Edit MediaBank: Šílený experiment bezzásadovosti

Free text:

Ad LN 7.9.: Kůrovec už stál 32 miliard, tvrdí Miloš Zeman Dávám autorovi za pravdu, že pokud si naši politici něčeho povšimnou, není zájem o přírodu na prvním místě. Nicméně je mimo diskuzi, že tentokrát mají velkou pravdu. Sám v lesnictví pracuji od svých šestnácti let, celkem 59 let praxe a mám poněkud více zkušeností než dnešní „panelákoví ochránci přírody“. Pokusím se proto o velmi stručnou rekapitulaci toho, co jsem skutečně prožil. V roce 1950 strana a vláda rozhodla, že nemám třídní původ, abych mohl studovat a tak jsem se stal lesním dělníkem, později učněm v lesnickém učilišti. Tam nám bylo řečeno, že ti nejlepší budou moci studovat a tak jsem se snažil. Třem z nás učňů se podařilo mít samé jedničky, ale nikdo z nás studovat nesměl, tehdy k tomu musely být jiné předpoklady. Proto jsem studoval dálkově při zaměstnání. V padesátých letech byly lesy převážně velmi čisté a veškeré vytěžené, jehličnaté dříví se odkorňovalo. Následkem mimořádně suchého roku1947 se začal objevovat kůrovec. Dříví z napadených stromů se odkorňovalo na plachty a kůra se pálila. V roce 1960 byl změněn dosavadní „kapitalistický“ lesní zákon, který říkal, že v lese se má těžit jen tolik dříví, kolik činí roční přírůst. Změnou lesního zákona se těžba dřeva přizpůsobuje státnímu plánu rozvoje národního hospodářství a národní hospodářství potřebovalo více než byl roční přírůst. Tento rozdíl soudruzi nahradili drahou výsadbou topolů, které rostly rychleji, než dosavadní lesy, jenomže jejich dřevo nebylo k ničemu. Protože jsme se tehdy učili od Sovětského svazu, jela delegace našich soudruhů do SSSR a s překvapením zjistila, že v pralesích se těží a ve stepích se zalesňuje. Ihned byli naši lesníci rozděleni na těžební a pěstební a vznikl neuvěřitelný zmatek, že ho i strana a vláda musela zrušit. Vyšší těžby se staly běžnými, ale vytěžené plochy se vždy zalesnily. Zmizela ale čistota lesa a odkorňování jehličnatého dříví. Dalo by se o té době mnoho vyprávět, ale slíbil jsem být stručný, nicméně jednu vzpomínku uvedu. Když jsem byl v lesnickém učilišti, káceli jsme pásy podle státní hranice, aby k nám nemohli diverzanti. A abychom my neutekli k diverzantům, hlídali nás příslušníci pohraniční stráže se samopaly. Jedna skupina našla předvolební leták ze Západního Německa. Byl to balonek s nápisem SPD (Sozial Partei Deutschland), který nesl propagační letáky v němčině. Náš oficiální název byl Středisko pracujícího dorostu v lesnictví – zkratka SPD. Vedoucí, který byl na výši politicky, nikoliv však odborně a jazykově, rozhodl, že to je v rámci družby se soudruhy z NDR pozdrav od nich. Tento balonek byl s úctou uložen na politický „oltář“ s bustami Stalina, Fučíka apod. Zažili jsme hodně legrace, než na to soudruh vedoucí přišel. Po (bohužel příliš) Sametové revoluci, byly lesy opět postiženy reorganizací. Československé státní lesy byly nahrazeny Lesy České republiky a lesníci byli opět rozděleni, tentokráte na zaměstnance LČR a akciových společností. Zatímco za socialismu bylo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo lesního a vodního hospodářství, dnes do lesnictví mluví ministerstva dvě: Ministerstvo zemědělství s úsekem lesního hospodářství a Ministerstvo životního prostředí. Zatímco Ministerstvo zemědělství se řídí platným lesním zákonem, který říká jasně co se má v lesích sázet podle hospodářských souborů, Ministerstvo životního prostředí se spokojí tím, že v lese něco zeleného roste. Nicméně inspekce tohoto ministerstva kontroluje výskyt kůrovce a za každý nezpracovaný kůrovcový strom ukládá majiteli lesa pokutu. Totéž ministerstvo, ale na Šumavě podporuje velkochov kůrovce a snaží se vytvořit umělý prales z hospodářského lesa, který vysázeli lidé, ještě k tomu z nepůvodních sazenic. Zpralesněním hospodářského lesa vzniká jednak materiální škoda, kdy se obrovské množství stromů nechá zničit kůrovcem a potom shnije. Navíc se nyní jedná o finanční náhradě majitelům lesů za naší státní hranicí, za poškození lesů kůrovcem od nás. To vše zaplatíme my všichni z našich daní. V době kdy se mluví o krizi a na nic nejsou peníze, my necháváme kvalitní lesy zničit a jsme takový frajeři, že zatímco Německá spolková republika s výměrou 248271 km2, má národní park Bavorský les na ploše 130 km2, Česká republika s výměrou 78867 km2, má Národní park Šumava na ploše 680 km2! Mimo škody materiální, vzniká škoda estetická – návštěvník zeleného lesa má jiný estetický zážitek, než návštěvník mrtvého lesa. Přirozené zmlazení smrku nenahradí přírodě blízký smíšený les. Stejně jako mi vadili svazáčtí neodborníci, kteří nadávali lesníkům v padesátých letech, vadí mi dnešní neodborníci, kteří kritizují lesníky a co je zajímavé, jak jsou jejich projevy podobné. Strávil jsem v lesním provozu celý život, začínal jsem, když lesy byly zdravé a čisté a končím v době, kdy jsou ohroženy kůrovcem a privatizací. Pokud jde o Vojenské lesy není třeba ironizovat, byly založeny v roce 1928 a nebyly nyní postiženy změnami jako Lesy České republiky. Jejich péči o Šumavu bych velmi doporučoval, aby šílený experiment bezzásahovosti byl zrušen a aby se s národním majetkem opět řádně nakládalo. Ing. Jiří Zíka, lesník

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno