Zobrazení zdroje stránky Vznikne poradní sbor pro architekta Šumavy?

{{MediaBankArticle
|Title=Vznikne poradní sbor pro architekta Šumavy?
|Author=Pavel Hubený
|Date=1995-06-09
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava v Sušici zahájila sérii besed a jednání stručně charakterizovatelných jako „kulaté stoly“ besedou na téma architektura Šumavy, její minulost a budoucnost. Hovořilo se také o roli, jakou by měla sehrát Správa NP a CHKO Šumava, stavební úřady a obce ve vytváření krásného a estetického prostředí na Šumavě. Jak z jednání vyplynulo, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát a architektura a vzhled šumavských sídel nevypadají vždy nejlépe, existuje zde přece jen cosi, co lze označit jako svéráznost a jedinečnost. Poselství kultury původních obyvatel je patrné v různých částech Šumavy. Zcela nepochybně by všichni kompetentní neměli připustit zničení či další zásadní přestavby cenných objektů přetrvávajících z minulosti.

Nová výstavba by se měla přizpůsobit co nejvíce estetice staveb zachovalých z minulosti. Neznamená to stavět roubenky a dřevěné chalupy, ale budovat takové stavby, aby návštěvník pociťoval harmonii a jedinečnost území.

Součástí kulatého stolu byla i anketa, ze které vyplynulo, že zúčastnění považují za nejvíce odpovědného za naplňování těchto cílů stavební úřad. Za něj a za projektanta řadí Správu NP a CHKO Šumava. Převážná většina se vyslovila pro to, aby stavebníkům byla striktně udělena povinnost dodržet všechny estetické principy místní lidové zástavby, dokonce doporučují architektonické požadavky vtělit už do územně plánovací dokumentace. Za zcela vyloučené požadují neřízení tohoto vývoje a vyloučení regulace estetiky nové výstavby.

Objevila se i myšlenka zřízení jakéhosi poradního sboru pro architekta Šumavy, který by měl být fundovaným odborníkem, který by ze svého postu sjednocoval autority mezi úřady, obcemi, Správou NP a CHKO Šumava a jako nezávislý pozorovatel by pomáhal řešit jednotlivé případy.

Při kulatém stolu padla zmínka o stánkovém prodeji. Přítomní odborníci jej označili za jev dočasný, jež by se ale neměl objevovat v krajině mimo sídla a ani v architektonicky cenných částech měst a obcí. Za optimální řešení považují architekti i obce umístění těchto tržnic do uzavřených a zvláště vyčleněných prostor uvnitř sídel. Další zkulturňování vzhledu a provozu tržišť považují však za problematické.