Zobrazení zdroje stránky Senátoři opět ohřívají kůrovce. Ale proč?

{{MediaBankArticle
|Title=Senátoři opět ohřívají kůrovce. Ale proč?
|Author=Vladimír Just,
|Date=2005/08/10
|Source=Lidové noviny
|Genre=tisk
}}
ÚHEL POHLEDU

Skupina českých senátorů se nedávno z iniciativy svého lidoveckého kolegy Josefa Kalbáče vydala do centra šumavského národního parku. Konkrétně na prameny Vltavy a na Březník: politici zde chtěli posoudit „problematiku kůrovce“.

Výsledky jejich návštěvy vzbuzují značné rozpaky.

Jako ctitel zastupitelské demokracie a pravidelný volič jsem se vždycky domníval, že tím, jak deleguji svou občanskou odpovědnost na poslance a senátory, deleguji ji na vyšší, informovanější rozhodovací úroveň. Předpokládal jsem, že zákonodárci mají vzhledem ke čtyřnásobku mého platu univerzitního docenta (který jim ze srdce přeji) neporovnatelně lepší informační servis a tím i lepší přehled, než má obyčejný smrtelník. A že tedy jejich názory a rozhodnutí budou o to víc kvalifikovaná.

Proto mě překvapilo, že si senátoři ve věci Šumavy nedokázali opatřit ani to minimum informací, které je dostupné každému laickému návštěvníkovi národního parku. A že někteří z nich publikovali polopravdy a jednostranné závěry.

Po „celodenním putování jak po české, tak pro srovnání i rakouské straně Šumavy“ připravily jim údajné „tisíce hektarů zcela uschlého, kůrovcem zlikvidovaného lesa nejhorší zážitek“ (Pavel Eybert). Jelikož „první emocionální dojem byl dost hrozný“, tak „hned v září pozve náš výbor na jednání ministra Ambrozka“ (Jiří Brýdl, předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí).

Nevím, kudy vážení pánové senátoři putovali, protože všechna uvedená místa odjakživa sousedí nikoli s rakouskou, ale s bavorskou stranou Šumavy. A dovezli-li je organizátoři potěmkinského výjezdu přece jen až do Rakouska, pak je mystifikovali, neboť porovnávali Národní park s běžným hospodářským lesem. Jestliže se zhrozili pohledu na Národní park Bavorský les, pak na tom byli jako před časem premiér Stoiber (to věru není žádný zelený aktivista!), jemuž také ukázali nejprve uschlý hraniční hřeben zdálky.

Jenže on nelenil, prošel si to zblízka a zjistil, že stromy umírají, ale les zůstává. Spatřil totiž pod ochranou statných uschlých otců novou, zelenou drobotinu, jejíž množství od doby jeho návštěvy utěšeně vzrostlo a dnes překvapuje i ty nevětší optimisty. Právě toto přírodní divadlo smrti a zrození nového lesa se ukázalo být tím největším turistickým tahákem u našich sousedů, příjmy z měkké turistiky v následujících letech až čtyřnásobně překonaly dřívější příjmy z prodeje dřeva. V Bavorsku dřevařskolesácká lobby v parku prohrála. Obce už tam vědí, že návrat k výrobě a prodeji dřeva by byl návratem zpět k chudobě.

Vážení páni senátoři!

Nechtějte po mně, vážení páni senátoři, abych si myslel, že právě takový návrat k chudobě regionu právě vy jako zástupci veřejnosti podporujete. Nechtějte, abych vás snad podezíral (tak jako některé šumavské zastupitele, finančně závislé na těžbě dřeva), že pod praporem „zelené Šumavy“ hájíte úzké skupinové zájmy mocné dřevařské lobby, která měla na Šumavě za minulého vedení zlaté časy a jejíž dřívější snadné zisky z prodeje šumavských lesů nastojato, a někdy i z černých těžeb a krádeží, jsou novým ochranářským vedením národního parku samozřejmě ohroženy. (Fakt, že váš výjezd proběhl v režii lidí profesně závislých na těžbě a prodeji dřeva, toto podezření moc nerozptyluje.)

Nechtějte, abych si myslel, že si přejete návrat praktik, kdy nad Šumavou létaly záhadné helikoptéry a kradly vzácné dřevo rovnou z nejpřísněji chráněných a hlídaných zón v zemi! A už vůbec vás nechci považovat - obrazně řečeno - za onoho Japonce, kterého v džungli minula informace o konci války a chtěl ještě mnoho let po válce bojovat s Američany: co jiného je ale vaše snaha mediálně „ohřívat kůrovce“ několik let poté, co se po sedmileté „kůrovcové válce“ obě strany obrátily na mezinárodního arbitra pro národní parky (IUCN), jehož doporučení vyznělo jednoznačně pro současnou ochranářskou koncepci?

Říkáte, že jste byli na Březníku, ale neříkáte kde: pronikli jste dovnitř divočiny jako premiér Stoiber? A jestliže ano - kam jste se dívali, když jste neviděli pod uschlým stromovým patrem tu klubající se nadějnou zeleň i ty stovky dospělých osamělých smrků, které se ubránily invazi brouka a budou zakládat nový rod? A prozradili vám vůbec průvodci, že kůrovec u nás „nesežral celou Šumavu“, ale napadl přibližně pouhá čtyři procenta lesní plochy parku?

Z vašich výroků bohužel vyplývá, že vás průvodci tak trochu podvedli. Nebo jen využili do očí bijící neinformovanosti či naivity (Pavel Eybert se například domnívá, že lesy pokrývají 70 000 ha národního parku - kam mu z celkových 69 000 ha národního parku zmizely rozsáhlé slatě, horské louky, jezera? - nebo že minulá Správa NP vytvořila „zhruba 170 bezzásahových ploch“ - ještě to, pane senátore, už těch 135 osekaných ostrůvků je světový rekord!)

Jako optimista chci věřit lepší variantě: že jste byli pouze někým záměrně zneužiti a oklamáni. Což se dá snadno napravit novou návštěvou, tentokrát pod vedením zastánců, nikoli nepřátel obou sousedících Národních parků.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

VLADIMÍR JUST, publicista