Zobrazení zdroje stránky Vážený pane Juste, máte ten poklop, nebo nemáte?

{{MediaBankArticle
|Title=Vážený pane Juste, máte ten poklop, nebo nemáte?
|Author=Petr Pithart
|Date=2005-12-19
|Source=Literární noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Místopředseda Senátu odpovídá Vladimíru Justovi na otevřený dopis z minulého čísla Literárních novin.

Pokrok v debatě tu je: je pořád lepší být špatně informován (což o mně tvrdíte vy), než být vědomým či dokonce nevědomým exponentem „těžařů“, což o mně tvrdili jiní.

Není pravda, že bývalý ředitel NPŠ pan ing. Žlábek je v jakémkoli smyslu „mým nynějším chráněncem“. Je pravda, že místopředseda Senátu Petr Smutný (ČSSD, volební obvod Domažlice) ho zaměstnává jako svého poradce.

Ale teď už rychle k jádru věci: samozřejmě, že jsem dostal odpověď premiéra Paroubka a také jsem na ni reagoval. Vím, že se zatím rozhodl ponechat veškerou odpovědnost na ministrovi životního prostředí, ale já po něm chtěl, aby se za zvolenou strategii Parku výslovně postavila vláda.

Podle mého nejde totiž o problém odborný, nýbrž hodnotový, daleko přesahující stranicko-politickou odpovědnost těch, kteří jsou voleni na čtyři roky –když už zákon o NPŠ chybí. Přál bych si zkrátka, aby za tu či onu strategii převzal někdo ústavně definovaný (tedy ani ne já, ani ne vy) plnou odpovědnost, někdo, kdo je víc než ministr, který dneska je a zítra není. Vyzval jsem premiéra, aby i on park navštívil a veřejně se vyjádřil.

K této výzvě jste mě ostatně inspiroval vy, když jste opakovaně psal o návštěvách bavorského premiéra Stoibera v tamním parku, o tom, jak se měnilo jeho stanovisko a jak se nakonec postavil za strategii nezasahovat bez ohledu na důsledky. Přál bych si, aby v úplně jiném parku, jakkoli sousedícím, podobně vzal na sebe odpovědnost český premiér a ne aby ukázal za sebe, na rezortního ministra. Na tuto výzvu mně dosud pan premiér neodpověděl. Stejná výzva zazněla ostatně několikrát i na semináři v Senátu (19. října 2005).

Jistěže v mnohém s ochranáři, tedy i s vámi, souhlasím. První zóny (bezzásahová území) je třeba novou zonací pokud možno scelit a v úhrnu postupně zvětšovat. Jde však o to, jak až zvětšit a hlavně do kdy, v jakých časových etapách zvětšovat. Na třicet procent do pěti let (údajný kompromis) je podle mého a podle názoru lidí, kterým důvěřuji, moc a hlavně moc rychle. Ale to není všechno: jde pak ještě o to, jaký „management“ (způsob, jakým se to ve skutečnosti bude dělat…) bude zvolen. Zonace je podle zákona o ochraně přírody výsledkem správního řízení, tedy také stanovisek obcí; o „managementu“ (konkrétních praktikách) rozhoduje Park sám. Je to tedy tak, že „managment“ může dát i rozumné zonaci jiný smysl, tentokráte již bez možností obcí vyjádřit se. Jinými slovy „management“ nabízí možnost obejít obce, lidi, kteří na Šumavě žijí a pracují. A teď úplně nejčerstvější novinka: co říkáte na to, že podle zpráv z Jihočeských listů (3. 12. 2005) jedna každá obec kolem parku na bavorské straně bude mít napříště (při uvažovaném rozšiřování parku o dalších deset tisíc hektarů) právo vetovat zřízení bezzásahových zón? Vždyť vy až dosud tvrdíte, že na druhé straně hranic všichni všechno správně chápali a chápou, a na rozdíl od nás, zabedněnců, nechávají les uschnout a znovu vyrůst, uvědoměle se těší z toho, co pod suchými stromy raší a ještě k tomu si mnou ruce z toho, jak jim přibývá turistů! Ti údajně chodí a chodí a chodí naučnými stezkami a nemohou se nabažit… Ve skutečnosti tam pro turisty mají zoologickou zahradu, veliký a zajímavý skanzen a desítky atraktivních možností, jak trávit čas i jinak než v lese. Jinak by mezi uschlými stromy ani ti opravdoví nadšenci nevydrželi, tvrdím já, déle než jeden den.

Důsledky dosavadních rozhodnutí Bavorů odnášely v posledních letech převládající větry na naši stranu, a v tom je podstata problému. A ten tu vy znovu a znovu odmítáte uznat. Bavoři nesli odpovědnost jen za to, co si dovolili na vlastním území malého, zcela neobydleného parku (obce tam zůstávají mimo a zůstanou mimo i po rozšíření). Většina těch důsledků se tak projevila a ještě projeví u nás. Teď přicházejí k rozumu a montují záchrannou brzdu. Bohužel pro nás už pozdě.

Ujišťuji vás, že vaše představa parku je pro mne naprosto přijatelná, ba lákavá, avšak za jednoho předpokladu. Totiž že máte k dispozici veliký skleněný poklop, zvětšeninu takového, jaký se dává na syrečky. Vy ale žádný takový poklop o průměru desítek kilometrů, do kterého byste schoval třicet až čtyřicet procent bezzásahových zón, nemáte a ani nemůžete mít. Naše smrkové monokultury se táhnou od Březníku až k Sušici (žádné listnáče jako v Bavorsku tam nejsou). A hlavně: větry vanou bohužel jinak, než by měly. Vanou právě k Sušici. Obávám se, že společná procházka po české a bavorské Šumavě – i když se s Vámi na ni rád vydám –nebude stačit. Pro mne by byla rozhodující procházka Pošumavím dvacet, třicet kilometrů od hranic. Ale až za dvacet, třicet let. Myslím tím nejen na přírodu Šumavy a Pošumaví, ale také na lidi, kteří tu žijí.

Post skriptum: dozvídám se nyní, že bavorský a český národní park budou napříště spravovány jako park jediný. Je to dobrá zpráva, ale je to pozdě. Kdyby se to takto dohodlo před patnácti lety, nemohl by bavorský mnohem menší park bez stálých obyvatel dělat pokusy na účet rozlehlé a osídlené české Šumavy. Pořád je třeba opakovat, že větry vanou od nich k nám. Vylétlého brouka odnášejí na sever, nikoli na jih… Dobré je však ještě i teď, že nebude možné, aby obce na naší straně měly slabší hlas než obce na straně bavorské.