Zobrazení zdroje stránky Vedení parku situaci nezvládá

{{MediaBankArticle
|Title=Vedení parku situaci nezvládá
|Author=Josef Řežábek
|Date=2010-04-30
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Před časem proběhla v tisku diskuse o charakteru rozsahu rozmnožení kůrovce v Národním parku Šumava. Diskutovalo se o tom, zda se jedná o běžnou kalamitu, katastrofu, nebo dokonce pandemii. Výměna názorů sice utichla, ale kůrovec na Šumavě řádí dál a určitě se jedná o rozsáhlou kalamitu, ať je přívlastek jakýkoliv. Je zřejmé, že vedení parku situaci nezvládá. Nelze zapomenout na dřívější vyjádření ředitele parku, že kůrovec napadl jen asi 2 % rozlohy parku a další vývojmá prý vedení parku pod kontrolou, nebo na zavádějící informaci vědeckých pracovníků, že kůrovec mladé smrky nenapadá, a ujištění Petra Kahudy z NPŠ vlastníkům lesů sousedících s parkem, že kůrovec při náletu doletí maximálně 500 m a že se náletu kůrovce nemusí obávat. Nyní vědecký pracovník Petr Kahuda, specialista na boj s kůrovcem a údajně vedoucí kalamitního týmu, informuje čtenáře o významu lapáků, jako hlavní zbrani proti dalšímu rozšíření kůrovce a jeho likvidaci, jako o něčem objevném. O významu lapáků, jejich rozmístění a likvidaci jako součást boje s kůrovcem věděl každý hajný již před 50 a více lety. Stačí si přečíst publikaci Kůrovec–lýkožrout smrkový a boj proti němu, kterou napsal významný ochranář, vedoucí katedry Ochrany lesa na vysoké škole lesnické v Praze Antonín Pfeffer. Publikace vyšla v roce 1952. Její součástí je i směrnice o likvidaci kůrovce.

V letošním roce hrozí další rozšíření kůrovce v NPŠ a podstatné navýšení škod zejména v nových lokalitách jako na příklad v okolí Strážného na hřebenu východně od Řasnice, kde se červenají velké plochy nových kůrovcových smrků. Situace vyžaduje rychlé řešení, nelze čekat na personální změny ve vedení parku a vědecké radě.

Doporučoval bych, aby z pravomoci ředitele parku byla vyčleněna agenda týkající se realizace všech opatření týkajících se kůrovce v rozsahu, který by byl závazně určen a MŽP, nebo přímo vláda by jmenovala zmocněnce, který by všechny tyto pravomoci převzal a ředitel parku by mu byl v tomto směru podřízen. Zmocněnec by se měl rekrutovat z řad Lesů ČR nebo Vojenských lesů. Ten by simohl vytvořit pracovní skupinu, s níž by úkoly zajišťoval. Jistě by se takový pracovník s odbornou praxí i zkušeností s řízením našel. Jinou cestu ke zlepšení situace nevidím.