Zobrazení zdroje stránky Užitečné šumavské putování

{{MediaBankArticle
|Title=Užitečné šumavské putování
|Author=Miloš Kužvart
|Date=2001-07-11
|Source=Hospodářské noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Pozval jsem zástupce nevládních ekologických organizací a zástupce managementu Národního parku Bavorský les a Národního parku Šumava, abychom si během dvoudenního odborného semináře vyjasnili některé sporné otázky v řešení kůrovcové kalamity na Šumavě. Výsledkem setkání bylo prohlášení ke sněmovně, které mimo jiné uvádí nutnost ochránit Šumavu a zachovat národní park v jeho stávající velikosti. Pozvání přijaly desítky zástupců nevládních organizací, z nichž se zatím aktivně k Šumavě vyjadřovalo jen Hnutí Duha, které kritizovalo počínání managementu v prvních zónách šumavského národního parku. Přijeli i zástupci odborné veřejnosti – jak s názorem kladným na dění v prvních zónách, tak s názorem opačným. Pro mne osobně byly tyto dva dny obrovskou satisfakcí. Procházeli jsme, jak si nevládní organizace určovaly, první i druhé zóny v různých částech národního parku. V minulosti se opakovalo tvrzení, že se tam ztrácí dřevo, vždy jsme se však přesvědčili, že tam žádný neoznačený strom není. Zazněly i výhrady ke kácení dřeva v bukových porostech. Za účasti těch aktivistů, kteří na to poukázali, a zástupců parku jsme si prokázali, že jde o jeden jediný buk, který zůstal na místě, protože byl během polomů vyvrácen. Nešlo tedy o případ, že by se někdo „zmocňoval buků„, vždyť na Šumavě (na české straně) mají cenu zlata. Bylo to oboustranně prospěšné setkání i proto, že tam byli i zástupci z Národního parku Bavorský les. Ten má za sebou již třicet let existence, kdežto Šumava oslavila teprve desáté výročí vzniku. Tam, kde Bavorsko přičlenilo v roce 1997 novou část čítající zhruba 11 tisíc hektarů (k dosavadním 13 tisícům), je naprosto stejný „kůrovcový„ management jako v šumavském národním parku. Tato – podle Němců „přechodná opatření„ – platí na dobu dvaceti let. Chtějí zasahovat a chránit své lesní komplexy před destrukcí způsobenou kůrovcem. Kritika šumavského národního parku, která zaznívá ze strany především Hnutí Duha, se ukázala v konkrétních případech jako neopodstatněná. To, kde jsme se s Hnutím Duha rozešli s jinými názory, se nezměnilo. Naše filozofie přístupu k prvním zónám, kde se zasahuje proti kůrovci, je nadále rozdílná. Jsem přesvědčen o správnosti přístupu zvoleném v roce 1998 (a potvrzeném téhož roku vědeckou radou šumavského národního parku) také proto, že úspěšnost zásahů můžeme už dnes doložit statistickými daty: Počet kůrovcem napadených stromů se v roce 2000 oproti předchozímu roku snížil o 50 procent. To znamená, že kalamita ustupuje a snižuje se výskyt napadených stromů. Ostatně já i velvyslanec Evropské komise v České republice Ramiro Cibrián jsme měli možnost vidět tato místa při naší společné návštěvě. Velvyslanec Cibrián označil zásahy proti kůrovci za rozumné. Na konec setkání jsem přečetl prohlášení Jana Pokorného, vědeckého pracovníka Botanického ústavu Akademie věd. Ten se jednoznačně distancoval od skutečnosti, že byl podepsán pod dopisem, v němž „stovka vědců„ nesouhlasí se zásahy na Šumavě. Jako člověk, který za minulého režimu organizoval podpisové akce, si myslím, že i dnes má platit, že s podpisem kohokoliv je třeba nakládat odpovědně – především si ověřit, že skutečně signatářem je, než ho tak veřejně označím. Znovu se sejdeme v září, neboť to bylo setkání velmi užitečné.

Autor je ministr životního prostředí