažíme se, aby k tomu nedocházelo. Přednostně chráníme lesy proti kůrovci v těchto hraničních pásech, což je nám uloženo jak v loňském příkazu ministra životního prostředí ke Kyrillu, tak i v instrukci náměstka ministra k období 3 let po orkánu Kyrill. Jiná situace je v oblasti státních hranic s Rakouskem a Německem (mimo území NP Bavorský les). Se zástupci příslušných státních úřadů obou států (a v případě Rakouska i klášteru Schlägl) jsme zpracovali společný postup a katalog opatření, založili společné pracovní skupiny a absolvovali společné pochůzky. Výsledkem je, že ani jedna strana po nás nyní nevyžaduje kácení stromů v přilehlých I. zónách díky jejich pochopení naší situace po Kyrillu. Jinak bychom museli vykácet cenné porosty I. zón v pásmu horských smrčin v jižní části NP.

Představitelé Plzeňského kraje přijali předlohu zákona, který by měl rozhodovací moc přesunout do 21členného Výboru národního parku. Myslíte si, že by tato změna vedla ke zlepšení situace?

Nerad jako státní úředník komentuji názory či politická gesta politiků. Ale 21členný výbor je legislativní nesmysl. Tato změna by nebyla ani reálná, ani rozumná.

Domníváte se, že by o osudu Šumavy měla rozhodovat vláda? Pokud ano, na

základě jakých informací?

Vaše otázka je příliš široká. NP nezahrnuje celou Šumavu. Lidé na Šumavě a region NP zabezpečují i další specifické funkce dané NP. Profesionálně řízený park je regionálně rozvojovou výhodou tohoto území. Myslím, že vláda, která tento ušlechtilý projekt spustila, si byla dobře vědoma toho, že nejen pro přírodu, ale i pro stát je daleko výhodnější mít část Šumavy zahrnutou ve světově uznané kategorii ochrany přírody – NP. Všiml jsem si, že časté pochybování o tomto správném kroku je patrně projevem etické a odborné nekompetentnosti pochybovačů. Myšlenka NP je stará 100 let. I jiné evropské země pochopily, že ochrana přírody je správná věc. Námi realizovaný model NP a jeho soužití s regionem vychází z těchto zkušeností a s etiketními podvody nepočítá. Pokud se ptáte, jestli má vláda zasahovat do současného modelu péče o NP, pak k tomu nyní není žádný důvod.

Hnutí Duha podalo Evropské komisi oficiální stížnost proti praktikám vlastníků lesů na rakouské a německé straně Šumavy, kteří podle vyjádření Hnutí Duha velkoplošným kácením na státní hranici poškozují bezprostředně sousedící, unikátní pralesy v českém národním parku. Tato stížnost se týká i lesů kláštera ve Schläglu, které jsou známé např. úspěšnou diferenciací stejnověkých smrkových porostů. Jak vnímáte tuto stížnost Hnutí Duha?

Úkolem ekologických aktivistů je vzbuzovat zájem veřejnosti o ekologické problémy všude tam, kde nastanou a oficiální úřady je neřeší nebo řeší špatně. Stejně jako se nesnažím komentovat názory politiků, nesnažím se komentovat ani kroky aktivistů. I když osobně znám řadu ekologických aktivistů, jejichž názory jsou daleko modernější a bližší občanské společnosti než názory řady staromódních politiků.

Jak hodnotíte ekonomický výsledek hospodaření parku v roce 2007?

Naše Správa je příspěvková organizace. Nehospodaříme s majetkem státu za účelem vytváření zisku, ale za účelem zajištění ochrany přírody na co nejlepší úrovni. Proto bychom se v loňském roce bez spolupráce MŽP, ministerstva financí a nakonec i vlády při zajištění potřebných finančních prostředků na citlivé odstranění následků po orkánu Kyrill neobešli. 

Jan Stráský, předseda Rady Národního parku Šumava

Jak hodnotíte současnou situaci v NP Šumava (zejména v kontextu péče o lesní ekosystémy a z hlediska ochrany lesa)?

