Edit PrefBank: Šumava, kraj a lid, 1902, Proslov

Author:	Adolf Heyduk
Date:
Source:
Genre:
Respondent:

Free text:

Neznám duše české, která by netoužila shlédnouti a obdivovati krajinářské skvosty a poklady naší české klenotnice, Šumavy; nepoznal jsem posud nikoho, kdo netoužil by spatřiti nádherné ty chrámy lesní, jichž posvátné šero při šelestivém zpěvu kyprých bučin a varhanových zvucích prolétajících jimi vánků jižních, osamělého chodce bezvolně k němé modlitbě nutí; neznám nikoho, kdo nepřál by pokochati se a okřáti pohledem na ty líbezné, zlatými paprsky slunce prozářené smaragdy lučin a ty velikolepé a nádherné aquamariny rozkošných jezer, jež zasazeny jsou v mohutných skal prstenech, jimiž matka příroda svou vyvolenou dceru nad jiné skvěle vyzdobila, oděvši ji v řízu líbezné zeleně, jakou honositi se nemohou žádné končiny po veškerém světě, nechať velikostí a mohutností svou desetkráte a více ji přesahují. Kdo Šumavu jen jednou shlédl, nezapomene jí nikdy již a zatouží po ní zas a zas, a kdo ji snad posud nespatřil, neotálej a vydej se na pouť k vznešené kouzelnici té, jež tě mile uvítá, potěší a pohádkami svými obsype vznětlivou duši i unavené srdce písněmi krásy, jež na své obrovské harfě stříbrných strun bystřinných i strun stromů zelených velebně i dojemně provází rodící se v duši myšlénky o lásce k vlasti a k ubohému, v svém vlastním ráji cizímu lidu. Kdo vstoupí ponejprv do tajůplných zahrad spanilé Šumavy, vstoupí do ráje a ovinut vnadou a krásou jeho stane v údivu. Člověk bojí se postoupiti do komnat té královské paní, aby je snad nezneuctil, neb aby snad, zapomenuv, kudy přišel, neoctl se v bludišti cest tajemných, na něž posud nevkročil ani vyplašený jelen, osiřelá srna a kudy snad jen báchorkové lesní žínky plaše do svých skrýší utíkají, když je z jejich pohádkových zábav a tanců rozežene nevlídný buran horský do rozsedlin, slují a rozvalin žulových hor, do výmolů a strží divokých bystřin a pod zarudlý plášť tajemných mlak, kde druhdy roztahují tajemné své sítě na záhubu netušícího pozemčana a důvěřivého chodce samotáře. Ó nechoďte bez přítele, bez druha, bez rádce do klenotnice Šumaviny, jež o skvosty a poklady své se bojí jako každá krasavice snad proto, že oloupena byl již o mnohé osudem i lidmi. Nechoďte sami, nechoďte bez průvodce, jenž Šumavě život posvětil a byl strážcem a zahradníkem té vznešené paní a jenž Vám laskavě ruku podává. Chopte se jí a buďte ubezpečeni, že půjdete cestou nejkrásnější a nejjistější. A průvodcem tím jest spisovatel této knihy, jenž poctil mě přáním a důvěrou, abych důkladné, bedlivě spořádané a krásné dílo jeho několika slovy do veřejnosti české uvedl. Po stránce vědecké, historické, přírodozpytné, jazykové, jakož i lidové, vyslovili se již učenci a znalci odborní, slov. professoři české university, pp. Kalousek a dr. Woldřich, jimž dílo od král. České Společnosti nauk k posouzení přiděleno bylo při soutěži o cenu jubilejního fondu na rok 1899, kterou učená ta společnost vypsala. Tenkráte dílo, jak referát soudců o něm praví „podle soutěžných pravidel jubilejního fondu nemohlo uznáno býti za vyhovující podmínkám soutěže, ačkoli svědčí o důkladné znalosti všech poměrů a podrobným jich líčením zajisté by prospělo kruhům širším a plnou měrou tudíž zasluhuje býti vydáno soukromým nákladem, jakožto práce populárně poučující.“ Stejně důkladně a bedlivě vedl si pan spisovatel při nazírání na krásy přírodní i při líčení půvabů a vnad šumavských hor a hvozdů, těchto mohutných odvěkých hradeb krásné naší vlasti, jimiž vás provázeti bude bedlivě a laskavě všecky, kdo se vůdcovství jeho svěříte. Provede vás tajemnými skrýšemi, v nichž vznikly a rostly temnolesklé vody našich líbezných řek; odhalí vám zdroj vznešené, krásné Vltavy, té „mléčné dráhy“ rodné země naší, a ukáže vám, jak v divoce rozrytém korytě rozdurděně se peřící Vydra, jež v zlatonosnou přecházejíc Otavu, vždy klidnější se stává a ňadra svá jen při bouřích vášnivě zdouvá, než drahé sourozence své pod staroslavným královským ondy Zvíkovem a jásotem do náručí se vrhá. Průvodce váš ukáže vám též otužilý a pracovitý lid, jenž v bdělé píli a stálém snažení druhdy od přibránků svých bídně je mořený a týraný, tak že ani mateřského jazyka volně užívati mu nepřejí ti, kdo uhostili a rozmnožili se na nivách a pláních, jež v pole přeměnily pracovité, zmozolené ruce jejich slovanských předků, již při náběhu a návalu cizích nepřátel půdu tu rodnou vlastní zbarvili krví a v níž spí jejich rekovná srdce. Svěřte se průvodci svému; dejte mu ruku svou a dejte mu své srdce, a milujete-li Šumavu již nyní, budete ji pak milovati stonásobně! Buď zdráv, čtenáři milý, buď zdráv a šťasten! V Písku, dne 16. ledna 1902.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno