Zobrazení zdroje stránky Společná procházka po české i bavorské Šumavě

{{MediaBankArticle
|Title=Společná procházka po české i bavorské Šumavě
|Author=Vladimír Just
|Date=2005-12-05
|Source=Literární noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Otevřený dopis Vladimíra Justa ke třem podle něj nepravdivým tvrzením Petra Pitharta.

Vážený pane Pitharte, věřte, že toto adjektivum není jen prázdným zdvořilým oslovením, vždy jsem si vás nesmírně vážil a ještě před pár lety jsem si vás přál toužebně za svého prezidenta. Tím víc mě překvapují v poslední době vaše militantní reakce ve prospěch kácení a těžeb na Šumavě, jež se na vlas, myšlenkově i slovníkem, shodují s názory prezidenta současného. Takové reakce vyplývají zřejmě z nedobré informovanosti – nebo z nedobrých informátorů? Pominu, že mě znovu (LtN č. 48/05), v krátké době už po několikáté, nedoloženě obviňujete z „opět neférové“ argumentace a jako doklad mé „neférovosti“ (opět ten nakažlivý slovník současného prezidenta!) citujete bůhvíodkud vytrženou větu o „větším hospodářském využití parku“. Daleko závažnější jsou tři vaše nepravdivá tvrzení. Za prvé, že vám „jde především o lesy na Šumavě, o to, aby pokud možno zůstaly“. Zavedu vás, budete-li chtít, na místa v centrální Šumavě nad dvanáct set metrů nad mořem, kde – holosečným působením vašeho nynějšího chráněnce Ivana Žlábka – bohužel právě ty vaše lesy nezůstaly. Jsou tu jen mnohasethektarové holiny a obrovské pařezy a to, co tu (dá-li Pánbůh) jednou vyroste, bude mít daleko k nádherné, zelené rozmanitosti, jež už teď, nikoli, jak opět mystifikujete veřejnost, za stovky let, vyrostla v Bavorsku i u nás pod uschlým patrem lesa. Druhé vaše absurdní tvrzení zní: „Podmínky na Šumavě při vyhlášení Národního parku v roce 1991 moji vládou byly zcela jiné než dnes“. V čem proboha jiné? Věřím, že i k vám se jednou dostane informace, že národní parky na celém světě mají jednu podmínku společnou – uvnitř bezzásahovou, co možná celistvou jádrovou zónu, a na okrajích různě odstupňované šetrné hospodaření. To je základ, bez něhož se každý národní park mění v kamuflovaný lesní závod. A konečně věřím, že i vy jednou změníte názor či spíše utkvělou obsesi, že na celé zeměkouli jedině na Šumavě, a ne třeba v polských či slovenských Tatrách, v Bavorsku či ve Skandinávii, sázel v minulosti člověk smrkovou monokulturu a že jedině na Šumavě na celém světě řádí kůrovec. Mediální brouk napadl za celou dobu hysterické debaty o něm necelá čtyři procenta území Národního parku, zatímco ve vašem (a nejen vašem) diskurzu, jejž bych mohl přesněji nazvat šířením poplašné zprávy, napadl sto procent vašich argumentů. A konečně za třetí – vyzýváte současného premiéra, aby se za nynější vedení NP postavil. Ale on už to přece udělal! Vyslovil veřejně důvěru svému ministru životního prostředí, jenž novou koncepci regulérního Národního parku s novým šéfem prosazuje. Nevěřím, že se k vám premiérova odpověď několika protestujícím obcím nedostala. Ne-li, svědčí to opravdu neblaze o míře vaší informovanosti o věcech, k nimž se vyjadřujete. A jestliže ano, pak je to ještě horší: pak do třetice klamete veřejnost.

Vážený pane Pitharte, byl jste u mne kdysi na Šumavě, chápavě jste pokyvoval argumentům přírodovědců i osvícených lesníků, jež jsem vám neuměle prostředkoval, děsil jste se spolu se mnou nad snímky holin, nepřel jste se, nehájil stanoviska lesoprojektantů. Tváříte se mírumilovně a laskavě i teď, kdykoli se potkáme, a pak mne pravidelně písemně atakujete osočeními, jež neodpovídají pravdě. Stále ještě věřím, že celý náš spor by vyřešila prostá věc: naše společná procházka po české i bavorské Šumavě. Moc bych si to přál, váš Vladimír Just.