Zobrazení zdroje stránky Zpráva prý zkresluje

{{MediaBankArticle
|Title=Zpráva prý zkresluje
|Author=Ivana Harantová
|Date=2003-04-01
|Source=Klatovský deník
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Šumava – Řadu připomínek má Správa Národního parku Šumava k dokumentu dvojice expertů Světového svazu ochrany přírody, kteří loni v září park navštívili. Jejich zprávu začátkem března zveřejnilo ministerstvo životního prostředí. Martin Solar ze Slovinska a Pierre Galland ze Švýcarska, představitelé Světového svazu ochrany přírody (IUCN), navštívili Šumavu na pozvání bývalého vedení ministerstva životního prostředí. V národním parku pobyli tři dny. „Z účasti na misi byly vyloučeny nezávislé ekologické organizace s názorovým spektrem odlišným od názorového okruhu blízkého Hnutí Duha. Například Národní lesnický komitét, který se v této problematice dlouhodobě angažuje, účastníkem nebyl stejně jako zástupce programu UNESCO Člověk a biosféra,“ konstatuje Vladimír Zatloukal, náměstek ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. O zúčastněných organizacích tvrdí, že program mise ovlivnili natolik, že vytvářel jednostranný neobjektivní negativní obraz o činnosti správy parku. Náměstek upozorňuje také na to, že součástí zprávy mise jsou názory starostů šumavských obcí; ty jsou však v závěru zprávy zanedbány. „Zpráva mise nebyla v návrhu dána k připomínkám všem účastníkům, alespoň ne všem, ačkoli experti IUCN to přislíbili. Důsledkem je řada chyb, nepřesností a zkreslení, které dokument obsahuje,“ kritizuje Zatloukal. Zpráva podle něj zjednodušeně rozděluje a identifikuje jednotlivé názorové skupiny. V dokumentu například stojí, že lesníci mají za to, že zmenšení populace kůrovce v nedávných letech je výsledkem jejich zásahů, zatímco nevládní neziskové organizace se domnívají, že jde o následek klimatických podmínek. „Pokud už zpráva názorové skupiny dělí na lesníky a ty ostatní, pak není pravdou, že zastavení kůrovcové gradace lesníci vykládají jen jako výsledek asanačních zásahů. V případě Šumavy se vždy hovoří o souběhu příčin,“ říká Zatloukal. Jak konstatuje, zpráva expertů vychází z faktu, že kůrovec se vyskytuje obvykle v oslabených porostech. Podle něj zcela opomíjí skutečnost, že přemnožený kůrovec napadá i zcela zdravé porosty. Autoři dokumentu prý také pominuli, že stav lesa v parku je dán předchozími dvěma sty lety jeho hospodářského využívání, což umožnilo zcela nepřirozený průběh kůrovcové gradace. Experti IUCN se ve svém dokumentu věnují také bezzásahovým zónám národního parku. Ve své argumentaci používají výraz „centrální část“, o němž Zatloukal tvrdí, že se v české legislativě nevyskytuje, a že tudíž správa parku nemá doporučení mezinárodních odborníků k čemu vztáhnout. „Přechod k bezzásahovému režimu je proces, nikoli jednorázové rozhodnutí. Zpráva IUCN však neuvádí skutečnost, že k dosažení tohoto cíle je možno v souladu s kritérii IUCN využít přechodné či přípravné období,“ konstatuje Zatloukal v odpověď například Hnutí Duha, které ministrovi životního prostředí a premiérovi doporučilo odvolání ředitele správy parku Ivana Žlábka, protože prý neukončil zásahy v prvních zónách. To si představitelé hnutí vykládají jako ignorování závěrů zprávy. Některá tvrzení ve zprávě dvojice expertů vycházejí evidentně z neznalosti. V jejich dokumentu například stojí, že současná zonace byla připravena v roce 2000 a schválena s účinností od 1. ledna 2001. To Vladimír Zatloukal vyvrací a připomíná, že nynější zonace vstoupila v platnost rozhodnutím ministerstva životního prostředí z roku 1995. „I Správa národního parku Šumava, která považuje plán péče za konečný dokument, připustila, že pokud si to bude ministerstvo životního prostředí přát, znovu zváží zonaci,“ píší experti. Podle Zatloukala je však dynamické rozšiřování první zóny naopak součástí plánu péče. V této souvislosti experti tvrdí, že lesníci na svém plánu péče lpí. Zatloukal však uvádí na pravou míru: „Mezi jedenácti autory současného plánu péče je jediný lesník.“ Zahraniční členové mise rovněž doporučují značné snížení populace zvěře a její přísnou kontrolu po období deseti až dvaceti let. „Přitom přehlédli, že tento proces je na Šumavě realitou, protože stav zvěře byl významně snížen,“ reaguje Zatloukal a navíc dodává, že uplatňovat zmíněná opatření jen po jedno či dvě desetiletí je při absenci velkých šelem nepostačující a vedlo by k opětnému přemnožení spárkaté zvěře. Náměstek mimo jiné rovněž kritizuje tvrzení expertů o genezi vývoje osídlení pohraničí po druhé světové válce, které je podle něj zcela mimo realitu.