S každým dalším hektarem suchého lesa a s každým nově prosazovaným záměrem převodu dalších částí Šumavy z režimu hospodaření způsobem blízkým přírodě do bezzásahového režimu ji hodnotím jako přinejmenším střednědobou prohru člověka žijícího na Šumavě i Šumavu navštěvujícího, s nejasným výhledem pro několik příštích generací. Za 17 let existence parku jde o prohru zřetelně viditelnou.

Jaká je v současnosti role Rady Národního parku Šumava?

Rada je koncipována jako poradní a iniciační orgán. Její rady však často nejsou využívány a mnohdy ani není umožněno, aby k nim Rada mohla dospět, poněvadž se jí nikdo nezeptá. Často chytáme „kočku za ocas“ a v nejlepším případě jen zdržujeme naplňování představ, s nimiž absolutně nesouhlasíme, natož abychom radili.

Kdybyste měl možnost dění v parku zásadním způsobem ovlivnit, kam byste jej směroval?

V evropských poměrech, kde zejména na západě většina velkoplošných, původních přírodě blízkých území byla již dávno rozrušena, nemůže monumentální středoevropská Šumava uniknout zoufalému hledání něčeho k ochraně. Soudím, že podobný „zájem“ čeká ještě Rumunsko. Národní park Šumava musí být buď menší, nebo mít menší ambice v čase. Jsem přesvědčen, že „tradiční lesníci“ dovedou udělat z hospodářských lesů Šumavy v celospolečensky dohodnutém rozsahu prales i bez „suchého mezidobí“. Šumava může být po celou dobu zelená a přívětivá k obyvatelům i návštěvníkům, ale bude to trvat mnohonásobně déle, než si představují a prosazují fundamentální ekologisté.

Kde vidíte hlavní příčiny extrémní názorové polarity v otázkách péče o lesy v NP Šumava?

Za hlavní příčinu se nejčastěji uvádí nekoncepčnost. To je ovšem globáln závěr, který je třeba rozkrýt. Obce uvěřily tomu, že vznik národního parku jim pomůže ochránit přírodu, aby ji mohly „prodávat“ turistům a dalším návštěvníkům a našli tak – když zemědělství i těžba a zpracování dřeva jsou redukovány – nový způsob obživy. Vycházely z toho, že Šumava byla, je a bude kulturní krajina se zachovalou přírodou, kde je příjemné žít, rekreovat se i sportovat. Teď prožívají nekonečné, nákladné a často neúspěšné boje o každý projekt, vedoucí k této představě. Ochrana přírody staví spíš na mezidobí, kdy Šumava nebyla kulturní krajinou, ale vojenským prostorem, z něhož byli lidé z velké části striktním rozhodnutím vytlačeni, a hodlá využít příležitosti uplynulého tragického půlstoletí k vytvoření „Šumavy daleké minulosti“. Nekoncepčnost je v tom, že nechce přiznat svou konečnou představu, tlačí však termíny rozšiřování bezzásahového území do nepřijatelně krátkých mezí. To vyvolává znepokojení obyvatel, nejistotu podnikatelů a stagnaci návštěvnosti a opravňuje vás mluvit o extrémní názorové polaritě.

Jak hodnotíte zpracování kalamity Kyrill z hlediska množství ponechaného dříví v porostech, z hlediska ekonomické efektivnosti atd.?

O ekonomické efektivnosti primárně nemluvme. K té se vraťme až na závěr odpovědi. Pokud se společnost rozhodla, že na Šumavě založí národní park, rozhodla zároveň o tom, že oželí příjmy z prodeje dřeva, které podle zákona musí v lese zůstat. Předně bych chtěl potvrdit, že park zlikvidoval důsledky kalamity rychleji, než jsme všichni předpokládali. Ale hned k tomu musím dodat, že nechal v lese z rozhodnutí ministra životního prostředí cca 130 000 m3neasanovaného dřeva tam, kde to zákon neukládá (ve druhých zónách, které si ovšem již dlouho přeje mít v prvních zónách a hospodaří v nich tak, jako by to už tak bylo). Za to šumavské obce žalují ministra životního prostředí. Opět nejde primárně o toto dřevo a jeho cenu. Ekonomické námitky začínají až za tím: Park ponechal kůrovci příjemnou líheň a teď vyhazuje těžké peníze, aby s ním aspoň na hranicích ponechaných ploch bojoval. Úspěšnost tohoto boje je nejistá. Hrozí, že kůrovec, který ovšem zonaci nerespektuje, napadne okolní lesy i jiných vlastníků, a to i mimo národní park. Tady ekonomické námitky pokračují: kdo ponese riziko těchto škod, které utrpí ostatní vlastníci a zaplatí daňoví poplatníci?

