Zobrazení zdroje stránky Tupý meč ministra Ambrozka

{{MediaBankArticle
|Title=Tupý meč ministra Ambrozka
|Author=Ivan Brezina
|Date=2003-04-17
|Source=Reflex
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ivan Brezina, Maxim

„Bude Ambrozek stínat hlavy?“ ptal se v Reflexu 11/2003 Tomáš Feřtek v reakci na zprávu mezinárodní mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN) o stavu Národního parku Šumava. Odpověď dostal takřka okamžitě: ministr životního prostředí vypsal výběrové řízení na nového ředitele parku.

Libor Ambrozek své rozhodnutí oznámil dřív médiím než současnému řediteli Ivanu Žlábkovi, což je velmi neseriózní. Ještě horší je, že ministr a další odpůrci dnešního vedení parku ve snaze za každou cenu obhájit Žlábkovu „popravu“ závěry mise účelově překrucují. Hnutí Duha například tvrdí, že podle expertů IUCN nesplňuje Šumava „vinou dnešního režimu“ kritéria pro národní park. To je prostě lež. Zpráva jasně říká, že je to důsledek staletého historického vývoje – národním parkem totiž podle IUCN může být jen území málo ovlivněné lidskou činností. Misi IUCN tvořili jen dva zahraniční úředníci, kteří na Šumavě strávili pouhé tři dny. Výsledkem jejich povrchního pohledu je řada věcných chyb, které zprávě dodávají často až tragikomický rozměr. Tvrdí se v ní například, že některá opatření dnešního vedení parku jsou chaotická. Není divu, že jim experti IUCN neporozuměli – v textu si totiž pletou zonaci parku s územím, kde se nezasahuje proti kůrovci. Ve zprávě se uvádí, že se na Šumavě systematicky kácejí uschlé stromy a že se v bezzásahových zónách používá těžká technika. Jak se tyto dvě nepravdy, šířené Žlábkovými odpůrci, do zprávy dostaly? Ačkoli Hnutí Duha poskytlo expertům IUCN podrobné podklady, nevládní organizace, které naopak současné vedení parku podporují (například Národní lesnický komitét), nebyly k účasti na misi připuštěny. Logickým výsledkem je jednostranná zpráva, která nekriticky převzala výmysly propagandistů. Tvrzení Hnutí Duha, že mise IUCN jen potvrdila jeho kritiku vedení parku a že je „rozhodujícím bodem obratu“, je tedy nesmyslné. Hrubé omyly expertů IUCN tím ale nekončí. Současné rozdělení parku do zón podle nich vzniklo až v roce 2001. Realita? Zonaci schválilo ministerstvo životního prostředí už v roce 1995. Zpráva navrhuje změnu složení rady parku, která by byla v rozporu s českými zákony. Doporučuje snížení stavů zvěře, které ale na jiném místě zase naopak kritizuje jako porušení požadavku bezzásahovosti. Do budoucna požaduje postupné snižování lidských zásahů a zvětšování 1. zóny parku – tedy opatření, která jsou v záměrech dnešního vedení parku už dávno obsažena. Závěry IUCN, jež vyznívají ve pro spěch současného vedení parku, Ambrozek ignoruje (zpráva například uvádí, že někteří vědci už uznali závažnost kůrovcové kalamity a přehodnotili bezzásahovou politiku). Ministr životního prostředí se tedy rozhodl ředitele Žlábka „popravit“ na základě dokumentu, který se při bližším pohledu ukazuje jako soubor neznalostí a věcných chyb. Způsob, jakým Ambrozek závěry mise zneužil, vzbuzuje podezření o skutečných důvodech vypsání konkursu, které mají zůstat veřejnosti skryty. Minimálně to pak připomíná někdejší slepou víru v neomylnost „sovětských poradců“.