Zobrazení zdroje stránky Vstane Dobrá Voda někdy z mrtvých?

{{MediaBankArticle
|Title=Vstane Dobrá Voda někdy z mrtvých?
|Author=Radovan Holub
|Date=1994-08-02
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Pražský konzervatorista David Fotter plánuje v bývalém Vojenském újezdu Evropské kulturní centrum

Dobrá Voda nad Hartmanicemi (887 m), též Březnice zvaná, bývala již v 11. století spojena zemskou stezkou s Bavorskem. Ve 14. století se stala poutním místem. Známý farní kostel zde 1734 vystavěla kněžna Eleonora z Mannsfeldu. „Vedle kostela sv. Vintíře jest studánka s léčivou železitou vodou, ku které ještě dnes mnoho věřících putuje,“ píše se ve starém průvodci Šumavou.

„Od pramene toho i osada jméno Dobrá Voda obdržela. Jest zde fara, škola a pošta, spojení povozní se Sušicí a Eisenštejnem udržující a jest zde i hostinec Schmidtův,“. Rozvoj obce byl přerušen válkou a odsunem. V roce 1952 se Dobrá Voda stala správním centrem stejnojmenného Vojenského újezdu. Od civilizace byla oddělena systém zákazů a propustek. Ještě v roce 1990 mně správce Vojenského újezdu Voda pplk. Chytil na otázku, zda si mohu obec prohlédnout a napsat o ní článek, sdělil: „Nepustím, máme své novináře, vojenské!“ Sedm dochovaných historických objektů je dnes v katastrofálním stavu. Otlučené, vymlácené, kolem plandají okapy a dráty, které nevedou už vůbec nikam. Hřbitov je přes obdivuhodnou snahu o obnovu – lesem rezavých a zlámaných křížů, zarostlých hložím. Z domku hrobníka zbývá jen kamenný sklep, připomínající sluj. Na křížích čteme jména těch, kteří žili i v okolních, dnes už neexistujících obcích, jako Stodůlky, Hůrky, Rovina: Jakob Haas, majitel Velkého Babylonu. Manželka zemědělce z Roviny. Jméno nečitelné. V márnici trčí zpřerážení andílci. V budově fary mají dodnes sklad chemikálií Vojenské lesy a statky Horní Planá. Ve farské kuchyni byla zřízena kotelna, protože tu měla fungovat výroba rukavic, kterou pak zrušili pro nerentabilitu. Stroje reziví, inventář hnije. Klenba sklepa je propadlá. Tu a tam se povalují lapače kůrovce a konopí Vojenských lesů a statků. Historicky cenný kostel se skvělou akustikou má vytlučená okna a vyřezávané rámy jsou opatřeny igelitovými foliemi. Náhrobní kameny jsou přizvednuty, protože už před lety se „někdo“ snažil obrat i mrtvé. Z výklenků zmizely sochy svatých. Na půdě kostela se válí vojenská figurína a proražený varhanní měch. Oltář kostela byl ukraden, varhany také, prý je „někdo“ potřeboval na stavbu včelína. Ve zvonici kostela chybí zvon. Zbyly tam jen zrezivělé paličky, které dřív bily do zvonů. V kostele čteme: „Podolinec za málo“. „Rajec za 597“. „Neničte mne, zachraňte mne!“ Staré hodiny na věži kostela ukazují 13:30 po poledni. Nebo 1.30 po půlnoci?

V článku Evy Bednářové „Bude na Dobré Vodě dobře?“, uveřejněném 12. 7.1991 v Železnorudských novinách, čteme: „V oblasti ovšem byly i stavby mající pro člověka zvláštní, nadčasový význam – kostely a kaple, hřbitovy. Jistě mnozí z vás četli článek v Týdeníku Klatovska o zoufalém stavu kostela a hřbitova na Dobré Vodě. Zeptala jsem se pplk. Strapiny, zda článek četl a zda by se k němu nechtěl vyjádřit. Dozvěděla jsem se, že článek měl špatný název, mělo tam být zachráněný kostel. Objekt byl využíván pro vojenské účely jako sklad materiálu“.