Představitelé Plzeňského kraje přijali předlohu zákona, který by měl rozhodovací moc přesunout do 21členného Výboru národního parku. Myslíte si, že by tato změna vedla ke zlepšení situace?

Tady odpovím stručně: určitě by vedla. Znamená totiž zařazení dalších zainteresovaných stran a jejich zájmů do rozhodovacího procesu. Jen se obávám, že cesta od sepsání návrhu zákona k jeho přijetí je klikatá a není zřejmé, jak by to v konečné podobě při zmíněné současné polarizaci v Parlamentu dopadlo. Jednou se ovšem bude muset jít právě touto cestou.

Domníváte se, že by o osudu Šumavy měla rozhodovat vláda? Pokud ano, na základě jakých informací?

Vláda v daných mezích rozhoduje o celé zemi, proč by neměla rozhodovat o shodných otázkách i v NP? Zatím je tato část výsostného území ČR fakticky spravována jedním ministerstvem (životního prostředí) podobně jako ve vojenských újezdech (ministerstvo obrany). Na rozdíl od vojenských prostorů jsou však národní parky osídleny občany a obce v nich mají svou samosprávu: na Šumavě je to 22 obcí. V téměř všech správních otázkách – počínaje stavbou králíkárny – jsou vystaveni složitější proceduře a deformovanému pohledu jednoho veřejného zájmu: ochrany přírody. Informace by měla vláda získávat shodně s ostatními územími. My na Šumavě jsme připraveni jí informace poskytovat jakýmkoliv dohodnutým způsobem.

Jakub Hruška, předseda Vědecká sekce Rady NP Šumava

Jak hodnotíte současnou situaci v NP Šumava (zejména v kontextu péče o lesní ekosystémy)?

To je poměrně složitá a široká otázka, která má několik základních aspektů. Mediální obraz parku, vytvářený původně politiky krajské úrovně, ale v poslední době i vrcholnými politiky, se snaží vylíčit NP jako místo ekologické katastrofy způsobené nezodpovědnými ochranáři. NP Šumava se stal nástrojem politického a vnitropolitického boje, a jsem přesvědčen, že neustálá démonizace gradace kůrovce v bezzásahových zónách je jen záminkou pro zcela konkrétní politické cíle. Doufám, že po krajských volbách se situace uklidní a vrátí se do skutečně racionální roviny. Přes politické útoky je skutečná situace uvnitř parku stabilizovaná. Park má jasno v tom, jaké cíle má před sebou, a debata se vede o rozsahu a časovém horizontu, kdy těchto cílů dosáhnout. Myslím ale, že detailnější odpověď na tuto otázku je obsažena v dalších odpovědích.

Jaká je v současnosti role (pozice) vědecké sekce rady parku?

Vědecká sekce je součástí Rady NP Šumava, stejně jako sekce regionální, kde jsou zastoupeny místní obce a podnikatelé. Rada je konzultačním a iniciačním orgánem ředitele parku, sama o sobě nemá žádné rozhodovací pravomoci. Důležitou roli má ale rada v případě schvalování plánu péče, zonace a návštěvního řádu, kdy rada musí tyto dokumenty projednat a vydat k nim stanovisko. Pokud je stanovisko záporné, tak o platnosti jmenovaných dokumentů rozhodne ministerstvo životního prostředí, které je zřizovatelem NP. Z těchto možností také vychází pozice vědecké sekce. Jsou v ní zastoupeni vědci nejrůznějších oborů: od lesníků, botaniků, entomologů, zoologů a geochemiků až po odborníky na sociální vědy a právo životního prostředí. Členové sekce podle svých specializací obvykle spolupracují přímo se správou NP, kde jsou nápomocni svým pohledem na různé aktuální či koncepční otázky. Pozice sekce je tak tvořena zejména individuální prací jednotlivých členů. Myslím, že spolupráce s parkem je nyní na velmi dobré úrovni. Nejbližší větší společná práce čeká vědeckou sekci při pomoci formulovat a prosadit nový plán péče o NP.

Mohl byste shrnout hlavní argumenty pro bezzásahový režim ve stávající podobě na území NP Šumava?

Na začátku této odpovědi je třeba připomenout, že v bezzásahovém režimu je dnes jen zhruba 16 % lesů v NP. Ze zpráv v médiích ale vzniká často pocit, že celý národní park je v bezzásahovém režimu. To ale záměrem nikdy nebylo, a není ani dnes. Záměrem je vytvořit několik větších souvislých bezzásahových oblastí a nahradit tak dnešní nesmyslně fragmentovanou mozaiku drobných I. zón. Nejdéle jsou některá místa v bezzásahovém režimu 15 let, což je prozatím velice krátká doba, ale i tak je v nich jasně dokumentováno, že les se zcela bez problémů obnovuje. Bezzsáhavost je začleněna již v zakládajících dokumentech NP (nařízení vlády ČR ze dne 20. 3. 1991), které zakotvují, mimo jiné: „zejména ochranu či obnovu samořídících funkcí přírodních systémů“. Abych se ale nezaštiťoval jen řečí paragrafů, tak podle mě jedním z hlavních důvodů je vytvoření zcela přirozeně se vyvíjejícího lesa. Rozsáhlejší komplex takového lesa dnes ve střední Evropě zcela chybí. Rozloha bezzásahových pralesních rezervací je v celé ČR jen 920 ha, a všechny jsou menší než 100 ha. A protože prales nelze vypěstovat, je bezzásahový režim jediným způsobem jak se k přirozenému lesu dostat. A vůbec nevadí, že se v lesích, které dnes ponecháváme přirozenému vývoji, lesnicky hospodařilo. Cesta k přirozenému lesu bude dlouhá, a úplně přesně nevíme, jak bude v současných podmínkách vypadat. Máme zde (a to jen v poslední době) změny, jako je nárůst teplot, vysoká depozice dusíku, okyselené a nutričně degradované půdy. To všechno jsou faktory, které budou budoucí prales formovat. Jen nesmíme být netrpěliví a snažit se tento proces ovlivňovat podle jakýchkoliv představ. Myslím, že je málo známé, že se poměrně značně mění struktura i oněch zbytků pralesů, které začali chránit naší předkové v 19. století. Les je dynamický systém, a jedině když do jeho dynamiky alespoň někde nebudeme zasahovat, můžeme se poučit. I pro hospodářské lesy. A proto také máme národní parky.

Jak hodnotíte riziko rozšíření kůrovce z území NP do lesů ostatních vlastníků? Měl by park (MŽP) kompenzovat poškozeným majitelům lesa případné škody?

Gradace kůrovce ve střední Evropě probíhá prakticky celoplošně, a jeho zdroje jsou tedy zejména v hospodářských lesích. V ČR je například vážná situace na severní Moravě, a ta jistě není způsobena „šumavským“ kůrovcem. Většina bezzásahových oblastí leží hluboko uvnitř NP, a je obklopena zónami, kde se kůrovec intenzivně tlumí. V NP bylo instalováno zhruba 26 000 kusů lapáků, lapačů a otrávených trojnožek. Jen lapačů bylo 15 000 kusů, což je 15 % všech lapačů v ČR. Lesy v NP Šumava přitom tvoří jen zhruba 2,5 % rozlohy českých lesů. Při těžbě se všechny kmeny okamžitě loupou. Jsou vyvíjeny zcela nové metody tlumení kůrovce. Zde bych připomněl použití entomopatogenní houby Beuvaria bassianna, které se provozně zkouší právě v NP Šumava, a které zatím přináší povzbudivé výsledky. Vývoj tohoto prostředku je financován z peněz MŽP a grantových agentur, a pokud dospěje do zdárného konce, tak i vlastníci hospodářských lesů získají ekologický prostředek k tlumení kůrovců. O výsledky je již teď velký zájem v Rakousku a na Slovensku. Proto riziko šíření kůrovce z NP vidím jako velmi malé. I ministerstvo zemědělství uvedlo, že nemá informace o tom, že by kůrovec původem z parku způsobil napadení lesů jiných vlastníků. Pro kompenzace by snad bylo místo tam, kde by se Správa parku dohodla s vlastníky na společném managementu, pokud by jim způsoboval nějaké ztráty. Pokusy o tyto dohody ale byly odmítnuty. Asi největší spor na toto téma je v tuto chvíli v oblasti Trojmezí. Tam je bezzásahová zóna údajně zdrojem kůrovce pro naše rakouské sousedy. Kůrovec byl v trojmezenském pralese dlouhodobě v celkem stabilizovaném, byť vyšším stavu. Ale ohniska kůrovce na rakouské straně vznikala daleko od hranice již od roku 1996, když místní majitelé začali kácet les v nižších polohách. Z nich se kůrovec šířil do vyšších poloh. Orkán Kyrill tyto roztěžené plochy vyvrátil, a právě v nich se vinou pozdního zpracování gradace utvořila. Celý postup je zdokumentován leteckými a družicovými snímky.

