Zobrazení zdroje stránky V Trojmezenském pralese se rozhoduje o Národním parku Šumava

{{MediaBankArticle
|Title=V Trojmezenském pralese se rozhoduje o Národním parku Šumava
|Author=Radovan Holub
|Date=1999-08-28
|Source=Českobudějovický deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Blokáda / Ekologové navrhují řešení, při němž může dojít k uschnutí velkých ploch lesa s ojediněle přežívajícími skupinami smrků, ale ve svých důsledcích je příznivější pro následující regeneraci ekosystému než území velkoplošných holin.

Na těch sedm kilometrů ekologičtí aktivisté asi dlouho nezapomenou. Od vojenského stanu v Nové Peci do Staré Pece – symbolicky kolem manipulačního skladu Národního parku Šumava, kde může člověk zkusit odhadnout množství miliónů korun v tvrdé měně šumavského dřeva, které je tu složeno na jednom hektaru plochy. Kolem pily. Kolem penziónu, prodejny, myslivny a několika dřevěných šumavských stavení. Pak nahoru na Rossbach, odbočit u kiosku Říjiště a vystoupat k Plešnému jezeru. Tady začíná první zóna Národního parku Šumava.

Nalomené srdce lesa

V jezeře se zhlíží nejvyšší hora Šumavy Plechý. Na jednom jeho úbočí začíná největší pralesní komplex v Čechách – Trojmezenský. Poblíž horského hřebene jsou relativně málo poškozené horské jeřábové smrčiny, směrem k Trojmezné se vyskytují nejrozsáhlejší porosty šumavské kleče. Stifterův žulový památník ční nad jezerem jako vykřičník. „Na tomto trávníku, u této vody tepe srdce lesa,“ zní nápis na obelisku. Srdce lesa je nalomené. Les usychá. Mrtvé stromy, usychající stromy, stromy, které přežily atak kůrovce a stanou se základem nové, silnější populace.

Správa Národního parku Šumava se rozhodla, že zbytkům největšího šumavského pralesa pomůže motorovou pilou. Ekologičtí aktivisté začali prales bránit. Říkají, že jde o poslední zbytky přirozeně rostoucího lesa na Šumavě a že sem umělé lidské zásahy nepatří. Říkají, že motorové pily a holiny po těžbách jsou horší kůrovce. Říkají to touto zastaralou slovní vazbou. Hájí tradice.

Náprava pilami?

K těm, kdo chtějí napravovat i prales, se s váháním nakonec připojil i ředitel správy parku Ivan Žlábek. Zásahy zdůvodnil slovy klasických budovatelů padesátých let, kteří doháněli a předháněli: “...obnova skutečně probíhá na tlejícím dřevě. Kdybychom to dříví odtamtud táhli, bylo by to špatné. My přírodu jen trochu předběhneme. Strom, který je napadený, by uschl, shodil jehličí a za tři až osm let – podle toho, jak je silný – by padl.“

Ekologové upozorňují, že v parku leží od října 1998 tolik polomů, že je technicky nemožné je zasanovat, takže se staly zdrojem nové kalamity. Nejvíc jich přitom padlo právě v místech, kde správa parku prováděla v minulých několika letech masivní holoseče během zásahů proti kůrovci ve druhých zónách. Ekologové chtějí zabránit, aby došlo k podobnému rozvrácení prvních zón a zejména zbytků přírodních pralesů. Upozorňují na to, že správa parku nechala v rozkouskovaných (a tím i oslabených) prvních zónách kůrovce množit od roku 1995 – a nyní se rozhodla zasahovat, když už je pozdě.

Navrhují proto zvažovat zásahy na konkrétních lokalitách, asanační opatření provádět precizně a linii, za kterou brouk nesmí, stanovit v nižších nadmořských výškách. Proti kácení v této lokalitě se vyslovilo šest renomovaných vědců, několik předních českých lesníků a vědecké ústavy a univerzity.

Policejní kontroly

Přesto bylo 22. července vyznačeno na Trojmezné řádově tisíc stromů, další byly průběžně přiznačovány, 23. 7. vypuklo kácení a 27. 7. blokáda 590 hektarů pralesa. Policejní kontroly začaly už 30. 7. Zprvu rutinní zjišťování totožnosti aktivistů se vyhrotilo v pronásledování se služebními psy, s nasazováním pout a výslechy.

„Zákon dennodenně porušují sami lesníci a dřevaři, kteří v nedotknutelných prvních zónách vyšlapali stezky. Lesníci se tu pohybují v rojnicích,“ upozorňuje vedoucí programu Lesy Hnutí Duha Jaromír Bláha. V průběhu blokády dal technik správy parku pokyn dřevorubcům, aby káceli, i když je u stromu bránící člověk. To, že správa parku posílá denně do pralesa dřevorubce, přestože jim zároveň nahrazuje ušlou mzdu, je možno hodnotit také jako způsob psychického nátlaku. Jak na dřevorubce, kteří musejí do lesa tahat pily, benzín a olej, tak na aktivisty.

Idioti a povaleči?

Ekologové jsou na Trojmezné nejen kvůli blokádě, na břehu jezera zřídili malé infocentrum pod širým nebem. Turisté reagují na blokádu různě. „Tohle je všude na světě. Na jedné straně zájmy průmyslu, na druhé příroda. Tradiční uvažování proti ekologickému pojetí. I u nás to tak je. Musíme se bránit,“ říká starší pár z Dánska.

Čeští turisté se dělí na dvě skupiny. Na ty, co se zajímají, a na ty, kterým je to jedno. Z těch, kteří chtějí vědět něco o podstatě sporu, padesát procent souhlasí a padesát nesouhlasí.

Zhodnotit postoje lidí v průběhu blokády může jen několik organizátorů. Obyčejní účastníci blokády se mění v rychlém sledu. „Tady nahoře nikdo nevydrží dlouho. Ráno vstávat ve čtyři, hodinu na kole k jezeru a pak do pralesa. Musíme být na místě kolem páté. To už jsou tu dřevorubci, kteří jezdí auty. Vracíme se pozdě večer. Jíme jen něco studeného. To nikdo dlouho neustojí.“ Víc než pět dnů v kuse to vydrželo jen několik jedinců. Každý sem jezdí za své a platí si jídlo. Jedna studentka z Olomouce přijela jen na jeden den. Přes noc jela na Šumavu a druhou noc se vracela. Hnutí Duha blokádistům platí jen ubytování ve vojenském stanu v autocampu v Nové Peci. Do stanu teče. „Jsou to idioti a povaleči,“ hodnotí jednání aktivistů jeden místní občan.

Fyzické nasazení „idiotů a povalečů“ je neuvěřitelné. Právě tak jako znalosti jejich špiček (Jiří Koreš, Jaromír Bláha). Přesto jsou i tito vzdělaní ekologové opatrní. Své názory konzultují a slaďují se špičkovými českými vědci.

Padají zdravé stromy

Aktivisté zatím ubránili víc než 1400 stromů z 1500 vyznačených ke kácení. Čtyřicet stromů padlo v době, kdy zástupci blokády jednali se správou parku a kdy měly být složeny zbraně. Zbytek byl pokácen, protože k nim aktivisté nestačili včas doběhnout nebo je dělníci atakovali.

Jak nedávno zjistila Česká inspekce životního prostředí, v pralese se navzdory zákonu likvidují zdravé stromy. Kolik takových mohlo každoročně padnout v rámci ročních těžeb v objemu nejméně 155 000 kubíků dřeva, které správa předpokládá i pro další léta do roku 2005? Soudě podle toho, že těží v rozporu s vlastním rozhodnutím sterilní suché stromy a snaží se tak zamést stopy (suchý strom je svědek, že z něj nechali vylétnout kůrovce), není mnoho důvodů k optimismu.

Nejde jen o Trojmeznou

„Problém Šumavy ohrožuje systém ochrany přírody v tomto státě,“ říká lesník Leo Košťál. Jde také o souboj tradičního a nového myšlení. Jde o ochranu přírodních zdrojů proti exploataci. Skupina několika českých vědců upozornila, že roku 1997 vědci naletěli na sliby správy parku, že první zóny zůstanou bez zásahu. Nyní se na správě ujala nová představa: zásahy v parku jsou prý cestou k bezzásahovosti a k převodu první i druhé zóny na přírodní režim. Ve skutečnosti znamenají oddálení bezzásahovosti na neurčitou dobu.

Otázka tedy zní: jaká koncepce v parku nakonec zvítězí? Zatím všechno nasvědčuje tomu, že ekologové protestující na Trojmezné mají na vývoj lesů v parku jednotnější a kompetentnější názor než správa parku sama, která své koncepce mění každý druhý rok a své názory každý druhý měsíc.