Zobrazení zdroje stránky Změkne i další ministr?

{{MediaBankArticle
|Title=Změkne i další ministr?
|Author=Vladimír Just
|Date=2003-08-15
|Source=Mladá fronta Dnes
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumavské močály dělají s našimi ministry divy. Než nastoupí do úřadu, jsou tvrdí, odhodlaní změnit prohnilé poměry i hospodaření mezinárodně proslulého „etiketního podvodu“, našeho národního (pseudo)parku na Šumavě. Pak naskočí do rozjetého šumavského vlaku (rozuměj: byznysu s dotacemi a s dřívím), přijde pár návštěv močálů a najednou je všechno v nejlepším pořádku. Takový Miloš Kužvart ještě pár měsíců předtím, než usedl do ministerského křesla, viděl nad Šumavou „spolu s vrtulníky vznášet se ducha někdejšího ministra Bendy“, kritizoval neúměrné dotace, těžby, škody na přírodě i tamní hospodaření, jež volá po kontrole. Sotva nastoupil do funkce, dotace takřka zdesetinásobil, pronikl s těžbou do 1. zón, a celkové těžby dosáhly dokonce rekordů desetiletí (1999/2000 cca 300 000 kubíků). Kontroly odhalily první krádeže. Ale najednou bylo podle ministra všechno O. K. Ředitele, jehož dříve kritizoval, pak odměnil jako vítěze nad kůrovcem Řádem svatého Vintíře... Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že šumavský scénář, jen s menším zpožděním, se bude opakovat i u ministra Libora Ambrozka. Nejprve jako poslanec odvážně kritizoval neudržitelné šumavské poměry. Ještě krátce po nástupu do funkce se nechal slyšet – už je to rok – že „situace v NP dozrála k personálním změnám“. Pak několikrát vyhlásil přání, aby alespoň bezzásahové jádro parku zůstalo jako všude ve světě opravdu bezzásahové. Rozhodnutí sliboval ale až po návštěvě mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), jež byla připravována několik let. Její zpráva, značně kritická k našemu NP, byla zveřejněna v březnu t. r., potvrzena ještě kritičtější zprávou další světové instituce, WWF. Definitivně prasklo, že za stávajícího ředitele se náš park propadl z druhé nejvyšší do čtvrté až páté ochranářské ligy. Do toho přišly další potvrzené krádeže dřeva. Tehdy ještě ministr mluvil o konkurzu na nového ředitele. Ten, koho se to týkalo, ředitel Žlábek, na to však v tisku kontroval, že „to ministr nemyslel až tak vážně“ (!), s krádežemi v jeho podniku „je třeba při současné morální úrovni společnosti počítat“(!) – a znovu sám sobě, natruc ministrovi i celému světu, povolil přesně to, co odborníci nejvíc kritizovali: zásahy v 1. zónách (celkem 660 ha). Motorové pily se znovu zakously do samého srdce Šumavy, do Modravských slatí, do prameniště Vltavy. A co ministr? Navštívil močály a začal zvolna kužvartovatět: místo aby zastavil provokativní kácení a odvolal vzpurného ředitele, „pouze uvedl, že je třeba počkat na novelu zákona o ochraně přírody. Teprve potom bude možné vytvořit jasnou koncepci parku a hovořit (!) o personálních otázkách“ (Klatovsko, 31. 7. 02). Rád se budu mýlit, ale obávám se, vzhledem k legislativnímu tempu, že „hovořit“ o personálních otázkách už bude úplně jiný ministr – a nad vyholenými pláněmi.

Autor je publicista