Jak vnímáte značné riziko výrazného ovlivnění přeměny porostů působením zvěře?

O míře ovlivnění bude i v bezzásahových oblastech do značné míry rozhodovat člověk – výší lovu. Stavy spárkaté zvěře jsou na Šumavě v kontextu ČR relativně nízké. Je to díky zodpovědnému managementu, ale i přítomnosti rysa, a poměrně vysoké lovecké aktivitě v sousedním Německu. Přesto by stavy měly ještě klesnout, aby se zajistila přirozená obnova dřevin, jako je jedle, která je spárkatou značně ovlivňována. Protože ale NP jde poměrně principiální cestou, tak od letošního roku je vymezena i zóna, kde se nebude ani lovit. Zvěř zde bude mít klid a nebude lovem stresována, což by se mělo projevit menšími škodami. Situace se samozřejmě bude průběžně vyhodnocovat.

František Nykles, předseda Svazu obcí Národního parku Šumava

Jak hodnotíte současnou spolupráci mezi obcemi a Správou NPŠ?

Z počátku roku se zdálo, že s novým vedením Správy NP Šumava byl současně s heslem „konečně společně a koncepčně“ nastolen nový a lepší způsob komunikace. Také nebyl týden, aby se nekonalo nějaké jednání, ať již se jednalo o problematiku splouvání Vltavy, návštěvního řádu, Schengenu, Divokého srdce Evropy a řešení řady dalších problémů. Brzy jsme však zjistili, a vůbec jsme se tím netajili, že jednání měla před veřejností a hlavně před médii pouze vytvořit zdání spolupráce a probíhající komunikace. A je bohužel pravdou, že to zdání u řady osob vydrželo dodnes. Správa NP má bohužel k dispozici daleko větší možnosti, ale i fundované pracovníky k vytvoření PR (public relations) a ovlivnění veřejnosti. A ministerstvo životního prostředí místo toho, aby vystupovalo jako nezávislý orgán, si ještě přiloží polínko navíc. Jako konkrétní příklad mohu uvést Velkou dohodu, údajnou spolupráci a porozumění ministra Bursíka s obcemi, a konečně kauza posledních dnů o podepsání dohody ministrů v záležitosti přechodů státní hranice. A zcela určitě, až bude text dohody zveřejněn, bude tam citace, že dohoda byla podepsána na základě výsledků jednání s obcemi. A to přitom jednání ještě nebyla ukončena.

Jaké problémy jsou v současné době pro obce na území NP Šumava nejdůležitější?

Především potřeba dlouhodobé koncepce ochrany přírody, která se nebude měnit s každým ředitelem Správy NP Šumava, anebo s každým ministrem životního prostředí. Dále potřeba úplně jiného vztahu Správy NP k návštěvníkům a místním obyvatelům. Tím mám na mysli především vstřícnější vztah, který by nahradil dnešní „tam nesmíte, to nedělejte, to je zakázáno“ apod. A dále řešení dalších problémů, např. odpadového hospodářství, dopravy, parkovacích ploch, péče o majetek ve vlastnictví Správy NP, rovnosti podmínek pro vlastníky lesů na území parku, koncepce řešení zaměstnanosti, nový a hlavně kvalitnější Plán péče NP Šumava a další. Možná, že by stačila opravdu jen chuť k řešení problémů a ne vytváření pouhého zdání řešení problémů.

