Edit MediaBank: Šumavě neškodí ani kůrovec a kácení, ale lidská hloupost!

Free text:

Článek začnu starou moudrostí: „Proti lidské hlouposti jsou i bohové bezmocní.” Proto si nyní ani nekladu velkých cílů, že bych mohl svými myšlenkami tuto skupinu oslovit, nebo jejich vědomí jakkoliv obohatit. Mně stačí, když laická veřejnost získá další pravdivou informaci o lese jako takovém. Se zájmem jsem si přečetl článek „Nový důkaz: Šumavě škodí kácení”, který byl na straně 9 dokonce povýšen na „Důkaz z vesmíru: Šumavě škodí kácení”. Autory neznám, ale jejich polopravdy uvedené v onom článku musí slušně řečeno nadzvednout každého poctivého lesníka. Dávno objevené Již v roce 1971 jsem se ve školní lavici SLTŠ Trutnov dozvěděl, že na holinách dochází k velkým teplotním výkyvům, které mohou mít v letních měsících dokonce za následek přepálení kořenových krčků semenáčků, nebo nevratné poškození sazenic. To samé jsem se o několik let později dozvěděl i od profesorů pěstování a zakládání lesů na VŠZ FLi v Brně. Tito moudří muži ještě neměli k dispozici drahé satelitní technologie, ale pouhé teploměry a zkušenosti předků, které dokázali využít a předávali je svým žákům. Proto bych chtěl vzkázat těm, kdo financují onen drahý satelitní výzkum, že objevují již dávno objevené a praxí prověřené. Věnujte tyto prostředky na něco prospěšného, nebo je vraťte do státní kasy, která v současnosti zeje prázdnotou. Autoři manipulují s čtenáři tím, že obratně, nebo hloupě, vytrhují věci z kontextu. Je třeba přece říci, že holina je jedním z vývojových stádií lesního ekosystému, které však lze za určitých podmínek přeskočit. Nový les je možné pěstovat pod mateřským porostem, ale ne každý a všude. Záleží na mnoha faktorech (dřevina, expozice, nadmořská výška, srážky apod.). Cílem lesníka není holina. Cílem lesníka je zdravý zelený les, který bude splňovat nejen produkční funkci, ale i ostatní celospolečenské funkce lesa. To však mrtvý les, ani holina nedokážou. Nám lesníkům nejde vůbec o kácení, nám jde o ochranu lesního majetku, který nám byl svěřen do péče. Nám jde o boj s biotickými i abiotickými škůdci lesa. A kůrovec patří mezi nejvýznamnější a jednou z možností je kůrovcem napadené stromy kácet a kůrovce zde ničit. Jsme spojováni s těžařskodřevařskou lobby. To je k smíchu. V současné době ekonomické recese, kdy cena dřeva klesla na historické minimum, se všichni rozumní lesní hospodáři snaží úmyslné těžby dřeva zastavit, nebo co nejvíce snížit. Nám naopak kůrovcové dřevo z Šumavy na dřevařském trhu uškodí, protože cena dřevní hmoty, jednak i z důvodů snížení nabídky, šla pomalu nahoru, ale toto dřevo se projeví jako dřevo inflační. Navíc toto kůrovcové dřevo je rozváženo odvozními soupravami různými trasami, naložené soupravy často parkují i v našich regionech a pokud toto dřevo ještě kůrovce hostí, může se touto lidskou činností rozšiřovat dál. Kůrovec vládne K smíchu mi bylo i konstatování, že v bezzásahových zónách si příroda s kůrovcem poradila. Nikoliv pánové. Kůrovec si poradil s přírodou! On tam již není, ale jen z toho důvodu, že zde vyčerpal své potravní možnosti a smrkové porosty tady zlikvidoval! Ale nezhynul, jen se odstěhoval o kousek dál, kde si našel novou potravu a žere a množí se vesele s vaším laskavým svolením dál. Takže konstatování, že si příroda s kůrovcem poradila, je zcela lživé a zavádějící. Občas slýcháme, že má někdo kůrovce pod kontrolou. Ano, kůrovce lze mít v současnosti pod kontrolou tam, kde již neexistují starší smrkové lesy, tam ano. Kde jsou však dospělé smrkové lesní porosty, tam se všichni vlastníci kůrovce třeste! Kdo si Bláhově myslí, že si současná příroda bez pomoci opravdových odborníků s kůrovcem poradí, je na omylu. Na Šumavě totiž na just lesníkům jejich varování nebrali v úvahu, ale katastrofický scénář, kteří lesní odborníci předpovídali, se naplňuje. A vězte, bude hůř! Ptejte se veřejnosti, ale jasně a srozumitelně. Chcete Šumavu zelenou, nebo hnědou? Chcete lesy zdravé nyní, nebo odkážeme svým prapravnukům něco, co si nyní ani nedokážeme představit? Ano, experimentujme, ale na jasně ohraničených lokalitách a s jasnou odpovědností (Boubínský prales apod.). Les se totiž pěstuje minimálně sto let, takže výsledky naší práce budou sklízet až naši vnuci. Na Šumavě si příroda jistě poradí, ale ne za dvacet, padesát nebo sto let, ale tak nejdříve za 400 a více let. Ale i toto naši předci věděli a nepotřebovali k tomu satelity, ani univerzity. Stačilo, když přírodu pozorovali a tyto poznatky dokázali využít. Proto nám odkázali tolik krásných a zdravých lesů. Co odkážeme my našim dětem, vnukům? Step, lesostep? Musíme být opravdu bohatý stát, že si takto megalomanský projekt můžeme dovolit. Svůj článek jsem začal starou moudrostí a též starou moudrostí zakončím. „Opilec se z toho vyspí, ale hlupák zůstane hlupákem”. A na úplný závěr. Lesní porosty na Šumavě svěřte odborníkům a ne elektrikářům, veterinářům, krejčím apod. Ing.Bedřich Navrátil

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno