Zobrazení zdroje stránky Tenkrát na Šumavě, fotografie, 2004, Šumavské rozloučení

{{PrefBankArticle
|Title=Tenkrát na Šumavě, fotografie, 2004, Šumavské rozloučení
|Author=Milan Pokorný
|Date=2004
|Source=Roučka, Zdeněk: Tenkrát na Šumavě, fotografie 1929–1939
|Genre=průvodce
}}
Před několika lety si plzeňský publicista pan Zdeněk Roučka vybíral v mém archivu vhodné fotografie pro svou knihu Američané a západní Čechy 1945. Při této příležitosti nahlédl i do sbírky pohlednic. Popravdě řečeno, překvapil mne. Odkládal stranou kamenotiskové pohlednice, ba i ty s tzv. dlouhými adresami, sběratelsky považované za cenné. Naopak jej zajímaly černobílé fotografické pohlednice převážně z dílen autorů Seidla, Wolfa a nekorunovaného krále mezi vydavateli Joži Pospíchala ze Sušice. „S tím jednou něco uděláme,“ řekl. V té chvíli jsem věděl, že se zrodil nápad.

Nápad bývá záležitostí takřka bleskovou. Vytvořit dobré dílo znamená úsilí, počítané často na léta. A proto až v listopadu minulého roku přijel Zdeněk Roučka s vytvořenou představou, jíž mi doslova vyrazil dech. „Z pohlednic zobrazujících 30. léta minulého století udělám fotografickou knihu o posledním období skutečně živé Šumavy, jakou už nikdy nikdo nedokáže obnovit. Takové šumavské rozloučení,“ vysvětlil.

Uvědomil jsem si hlubokou pravdu jeho slov. Skutečně téměř až do konce 30. let 20. století byla Šumava zalidněná, políčka obdělávána v potu tváře a při nesmírné dřině, selské lesy chráněny jako oko v hlavě pro dědictví budoucím generacím, cesty udržované, krajina kultivovaná. Obyvatelé obou národností tvrdé podmínky hor nerozpojovaly, naopak vedly k soudružnosti. Jedině díky ní mohli Šumaváci překonat úskalí drsného podnebí, o němž se trefně říkalo, že tady trvá osm měsíců zima a ty zbývající jsou chladné. Nebyly zde žádné dráty, zákazy, vojenské prostory, hraniční pásma, až roky následující. Nejprve přišlo vyhnání českých obyvatel z území obsazených fašistickým Německem.

Kolik chlapců a mužů ze Šumavy zaplatilo válku svými životy! A po ní přišel odsun německých obyvatel, jehož provedení, ať se na mě zlobí kdo chce a jak chce, skutečně bylo vyhnáním z domovů udržovaných staletí. Brzy potom nastaly další změny, a tak pro obyčejného člověka vlastně státní hranice suplovaly cedule ohraničující vojenský prostor nebo hraniční pásmo. Centrální Šumava s nejkrásnějšími přírodními partiemi se na dlouhá desetiletí stala jen tušenou skutečností. Jen co padly tyto zátarasy, přispěchali s dalšími omezeními ochranáři...

Po výběru prvních pohlednic mě Zdeněk Roučka několikrát telefonicky informoval o situaci. Vždy z jeho hlasu čišelo nadšení a údiv nad tím, jaké podrobnosti se při zvětšení pohlednic objevily a co všechno malý formát nemohl dosud odhalit. Všechna čest tehdejším fotografům, povětšinou vláčejícím se Šumavou s objemnými deskovými aparáty a zachycujícím brilantně fotografovanou skutečnost! Když jsem viděl první výsledky, nevěřil jsem vlastním očím. Prohlížel jsem si úplně nové, zcela neznámé fotografie Šumavy velkého formátu. Neskutečná fantazie, klobouk dolů před současnou počítačovou technikou!

Viděl jsem, že sám zdaleka nestačím poskytnout takový výběr materiálu, který by umožnil nikoliv z pár desítek nebo snad set, ale z tisíců pohlednic vybrat ty nejlepší. Ochotně pomohli všichni známí obětaví kamarádi – sběratelé. Konečný výběr tak představuje to nejlepší a nejcennější z fotografické pohlednicové produkce Šumavy v uvedeném období, navíc převážná většina snímků, které uvidíte, se s největší pravděpodobností zachovala jen v jediném vyhotovení.

Přeji čtenářům krásné zážitky z četby a hlavně z prohlížení. Dávno zaniklá podoba naší milované Šumavy díky Zdeňku Roučkovi ožívá před užaslýma očima a vyvolává „klostermannovské“ vzpomínky. Osobně bych přál knize ještě jedno poslání: zamysleme se nad tehdejší lidnatostí, intenzívním využíváním krajiny a přemýšlejme, zda po pádu železné opony, hraničního pásma a hranic vojenského prostoru Dobré Vody jsou vždy a všude na místě zákazy nové...

Vážím si skutečnosti, že jsem mohl být při zrodu publikace, která nemá zatím v obrazu Šumavy obdoby. Přeji Roučkovu dílu velký čtenářský ohlas a tajně ze skrytu duše doufám, že se kniha dočká dalších dílů. Materiálů autor soustředil k případným pokračováním dost a dost.

Milan Pokorný, Sušice