Zobrazení zdroje stránky Varování čtenářům: nečtěte Vladimíra Justa

{{MediaBankArticle
|Title=Varování čtenářům: nečtěte Vladimíra Justa
|Author=Zdeněk Kantořík,
|Date=1998/09/24
|Source=Lidové noviny
|Genre=tisk
}}
S úpěnlivou sveřepostí se čas od času dr. Vladimír Just na stránkách LN snaží děsit veřejnost svými "zasvěcenými" články o situaci v Národním parku Šumava. Jako bájný hrdina se tu a tam snáší z pražských intelektuálních výšin a "zaručenými" zprávami, plnými polopravd a bohužel i ukrutných a záměrných lží, "bojuje" proti "vzornému lesnímu závodu, který si dosud říká národní park". Ostatní novináře (včetně zpravodajů, kteří dění v parku pozorně sledují) považuje za "neinformované a neschopné kontrovat vedení parku jedinou protiotázkou". Přitom právě jeho argumenty jsou s vývojem kůrovcové kalamity na obou stranách hranice čím dál zpozdilejší a lživější.

Les si sám nepomůže

Experiment s více než 3000 hektary suchého lesa na německé a dalšími 1300 suchými hektary na české straně k poznání schopností kůrovce vrchovatě stačí. Na smutně velké ploše téměř 9000 fotbalových hřišť je totiž na první pohled zřejmé, že si příroda sama s tak silným náporem škůdce poradit nemůže. Zelená střecha Evropy navíc musí plnit spoustu dalších důležitých funkcí v celém středoevropském životním prostoru. Další rozšiřování suchých, mrtvých porostů by skutečně mohlo mít na vývoj celé krajiny, vodní režim i ovzduší takřka apokalyptický vliv. Zatím nejspolehlivějším a ve světě ověřeným způsobem je bohužel asanace napadených stromů. To se na Šumavě děje a v zásahových územích II. zóna na 83 % parku (v I. bezzásahových zónách se nikdy netěžilo a netěží, už si to doktore konečně pamatujte) se po tříletém úsilí podařilo brouka výrazně utlumit.

Justovy nesmysly a bludy

Just v LN píše kromě jiných nesmyslů např. o "železné oponě mezi národními parky". Neví asi o konzultacích vedení obou parků, neví asi o pravidelném setkávání ochranářů z obou stran, kteří např. nedávno prošli celou společnou hranici. Co hůř, nevědomý Just klidně napíše, že na bavorské straně, "kde se bez použití těžké techniky šetrně zasahuje, se vytěžené dřevo nechává na místě, nekšeftuje se s ním jako u nás..." Letošní snadno doložitelná srovnání v číslech jsou zatím tato: v NP Bavorský les, kde probíhá za podpory tamější veřejnosti zásah s příslovečnou německou důkladností, odvezli a samozřejmě prodali 55 000 kubíků kůrovcem napadeného dřeva. Z toho plných 53 000 kubíků bylo z porostu odvezeno těžkými kolovými vyvážecími soupravami. Na téměř trojnásobné rozloze NP Šumava bylo letos asanováno k polovině září 45 000 kubíků, čtvrtinu z tohoto množství odtahali koně, další čtvrtinu odnesl z lesa vrtulník. (Doktore, styďte se za svoje chiméry a bludy.) Autor zpupně přehlíží také 400 km erozních rýh, které jen za poslední dva roky Správa v parku upravila a zacelila (v drtivé většině to byly rýhy po předchůdcích). Vysloveně sprosté je jeho tvrzení o "minimálních úspěších s umělým a potěmkinovským osázením holin pro TV kamery". Jen letos bylo v NP Šumava vysazeno do postižených oblastí, zejména na Modravsko (včetně poloh, o kterých píše doktor) přes dvě stě tisíc listnatých stromů a další tisíce smrků a jedlí. Že vás ty ženské z pěstební činnosti milují, na to vezměte, doktore, jed. Vzorný lesní závod, doktore, by takové zalesňování nikdy nedělal, protože v hospodářském lese taková metoda nemá místo. Pokud jde o ty miliony malých semenáčků v přirozeném zmlazení porostů na bavorské straně, budete-li pozorný, můžete jich u nás na Šumavě napočítat přinejmenším stejně.

Peněz je málo

Že to všechno něco stojí a tržby za kůrovcové dřevo na to nestačí, je nabíledni. Rozhodování, zda činnost parku dotovat státem (jako všechny parky v Evropě) nebo snad vrazit ty peníze na ekologické vzdělání Justa, bude patrně pro poslance vskutku oříšek. Ještě jednomu se ale nemohu vyhnout. Osobní zášť Justa k řediteli parku. Bez uzardění, vždy s nástupem nového ministra (a teď is přípravou státního rozpočtu) se jeho načasované a nemístně zlé výpady množí a síla jeho lží nabírá na intenzitě. Např. názor ředitele parku, který je absolutním odpůrcem nevynucené těžby, je už dlouho obecně známý vědecké i široké veřejnosti. Jenom Just se nestydí nazvat jej za to "orwellovským ochráncem". Korunu své novinářské argumentaci nasadil doktor v pasáži o pozemcích. Snahu ředitele NP Šumava zachovat půdu na území národního parku ve vlastnictví státu a nerozdělit ji v náhradních restitucích označil za "záměr kšeftovat s pozemky". Zatímco v kulturním světě je zřejmá tendence vykoupit soukromé pozemky v cenných přírodních lokalitách státem, tady by podle něj bylo asi lépe rozparcelovat Šumavu pro stovky různých subjektů a pak ji po letech zmoudření znovu vykupovat. A pronájmy státní půdy zemědělcům? Nejsou snad státem dané lhůty - např. 99 let a státem dané nájmy za hektar dle bonity na území národních parků logičtější? Vědí o tom Francouzi, Němci, Švýcaři, Rakušané a další. Proč by to neměl být i šumavský model? Nazvat takové řešení "kšeftováním", to byla, doktore, rána kladivem přesně na druhou stranu hřebíku. Pokud jste ovšem neznal pravou podstatu problému a nesnažil se o nějaký ten malý zhacený podvůdek se šumavskou půdou v sousedství své chalupy. Bůh s vámi.


O autorovi: Tiskový mluvčí Správy NP a CHKO Šumava