Zobrazení zdroje stránky Výměnou ředitele NPŠ problémy Šumavy neskončily

{{MediaBankArticle
|Title=Výměnou ředitele NPŠ problémy Šumavy neskončily
|Author=Antonín Roháček
|Date=2004-12-14
|Source=Haló noviny
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
V polovině devadesátých let jsem uveřejnil v Haló novinách několik článků zabývajících se nebezpečím kůrovcové kalamity na území Národního parku Šumava (NPŠ). Kůrovec se do centrálních částí Šumavy šířil z Bavorského národního parku (BNP), jehož správci uplatňovali zásadu „bezzásahovosti“ tzn. ponechali lesy svému osudu s tím, ať si příroda poradí s kůrovcovou kalamitou sama. Výsledkem této nedomyšlené chybné strategie jsou tisícihektarové mrtvé lesy v BNP a miliony suchých „kostlivců“ namísto zelených stromů. Přes všechna varování našich odborníků z řad lesníků, Správa NPŠ, vysokých lesnických škol v Praze a Brně, pracovníků VÚLHM (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů (IFER) Praha a poučených publicistů, zvítězila nakonec koncepce „bezzásahovosti“ prosazovaná různými ekologickými aktivisty v čele s Hnutím Duha, pravicovými publicisty typu pana Justa a v neposlední řadě i Ministerstvem životního prostředí. Hlavním jejich argumentem bylo odvolání na zkušenosti nového „velkého bratra“ v německém Bavorsku. V jednom z posledních svých článků uveřejných v Haló novinách jsem odsoudil hysterickou militantní nátlakovou akci Hnutí Duha, kdy se její mladí aktivisté pod srdceryvným transparentem – Zachraňte naše pralesy – připoutávali řetězy ke stromům napadeným lýkožroutem smrkovým v Trojmezenském pralese. Připomeňme si, že Správa NPŠ chtěla v roce 1999 tuto nejzachovalejší pralesovitou rezervaci v Čechách zachránit před kůrovcem včasným zásahem a napadené stromy pokácet, kůru s brouky, nakladenými vajíčky a larvami lýkožroutů oloupat a zabránit jejich vývoji, vylétnutí a napadení tisíců dalších zdravých stromů. Jaká je současná bilance nesmyslné akce Hnutí Duha, která zabránila s přispěním Ministerstva životního prostředí provedení asanace kůrovce? Více než třetina vzrostlých stromů v Trojmezenském pralese je dnes mrtvá! Místo zelených šumavských velikánů zde stojí více než 12 000 souší. Z celé I. zóny Trojmezné, která má rozlohu 599 ha zde v přepočtu na plochu odumřelo 40 % plochy, to znamená 237 ha. Pro porovnání celková rozloha Obory Hvězda v Praze činí 74 ha. Tak tedy dopadla blokáda, která, jak se holedbali její organizátoři, „zachránila“ Trojmezenský prales. Je příznačné, že média v čele s televizí, která dříve až do omrzení vysílala šoty mladých dívek a chlapců, kteří se nechávali řetězy připoutat k nemocným stromům, aby tak „chránili“ Trojmezenský prales, o důsledcích této blokády dnes cudně mlčí. Pro srovnání je možné uvést sousední Smrčinu, kde Správa NPŠ provedla v roce 1999 aktivní zásah proti kůrovci. Díky tomu zůstává na rozdíl od jiných šumavských vrcholů zelená. Tyto dva příklady charakterizují situaci v celém NPŠ. Tisíce hektarů kůrovcem zničených lesů burcují vědomí nejenom návštěvníků Šumavy, stálých obyvatel, obecních a městských zastupitelstvech. Po počáteční odmlce odborníků zaskočených a zastrašených militantním, občanskofórovým prosazováním bavorského voluntarismu se začínají ozývat a bránit Šumavu právě oni. Bohužel, spor o koncepci hospodaření a ochrany Šumavy gradoval tím, že zvítězila „koncepce“ Ministerstva životního prostředí a jeho prodloužené ruky Hnutí Duha. Došlo k radikálním kádrovým změnám na Správě NPŠ. K 1. lednu 2004 byl odvolán dosavadní ředitel Ing. Ivan Žlábek a nahrazen „ekologičtějším“ Aloisem Poláčkem. Boj o záchranu zeleného klenotu české země tím však nekončí, ba spíše naopak, teprve začíná. Na Šumavě skutečně vznikla velká kalamita. Jak napsal význačný lesní odborník a znalec Šumavy Ing. Ivo Vicena, CSc., ve Zpravodaji Sdružení absolventů a přátel lesnických škol píseckých „jejím původcem však není kůrovec, ale MŽP“.