Zobrazení zdroje stránky Rys mizí z lesů. Ale kdo ho střílí?

{{MediaBankArticle
|Title=Rys mizí z lesů. Ale kdo ho střílí?
|Author=Jan Gazdík
|Date=2005-12-14
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ochranáři pracně vrátili šelmu do přírody, teď jí zase hrozí vyhynutí – Její užitečnost už uznávají i myslivci

Kauza týdne v MFDnes

Patří rys ostrovid do české přírody? Všichni říkají, že ano. Nejenom ekologové a ochranáři, dnes už dokonce i lidé z vedení Českomoravské myslivecké jednoty. Zbývá jen zodpovědět otázku: Kdo a proč tedy tyto šelmy v Česku opět vybíjí?

Ostrava, Praha – Ještě před sedmi lety žilo v Česku kolem sto padesáti rysů. Dnes sotva osmdesátka. Čím to? Pavel Marhoul z Agentury pro ochranu přírody a krajiny tvrdí, že zákonem chránění rysové jsou jako konkurenti lovců cílevědomě vybíjeni. A že už je proto nejvyšší čas zahájit záchranný program pro tyto šelmy. Po tříletých přípravách by měl být spuštěn počátkem příštího roku a bude trvat deset let.

Když Jaroslav Červený z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd vybídl před časem své známé a ti zase své známé, aby mu k vědeckým účelům zapůjčili lebku rysa, sešla se jich Červenému asi sedmdesátka. „Ale musel jsem těm lidem slíbit, že jim nebudu dělat problémy a své poznatky nezneužiji, protože dobrá šedesátka rysů z tohoto vzorku byla upytlačena.“

Z anonymního průzkumu mezi pouhými dvěma stovkami myslivců (Českomoravská myslivecká jednota eviduje 140 000 členů – poznámka autora) vyplynulo, že sedmnáct z nich ulovilo jednoho a tři myslivci více než jednoho rysa. Jako motiv střelby na rysa nejčastěji uváděli silný lovecký zážitek, zisk vzácné trofeje a zejména škody na srnčí zvěři. Pro dvacet myslivců byla pak přítomnost rysa v lesích zcela nepřijatelná. Zoolog Červený vylučuje, že rysové padají za oběť amatérským střelcům. Způsob jejich lovu neumožňuje, aby dostali mimořádně plachého rysa s výtečným sluchem, zrakem i čichem jen tak lehce na mušku.

„Kdo chce zastřelit rysa, musí si tu ránu vysedět dlouhé a dlouhé hodiny na mysliveckém posedu… a často zbytečně. Chce to mimořádnou trpělivost – a tu amatéři nemají,“ přitakává Ludvík Kunc ze Svazu ochránců přírody. Jen v Beskydech najde každoročně tři až čtyři zastřelené rysy. A někteří z nich se trápili před skonem hodiny i dny.

Jsou Češi barbaři?

Kulturní národy prý o rysy či vlky na svém území všemožně pečují. Kam tedy zařadit Čechy?

„V jistém slova smyslu mezi barbary. Někdy si říkám, že všechno živé v přírodě chceme sežrat jen my… A kdokoliv nám v tom konkuruje, toho nemilosrdně vyhladíme,“ tvrdí ochranář Ludvík Kunc.

„Síla staletých přežitků je až neuvěřitelná,“ míní zoolog Petr Koubek. A dodává: „Dnes tu sice už desetiletí nikdo nehladoví, ale Češi–myslivci vidí v rysovi stále nenáviděného potravního konkurenta, jemuž nemohou odpustit, že se s ním musí dělit o svou kořist – lovnou zvěř – a pronásledují ho.“

Pohroma totálního vyhubení už rysy, ale i vlky v Čechách jednou postihla. Rys ostrovid byl jako lovec zvěře v osmnáctém století šlechtou do jednoho vystřílen a vybit a znovu vrácen člověkem do šumavských lesů v osmdesátých letech minulého století. Šlo o sedmnáct jedinců. Dnes jich žije na Šumavě asi šedesát, v Beskydech patnáct a v Jeseníkách či Labských pískovcích dva až tři. Když loni pytláci zastřelili na Vimpersku samičku rysa, která nedlouho před tím vyvedla tři koťata (ta neměla šanci bez matky přežít –pozn. aut.), vyšlo najevo, že jde už o osmé zvíře celkem ze čtrnácti, jemuž vědci umístili na tělo speciální vysílačky, aby mohli mapovat jejich pohyb.

V již zmíněné anketě zoologů Akademie věd uvedlo téměř čtyřicet procent myslivců z oblastí, v nichž žije rys, že zná konkrétní případy pytláctví.