Jak hodnotíte letošní kůrovcovou situaci na území parku?

Nejsem natolik fundovaný odborník, abych mohl situaci hodnotit, ale naslouchám těm, kteří mají odborné i praktické zkušenosti. Divím se těm, kteří říkají, že situace s kůrovcem je pod kontrolou a že nevybočuje z obvyklého procenta. Jsem přesvědčen, že je to jen zbožné přání, a že ti, co to tvrdí, neví, jak to dopadne. Ale co když situace vybočí z obvyklého stavu? Je správné hazardovat s unikátními lesy ve střední Evropě jenom proto, aby se prosadil názor jedné části vědeckých pracovníků? A tím spíše, že správnost a hlavně odpovědnost za tento experiment vyhodnotí až další generace.

Představitelé obcí často tvrdí, že odumírání porostů v horských lokalitách bude mít za následek snížení návštěvnosti Šumavy. Čím je tento argument podložen?

Jsem překvapen argumentací těch, kteří tvrdí, že suchý les je také krásný. Na vaši otázku odpovím, jděte se podívat na Trojmeznou, Kalamitní svážnici, Prameny Vltavy, Mrtvý vrch, Malou a Velkou Mokrůvku, Špičník, Blatný vrch nebo Studenou Horu. Posláním národního parku ze zákona má být mimo jiné zachování typického vzhledu krajiny a zlepšování jeho přírodního prostředí, ale tohle je lesní hřbitov. Anebo si zajeďte k sousedům do Bavorska. Podél cesty od Roklanského jezera až k vrcholu Velkého Roklanu jsou vpravo od stezky desítky hektarů bez jediného příkladu zmlazení. Mezi suchými stromy se zelená jenom tráva a kapradí. Jak dlouho může taková příroda lákat návštěvníky? Také se může stát, že dnešní tabule na Pramenech Vltavy, upozorňující na možnost zranění pádem suchých stromů, nahradí zítra zákazové tabule. Tento argument již tady byl jako jedno ze zdůvodnění neotevření Modrého Sloupu.

Domníváte se, že by o osudu Šumavy měla rozhodovat vláda? Pokud ano, na základě jakých informací?

Jsme přesvědčeni, že ministerstvo životního prostředí nejedná jako nezávislý orgán a žádný jiný nadřízený orgán než vláda neexistuje. Jednou z možností jak informovat vládu je ta, kterou navrhl pan předseda vlády při setkání se starosty šumavských obcí v Klatovech, a to je prostřednictvím zřízení funkce vládního zmocněnce pro Šumavu.

Představitelé Plzeňského kraje přijali předlohu zákona, který by měl rozhodovací moc přesunout do 21členného Výboru národního parku. Myslíte si, že by tato změna vedla ke zlepšení situace?

Nechtěl bych se vyjadřovat k obsahu předlohy zákona. Šumavské obce vždycky volaly po změnách, které by upřesnily a doplnily stávající obecný zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody, anebo po novém zákonu o národních parcích. Nelíbí se nám, že předloha zákona je předkládána v této době, kdy v důsledku projednávání a případných koaličních ústupků může návrh doznat takových změn, které mohou vést spíše ke zhoršení stávajícího stavu.

Petr Zahradník, ředitel Výzkumného ústav lesního hospodářství a myslivosti

Jak hodnotíte současnou situaci v NP Šumava (zejména v kontextu péče o lesní ekosystémy a ochrany lesa)?

Současná situace je více než alarmující, avšak plně odpovídá přístupu odpovědných pracovníků. Stále se domnívám, že si plně neuvědomují možné důsledky, přestože jsou patrné na každém kroku. Rovněž se domnívám, že nepostupují v souladu s posláním národního parku, protože v § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb, kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, se hovoří nejen o ochraně či obnově samořídících funkcí přírodních systémů (a je více než diskutabilní, zda současný proces tomuto odpovídá), ale také o zachování typického vzhledu krajiny atd., což se zcela určitě neděje.