Místo 23 fungujících domů jsou na Dobré Vodě obydleny dnes jen dva. Úhledná hájovna a domek na konci obce. Ve zdevastovaném centru na faře bydlí nový příchozí: čtyřiadvacetiletý David Fotter. Muzikant. Šumavu považuje za svůj domov, protože zde žili a pracovali jeho předci. Šest let studoval obor housle na pražské konzervatoři a v současné době studuje obor dirigování. Jeho snem je vytvořit malé kulturní centrum v překrásné přírodě, kde by bylo možno pěstovat umění všech možných oborů a směrů. Sem jezdili umělci tvořit, inspirovat se a předávat své dílo lidem.

Dobrá Voda je prý pro jeho záměr ideální, protože „je to místo plné duchovní síly, starých tradic a prosté malebnosti, které přes svou současnou situaci v sobě skrývá zvláštní krásu. I dosud zachované stavby vyzařují něžný cit lidí, kteří je dávno s láskou pracně vybudovali... budí dojem přirozeného celku, který je dnes k vidění snad jen na starých obrazech. Když se vyjde nad kostel, naskytne se jeden z nejnádhernějších pohledů do šumavského podhůří a dál do nitra Čech,“ píše Fotter ve svém projektu. Pobyt na faře umožnil Fotterovi páter Hampl z Kašperských Hor. Dal mu s sebou lůžko a kamínka a konzervatorista se snaží znovu opravit aspoň některé místnosti. Domnívá se, že zrekonstruovaný kostel by mohl sloužit nejen jako místo bohoslužeb, ale i jako koncertní síň, prostor pro expozice či občasná divadelní scéna s duchovním zaměřením. Farní budova má být adaptována na „Poutnický dům U sv. Vintíře“. V budově školy by podle Fotterových představ mohlo vzniknout zázemí pro kulturní činnost včetně ubytovacího zařízení a místa pro semináře, kurzy, umělecká setkání, festivaly a divadelní představení. Odhadní cena školy činí 350 000 korun, náklady na rekonstrukci a adaptaci se odhadují na 10 milionů včetně obnovy zdevastované školní zahrady. Proto by se garantem projektu musela stát „Nadace Dobrá Voda“, která by zajistila sponzorské kontakty i legislativní a technickou realizaci projektu. Projekt počítá i s architektonickým řešením obce, s vytvořením zahrad a parků, úpravou místních „zázračných pramenů“, expozicemi a koncertováním i v okolí, což by se zajisté odrazilo i v návštěvnosti a ekonomickém úspěchu celé oblasti. „Dobrá Voda by se tak stala zcela ojedinělou světovou raritou,“ píše Fotter. Jeho projekt by navazoval na myšlenku Plánu péče o Národní park Šumava, který tu počítá s vytvořením obydleného skanzenu. Nebezpečí tkví v tom, že zatím žádné z velkolepých záměrů národního parku nebyly realizovány. Podle hartmanického starosty Jiřího Jukla je tu i druhé nebezpečí, a sice, že správa NPŠ „nerespektuje a nepoužívá plán péče, protože jí určuje jasná pravidla hry a tím jí svazuje ruce. Národní park chce uplatňovat především své subjektivní názory“. A třetí nebezpečí? Vidina bohatnutí, vidina bohatých turistů, penzionů a hotelů. Velmi nebezpečná vidina. „Ano, mohou sem místo umělců, hostů a veřejnosti přijít zlatokopové, ona zvláštní sorta lidí, která záhadným způsobem zbohatla, a má jediný záměr: dál bohatnout na Němcích,“ říká Fotter.

(Rozhovor s Davidem Fotterem si můžete přečíst na straně 14.)