S pomocí desetiletého projektu na záchranu rysů Agentury pro ochranu přírody a krajiny by tedy nemělo být tak obtížné střelbu do rysů pytlákům dokázat. Program totiž počítá i s ovlivňováním veřejného mínění na vesnicích.

Síla hospodských debat

„Rádi bychom, aby rys získal větší přízeň nejenom mezi myslivci, ale i mezi takzvanými názorovými vůdci, k nimž patří starostové, učitelé či lékaři. Když totiž oni řeknou, že střílení chráněných šelem je zvrácené, tak to bude mít pro přežití rysa v Čechách daleko větší význam než zákon či kdejaká vyhláška,“ vysvětluje Pavel Marhoul z Agentury pro ochranu přírody.

Veřejné mínění na vesnici by ochranáři rádi ovlivnili zajímavými přednáškami, ale třeba i diskusemi zoologů ve vesnických krčmách.

Sázka na diskuse ochranářům vyšla například v Beskydech. Po dohodě s obedním úřadem přišli i s renomovanými odborníky na ochranu zvěře do hospody a potěšilo je, jak lidé v diskusi dokážou korigovat své letité předsudky. „Tolerance lidí v Beskydech se vůči rysům, ale i vlkům zásluhou někdy i dost bouřlivých diskusí u piva v posledních dvou letech citelně zlepšila,“ říká Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha.

Ekolog má tajný sen: vzácné šelmy se v Česku přestanou vybíjet tehdy, až myslivec, který se v hospodě pochlubí, že zastřelil rysa, dostane od chlapů na místě přes ústa, místo aby ho uznale poplácávali a dali si s ním panáka.

Rys: škodí, či prospívá?

Téměř všechny medailové zlaté trofeje jelena či divokého prasete na Slovensku pocházejí z oblastí, kde žijí vlci. Zjednodušeně řečeno: vlci testují biologickou kvalitu a zdravotní stav své kořisti. Loví přednostně poraněné či nemocné kusy. Mimo jiné i proto, že kvůli přežití musí šetřit energií. Jako „zdravotní policisté“ mají navíc velkou zásluhu na úbytku napadení jelenů plicní červivostí. A stejný vliv má v Česku rys na srnčí zvěř.

„Když to zúžím jen na lovecké trofeje, tak ty, jež pocházejí z míst, kde žije rys, jsou nesrovnatelně hodnotnější než třeba srnčí paroží z Polabí. Srnky si totiž díky tlaku rysa uchovávají své přírodní vlastnosti i vjemy a nestává se z nich jen vykrmená otupělá svěř. Prospěšný selekční tlak rysa na srnky už nepopírají ani myslivci v Beskydech,“ míní Ludvík Kunc z Agentury pro ochranu přírody.

Jediným druhem zvěře, který rys dokáže téměř likvidovat, je muflon. To přiznávají i jeho ochránci.

Mnohem větší „zdravotní“ význam má v Česku rys pro kvalitu lesa. Jeho přítomnost totiž nutí srnky k neustálému pohybu, takže nemohou v klidu loupat stromy či okusovat výhonky mladých buků a jedlí, čímž je likvidují.

Bez rysa to pak vypadá i tak, že málem každý mladý stromek má kolem sebe ochranu z pletiva, aby ho nesnědly srnky. Náklady na výsadbu a ochranu lesa tak ročně dosahují stamilionových částek. A ochrana je navíc často neúčinná.

Ta šelma je jako kůrovec –zničme ji!

Značná část myslivců je neomylně přesvědčena o tom, že nejlepší rys je mrtvý rys. Dříve třeba ve Zvonkové na Šumavě stříleli lovci kolem 40 srnců ročně, zatímco teď jich dostanou sotva šest.

Ludvík Kunc má prosté vysvětlení: srnky jsou rysem vycepované k obezřetnosti, takže se myslivcům nesrovnatelně hůře loví.

To myslivci v Horní Plané se záští k rysům ani netají. „Střílet, střílet, střílet. Je to jako s kůrovcem –je potřeba zasáhnout a zničit ho,“ řekl reportérce Respektu Vladimír Jindra. Jiný názor už má vedení Českomoravské myslivecké jednoty. Jeho jednatel Vladimír Broukal říká, že rys má jako původní predátor v české přírodě své místo. Nesouhlasí však s názorem, že se na jeho vybíjení podílejí myslivci. „Někteří z nás nejsou svatí, ale většina si uvědomuje, co je pro les i zvěř dobré. Soudím, že by takové dvě až tři stovky rysů české přírodě jen prospěly,“ říká Broukal s vědomím, že ho někteří jeho kolegové proklejí.