Jaká jsou hlavní rizika stávající péče o lesní ekosystémy v NP Šumava? Hlavní riziko stávající „péče“ vidím především v dlouhodobé změně přírodních podmínek. Trochu se tak vytrácí důvod, proč byl NP vyhlášen právě na Šumavě. Jestliže připustím takto rozsáhlé změny, pak s určitou nadsázkou mohu vyhlásit NP prakticky kdekoliv, protože i tam pak budou následovat přirozené procesy (a nemusím přitom obětovat část území s hodnotnými ekosystémy). Samozřejmě jsem si vědom toho, že území NP nemůže být normálně obhospodařováno, ale mělo by se racionálně směrovat k naplňování jeho poslání. A zde se myslím nejvíc selhalo.

Je důvodné očekávat na základě bezzásahového režimu, resp. Obrovského množství mrtvého dřeva, i rozvoj dalších kalamitních škůdců?

Je pochopitelné, že na odumřelém dřevě, kterého je zde více než dostatek, se objeví i další druhy bezobratlých a hub, a to pravděpodobně v mnohem větším množství, než je obvyklé, avšak neobával bych se jejich „škodlivého“ působení. Půjde především o saprofágy, bez většího hospodářského významu.

Co byste z hlediska ochrany lesa doporučil vlastníkům lesů sousedících s národním parkem (s lokalitami silně napadenými kůrovcem)?

Okolním vlastníkům příliš nezávidím, jejich práce připomíná bájného Sisyfa, valícího kámen do kopce. Přesto jim nezbývá nic jiného než v míře více než obvyklé uplatňovat standardní metody ochrany lesa proti lýkožroutu smrkovému, a to v „nadstandardním“ měřítku. I přesto však musejí očekávat, že se u nich škody projeví. Na tom by příliš nezměnila ani situace, která by nařizovala vznik pufrační zóny mezi NP a dalšími vlastníky (s ohledem na migrační schopnosti lýkožrouta).

Petr Martan, spisovatel, lesník

Kde vidíte hlavní problémy současné podoby péče o lesní ekosystémy na území NP Šumava?

Hlavní problémy vidím v diferencovaném managementu, uplatňovaném od začátku roku 2008. V době regionálního ohrožení kůrovcem, vyžadující zmenšení bezzásahových území, se dosáhlo naopak jejich zvětšení. V číslech: z 18 % na 28,24 % území NP. Zjednodušeně lze říci, že došlo k přiřazení problematických ploch a bylo rázem „po problému“. Diferencovaný management vychází z vnitřní směrnice NP, která nahradila § 32 a 33 zákona o lesích. Ačkoliv je současnými protagonisty brána jako spása pro péči o lesní ekosystémy, jde o právně pochybnou směrnici. Byla potvrzena ministrem Bursíkem. Paradoxně však následně kontrola MŽP zjistila ve směrnici vážné nedostatky. Přiřazením „nezvladatelných“ ploch došlo k dojmům: kůrovce není tolik, nic nehrozí, kalamita se nekoná a situace je v souladu s přirozenými procesy v I. zónách (Krejčí, 2008).

Ochrana lesa na 28 % území je postavena na prostředcích ve fázi výzkumu (entomopatogenní houby, antiferomony) s pochybnou účinností. Postavení provozních lesníků v NP je mnohdy zoufalé – vědomě nechávají vylétnout brouky na nejrizikovějších lokalitách – na druhé straně jsou z vimperské direkce honěni k ochraně lesa, která se dá jen ztěžka zabezpečit (např. 1 lesník má až 1600 lapáků ve svém úseku). Pro představu čtenářů, začátkem října, až vyjde toto číslo Lesnické práce 10, bude v lesích NP Šumava podle mých informací již přes 200 000 m3vytěženého a evidovaného kůrovcového dřeva. Takové množství představuje 2 plánované roční těžby celého NP. Jak vidno, ani tehdy se na Šumavě kalamita nekoná.

Podařilo se podle vašeho názoru Správě národního parku efektivně využít téměř 100milionovou podporu MŽP ke snížení negativních vlivů těžby dřeva?

To si netroufám říci, správa NP o efektivitě činnosti v tomto směru nic nezveřejnila. Mám za to, že katastrofální a nebezpečný rozvrat ekosystémů je větším poškozením než následky zpracování dřeva v roce 2007. Také vlivem státní dotace si NP mohl dovolit prodávat dřevní hmotu lacino a rychle, „jen aby byla z lesa pryč“. Vlivem takového stavu na trhu nemohli zejména drobní vlastníci v širém kraji akceptovat cenu. Následně zůstávaly kmeny na skládkách v lese a přispěly k rozmnožování kůrovce.

