Zobrazení zdroje stránky Tisková mluvčí nebo placená propagandistka?

{{MediaBankArticle
|Title=Tisková mluvčí nebo placená propagandistka?
|Author=Ivan Brezina
|Date=2002
|Source=Ivan Brezina
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Karolína Šůlová označila mou polemiku s ekologickými aktivisty za placený lobbying (Novinář, nebo public relations, Reflex 24/2002). Není to nijak originální útok – s podobně paranoidním obviněním přišel před časem Miloš Zeman. Šůlová pro své závažné obvinění nepřináší jediný důkaz. Vychází prostě jen z faktu, že jako novinář vyjadřuji jasný názor na věci kolem sebe. Jenže ať už nezávislý novinář prosazuje svůj názor sebevíc, od pracovníka PR se zásadně liší: za svoje články totiž nedostává peníze od nikoho jiného než od redakcí a za jejich obsah ručí svým jménem a svědomím. Karolína Šůlová je naopak placena Hnutím Duha, zprostředkovaně tedy jeho sponzory. Na našem sporu je tedy zajímavý vlastně jen fakt, jak se Šůlová útokem na nezávislého novináře pokouší zakamuflovat závislost mateřské organizace na finančních příspěvcích zájmových a politických skupin, v jejichž prospěch Duha organizuje své kampaně (namátkou třeba rakouští odpůrci Temelína – řádově statisíce korun či strany Koalice – příslib tří miliard korun).

„Ivan Brezina na název Hnutí Duha reaguje jako býk na červený hadr,“ píše Šůlová. Opravdu nemohu za to, že v širokém spektru českých ekologických iniciativ patří Duha mezi nejdemagogičtější a potenciálně nejnebezpečnější (viz například Zpráva o extrémismu ministerstva vnitra). Nepamatuji se, kdy jsem naposledy kritizoval třeba Děti Země, Arniku, Agenturu Koniklec, Terezu či desítky dalších ekologických organizací, které se věnují ochraně přírody aniž by si udělaly lukrativní byznys z prosazování komerčních a politických zájmů. Rozdělme lži Karolíny Šůlové do dvou skupin:

1) Lež šumavská. Šůlová píše, že Hnutí Duha svou blokádou Trojmezenského pralesa v létě 1999 žádnou kůrovcovou kalamitu nevyvolalo – množství napadených stromů prý kleslo na polovinu. Opak je pravdou. Sčítání napadených stromů prokázalo jejich nárůst na 200 %, populační gradaci kůrovce potvrdil i posudek soudního znalce Ivo Viceny, který škodu způsobenou blokádou odhadl na 15 milionů korun. Zástupci Lesů České republiky (LČR) přitom kůrovcovou kalamitu použili jako argument pro tvrzení, že státní ochrana přírody na Šumavě selhala. Lesy by proto podle jejich představ měly být převedeny právě na LČR. Šůlová přitom v Reflexu výslovně přiznává, že Duha od LČR dostává finanční příspěvky. Je proto naprosto jedno, jak byly ty peníze formálně vyúčtovány. Lze je samozřejmě vydávat i za příspěvek na altruistické vysazování stromků, Hnutí Duha tím ale dělá ze čtenářů blbce. Pomozme si modelovým příkladem: PR agentura připraví pro politika Frantu diskreditační kampaň na politika Jirku, nechá si za to zaplatit a pak tvrdí: „Ty peníze jsme nedostali za odstřelení konkurenta, ale zato, že jsme Frantovi umyli a vyluxovali jeho mercedes.“2) Lež lahvová. Studie Evropské komise prokázala, že vratné nápojové lahve škodí v důsledku vysokých energetických nákladů na dopravu a mytí životnímu prostředí mnohem více než lahve nevratné. Hnutí Duha zneužilo faktu, že neinformovaný občan věří v pravý opak. Zorganizovalo propagandistickou kampaň a připravilo návrh zákona, který by měl ekologické nevratné lahve vytlačit z trhu (!). K tažení proti čistému životnímu prostředí se lobbystům podařilo přemluvit i starosty 670 obcí, kteří studii Evropské komise neznají a netuší, že peníze na sběr a ekologickou recyklaci nevratných lahví jim může poskytnout systém tzv. Zeleného bodu, do něhož výrobci a plniči lahví přispívají. Kdyby Duha vratné lahve prosadila, nejvíc by na tom vydělala firma Tomra, která chce v Čechách instalovat automaty na výkup lahví za sedm miliard korun. O finančních vazbách firmy na Hnutí Duha sice na rozdíl od šumavského případu nevíme nic, víme ale, že oba subjekty úzce spolupracují. Aktivista Duhy Ivo Kropáček materiály Tomry překládá a zveřejňuje na internetu 

Zbývá už jen otázka: proč se vlastně lobbystická agentura Hnutí Duha vydává za spolek ekologických aktivistů?

Autor je redaktorem časopisu Quo