Zobrazení zdroje stránky Veřejná správa4.

{{MediaBankArticle
|Title=Veřejná správa4.
|Author=Šumava tady a teď
|Date=2005-12-08
|Source=Šumava tady a teď
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Ministr a ministerstvo životního prostředí

Obec Želnava leží při silnici z Volar, která se pak za obcí ve směru na Vyšší Brod a Český Krumlov vine dlouhé kilometry kolem Lipenského jezera. Oblast byla zcela jednoznačně vázána na zemědělství. Želnava má 160 obyvatel, pětadvacetiprocentní nezaměstnanost a nezaměstnaný je také její starosta Vilém Böhm. Ani v sousedních obcích to podle jeho slov není s pracovními možnostmi o nic lepší. Nový majitel statku reorganizoval provoz, bez práce se ocitlo třicet lidí, jedním z nich je starosta. Za každým nezaměstnaným je rodina, to je hned velká část vesnice. Někteří pracují sezónně v lese, jiní dojíždějí do Volar nebo až do Prachatic. Zdálo by se, že když je obrovská turistická aglomerace kolem Lipna za humny, že se tam pracovní příležitosti najdou… Ovšem lidé, kteří pracovali v zemědělství, jsou vůči novým požadavkům pracovního trhu handicapováni nízkou kvalifikací, neznalostí cizích jazyků. Někteří z nich by uvítali, kdyby vznikla v okolí nová pracovní místa, mluví se o příležitostech, které by přineslo využití někdejšího vojenského prostoru Boletice pro potřeby cestovního ruchu. Jenže, obávám se, že nová pracovní místa na Šumavě budou přece jen vyžadovat vyšší kvalifikaci a schopnost samostatného rozhodování. Na druhé straně, neopodstatněné nejsou ani názory, že příliš rozevřený ochranný deštník Národního parku přináší srážkový stín. A má být každý poskytovatelem ubytovacích služeb? Kde vezme na investice? A uživí ho tři měsíce sezóny? A tak se vedou úvahy o využití boletického prostoru. Ochránci přírody ho chtějí uzavřít, další šumavské obce pak budou mít úplně svázané ruce. Naslouchám, přemýšlím a opět mne napadne: žijí fundamentalističtí přírodovědci v konkrétních městech a obcích? Pak však jedu kolem Lipna a říkám si, že ani někteří starostové nevidí situaci v patřičném kontextu. V Boleticích by sice mohlo být malé středisko zimních sportů, důsledky velkého soustředění vyznavačů zimních sportů by ovšem ještě z větší blízkosti dolehly na Park. Ovšem – Šumava byla plná obcí, které měly kolem tisícovky obyvatel. Jakýpak prales!

„Možná“, říká starosta, „že cestou ke zlepšení postavení malých obcí je j posílit rozhodování na nižších stupních správy. Sdružení obcí by měla postupně získat právo o něčem rozhodovat. Pomoci by mohly i obce II. typu. Vždyť malá obec musí vyplnit stejný objem výkazů jako město! Tam na to mají odbor, my jsme tři – starosta, místostarosta a účetní. Uměli bychom si představit kombinaci aktivního mikroregionu, aktivní dvojky a malé obci by zbyla terénní práce. Můžeme si pomoci jedině tehdy, když náš hlas bude mít nějakou společnou váhu.

A o rozvoji Šumavy by měla jednat i další ministerstva, nejen to pro životní prostředí.“

V Želnavě se přes zmíněné nepříznivé podmínky podařilo dost věcí. Dokončili kanalizaci a čistírnu odpadních vod, zvládli část rekonstrukce bytového fondu. Dominanta obce, kostel, má vnější osvětlení. Vztahy s někdejšími obyvateli jsou na vysoké úrovni. Podílejí se na úpravách hřbitova i interiéru kostela. Jednou za dva roky je v Želnavě pouť za velké účasti rodáků. Obec zpracovává územní plán, neboť bez něho by neměli přístup k dotacím. Investovat je nutno do zdroje vody a zdokonalit čistírnu odpadních vod. Chtějí nabídnout pozemky pro novou výstavbu. Obávají se, že neustálá ochranářská opatření promítnutá do mapy neponechávají už vůbec prostor pro lidi. Soudí, že zvláštní režim a povinnost respektovat zájmy ochrany přírody by lidem, kteří na příslušném území žijí, měl stát vyvažovat podporou a dotacemi.