Jak vnímáte riziko rozšíření kůrovce mimo území NP do lesů jiných vlastníků?

Opačně, než „hnědí optimisté“, jak jsem je ve své knize Šumava umírající a ohrožená nazval. Nepatřím k těm, kteří se utěšují doletem kůrovce do 500 m, potažmo 1 km při dvou generacích – a to ani při zatím nepotvrzeném výzkumu o dálkovém přenosu kůrovců. Víme, že vítr přenáší na velké vzdálenosti i těžší částice, než je brouk. Vyrobené, vesměs chemicky neošetřené dřevo z lesů NP je všechno odváženo mimo toto území (neboť se zde žádný zpracovatel nenachází), a kůrovec je tak exportován do předhůří. Situace na hranici mezi lesy kláštera Schlägl a Národního parku Šumava Zpracováním kůrovcem napadených stromů vznikly v letech 2007 a 2008 velké kalamitní plochy podél hranice k Národnímu parku Šumava (cca 90 hektarů). Až do roku 2003 byl výskyt kůrovcového dříví v oblasti Plöckenstein

Dreiländereck (Plechý – Trojmezí) pod kontrolou, protože i v národním parku docházelo ke zpracovávání kůrovcových stromů. Se zastavením účinného boje s kůrovcem na české straně v roce 2004 došlo k masivnímu rozšíření kůrovce i v nejvýše položených lesních porostech v majetku kláštera Schlägl. Gradace kůrovce, probíhající v jádrové zóně kolem Plöckensteinersee (Plešné jezero) a Dreiländereck (Trojmezí) přeskočila v roce 2007 na rakouské území a v roce 2008 na území bavorské a vedla ke vzniku výše uvedených kalamitních ploch v Rakousku. Jádrové zóny Národního parku Šumava byly vyhlášeny podél státní hranice, bez zřízení dnes běžných přechodných nebo pufrovacích zón o minimální šířce 500 až 1000 m k sousednímu majetku. V těchto pufrovacích zónách musí být odchyceno minimálně 75 % kůrovců, aby se zabránilo ohrožení sousedních lesů. Absence těchto pufrovacích zón je vinou Správy národního parku Šumava. Pokud zástupci národního parku argumentují tím, že zřízení pufrovacích zón nebylo možné, protože právě v této oblasti jsou nejcennější porosty, potom vědomě počítali s rizikem rozvratu porostů na rakouské straně hranice. Mezitím byly jádrové zóny Národního parku Šumava podél hranice dokonce zvětšeny, což může vést k dalším kalamitním plochám na rakouské straně. Zvláště ohroženou se jeví v příštích letech oblast mezi Reischlberg (Hraničník) a Hochficht (Smrčina). Tam je v současné době několik kůrovcových kol, polom z roku 2007 byl nedostatečně zpracován a skýtá tak pro další rozvoj kůrovce ideální prostředí. Pokud národní park a s ním zodpovědný ministr životního prostředí nezmění svou politiku, budou se nejpozději do 3 až 5 let i v této oblasti vyskytovat na rakouské straně rozsáhlé kalamitní plochy. Existují dvě věci, u kterých musí být lesník rychlý, a to je oheň a kůrovec. Pokud se to nestane, dochází k velkým kalamitám. Tyto problémy jsou bohužel již zde, a to proto, že Správa národního parku Šumava právě v oblasti hranice s Rakouskem promeškala účinný boj s kůrovcem. Tyto těžkosti vidí i správa národního parku. Co je ale pro nás jako sousedy zcela nepochopitelné, je skutečnost, že nedochází ke změně postupů a politiky. Vědomě se kalkuluje s ohrožením a rozvratem lesů na rakouské straně. Tento stav je v současné době neúnosný, jeho vinou došlo podle posudku mezinárodně uznaného soudního znalce v lesích kláštera Schlägl ke škodě přes milion euro. Klášter Schlägl jakožto vlastník lesa na rakouské straně již není ochoten dále snášet škody způsobené masivním šířením kůrovce v Národním parku Šumava a jeho rozšířením na rakouskou stranu.