Zobrazení zdroje stránky Zákon versus Rychetského dopis

{{MediaBankArticle
|Title=Zákon versus Rychetského dopis
|Author=Čestmír Klos
|Date=2000-10-09
|Source=Týden
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Legislativní šmejd způsobil tahanice o šumavské lesy

Marně se šumavské obce deset let snažily o vydání zděděných lesů. Sotva jim je parlament přiklepl, našel Pavel Rychetský v zákoně zásadní chybu. Stačil jediný dopis a převod lesů za půldruhé miliardy korun byl v polovině zastaven.

V nové verzi zákona zapomněli poslanci určit, komu a odkdy má být sporný lesní majetek na území národních parků předán. Pouze škrtli zákaz převodů, který v roce 1991 do vládního návrhu zákona prosadili jejich předchůdci z České národní rady. Jejich snahou bylo lesní pozemky v národních parcích napevno ukotvit v majetku státu. „K nabytí vlastnického práva odstranit pouze„blokační ustanovení“nestačí,“vzkázal místopředseda vlády Rychetský ministru životního prostředí Miloši Kužvartovi. Na Šumavě, kde bylo předávání pozemků obcím v plném proudu, způsobil dopis místopředsedy vlády vzbouření: „Cožpak Rychetský je nad zákon?“ptal se starosta Kašperských Hor Vladimír Marek. Upokojilo ho jen to, že místopředseda vlády přijal výzvu Stálé konference šumavských obcí (zúčastňuje se jí 18 starostů) a ve čtvrtek přijede do Kvildy svůj právní postoj objasnit. Minulý týden totiž jednání regionální rady ředitele národního parku skončilo bez hmatatelného výsledku.

Je cesta zpátky?

„Už vydané pozemky by měl katastrální úřad převést nazpět,“soudí ředitel odboru vládní legislativy Václav Pelikán. V praxi to je však nemožné: „Splnil jsem předvolební slib –získat historický majetek obce. Hospodařit v něm budeme neméně tak dobře jako Správa národního parku Šumava, žádný zpětný přepis teď nepadá v úvahu,“ujišťuje Marek. Kašperské Hory přitom nejsou ledajakým vlastníkem lesů –k původním 1200 hektarům v chráněné krajinné oblasti a ve volné krajině nyní přibylo 4800 hektarů v národním parku. „Máme na ně nezadatelné právo, většina z nich je jako majetek obce z dávné historie vedena v Zemských deskách,“doplňuje lesník Martin Vacke.

Šílená lobby

Svůj díl lesních pozemků –835 ha –už získaly také Volary. „Dlouho jsme váhali, připadalo nám docela rozumné, že o lesy v národním parku pečuje jeho správa, a mysleli jsme na náhradní lesy mimo chráněná území, kde by se dalo normálně hospodařit,“uvádí starosta Jaroslav Petrášek. „Možná bychom přijali i kompenzaci jiného druhu. Jenže nikdo nám nic nenabízel, a tak jsme se rozhodli neotálet a starat se.“Vyplatilo se –ostatní obce se svými mnohem menšími „územními nároky“tolik nespěchaly a mají prázdné ruce. Přidělení náhradních pozemků, odkoupení, pronájem, k tomu všemu přemlouval poslance ředitel Správy národního parku Šumava Ivan Žlábek, aby zachoval územní celistvost parku. „Nebylo to nic platné. Lobby bývalých komunálních politiků slyšela jen na jediné: pozemky vrátit,“vzpomíná Žlábek.

Nepromarněný čas

Proč nejrůznější kompenzace nedostaly obce už v roce 1991, když byl uzákoněn zákaz vracení lesní půdy v národních parcích? „Taková ochrana byla tehdy nezbytná, protože takřka neexistovaly zákonné páky, které by majitele přiměly, aby se k chráněnému území choval ohleduplně. Do zákona se však omezení podařilo vložit až při projednávání z iniciativy poslanců, a ti žádné kompenzace navrhovat nemohli,“vysvětluje Ivan Dejmal, který tehdy byl ministrem životního prostředí. Podle Dejmala je však pořád dost důvodů, proč by bylo lepší, aby lesy národního parku zůstaly celistvé a obce dostaly kompenzace: „Je lepší hospodařit přímo, než prostřednictvím správních řízení. Ale jestliže je navrácení majetku jedinou schůdnou cestou, jak napravit staré křivdy, pak proti němu nemohu nic namítat.“

Vybereme si sami

„O případné směně obecních pozemků může rozhodovat jen zastupitelstvo, a ne nějaký státní úředník,“je přesvědčen starosta z Nové Pece Jan Jelen. „A jen z vůle zastupitelstva se může pozemek odprodat státu.“Takže podle Jelena je jediný správný krok státu vydání pozemku obci. A pak teprve lze vyjednávat, jak s ním k oboustranné spokojenosti obce a správy národního parku naložit. „Je to od založení parku první věc, která se děla ve prospěch zdejších obcí. A najednou se pozastavila. S tím se obce nikdy nesmíří,“tvrdí Jelen. Jde mu o princip, protože Nová Pec skoro žádné obecní lesy nikdy neměla. „Musíme mít možnost volby,“souhlasí s ním starosta Hartmanic Jiří Jukl. „Rozhodovat se musíme m y, ne někdo za nás.“

Daně proti parku

„Osm let si stát s našimi pozemky dělal, co chtěl, a nejenže neplatil žádný nájem, ale ani daň,“horlí Jelen. Obyčejný hájek v katastru vynáší obci mimo chráněná území daň. Celý zalesněný obecní katastr obsazený národním parkem však nevynese obci nic! Stát obci z národního parku daň neplatí. Co je pak takovýmto obcím platná možnost dotací, když neseženou povinnou část z vlastních prostředků, protože nemají příjmy? Podnikatelé v turistickém ruchu tu také většinou nezanechají ani korunu, protože platí daně ve městech. Stát obcím v národním parku dluží mnohé kompenzace. Proto je kauza s navracením lesů tak citlivá. „Nechci už být v radě národního parku, abych nebyl spoluzodpovědný,“reaguje Jelen. „Nechal jsem se slyšet, že by se měl park zmenšit,“říká kašperskohorský Marek. „V očích lidí je špatná správa parku a dobří poslanci,“poznamenává ředitel Žlábek. „Přitom to jsou zákonodárci, kdo nemyslí na jejich daně, kdo vzbuzují plané naděje s návratem pozemků a schvalují zákon v rozporu s jiným.“

Rozhodne soud

Navracení majetků v národním parku naráží ještě na jeden právní zádrhel: je v rozporu se zákonem na ochranu přírody, který tu zakazuje zcizování státní půdy. Pomoc zákonodárců už nikdo neočekává. Místo nich budou o zákonu rozhodovat okresní soudy. Kdo první podá určující žalobu? Obce, které nedostaly své lesy, ministerstvo životního prostředí, které je zřizovatelem národního parku a dalo pokyn k vydávání pozemků, nebo ministerstvo financí, které rozhoduje o převodu každé kůlničky a při předávání lesů za půldruhé miliardy jen mlčky přihlíží?

Rychlokvašené zákonodárství

Kritizovaný zákon o přechodu státního majetku do majetku obcí není jedinou nevydařenou normou, která kvůli politikům opustila parlament. Na poslední chvíli spíchnutý živnostenský zákon málem ochromil naše služby povinností vydávat kupujícímu bločky z registrovaných pokladen. Před kolapsem nás poslanci uchránili tím, že k nahodilému zákonu připíchli paragraf, který povinnost vydávání a tříleté skladování bločků ruší. Ani pár měsíců do změny podoby nevydržel tiskový zákon. Hned po vydání se ukázal být v mnoha ohledech zmatečný i zákon o pobytu cizinců. Nepřiměřeně často je podle právníka Tomáše Sokola novelizován Občanský soudní řád. Každoročně se mění daňové zákony. Podle poslance Libora Ambrozka je to vyvoláno nejen potřebou opravovat způsoby vybírání a rozdělování daně, ale i snahou vlády a především ministerstva financí daně zvyšovat a naopak opozičních stran daně snižovat. „Tak malá věc, a jak důležitý politický dosah může mít,“komentuje Ambrozek. A dodává: „Ve sněmovně už leží čtyři politicky motivované návrhy na změnu daně z příjmu obyvatel.“. Samostatnou kapitolou je zákon o loteriích. „Je výsledkem pustého lobbismu,“tvrdí Ambrozek. „Ať se dělá co se dělá, vždycky to dopadne tak, aby se zákon především líbil Sazce. A pak se musí kvůli Evropské unii spravovat.“Slibovaná „legislativní smršť“nepřináší žádoucí přibližování EU, ale nedodělky a zmatky. Stávky vězňů, fronty na dopravních inspektorátech a nejnověji i spor o lesy v národních parcích byly důkazem, že patřičné normy byly přijaty pozdě.