Edit MediaBank: Šumava stále hlasitěji volá SOS

Free text:

Tak si myslím Šumavskému parku sice již třetím rokem šéfuje nový ředitel, situace však v mnohém připomíná staré časy a v celé řadě případů, zejména v oblasti lesnictví, je dokonce ještě horší než dříve. Zatímco v kancelářích se malují strategické plány na ochranu přírody a před bavorskými sousedy se dojatě básní o přírodní divočině, v lesním terénu dál neomaleně řádí těžká těžební technika a nákladní soupravy dál vyvážejí kvanta dřeva těženého i v klidových oblastech parku. Doporučení Světového svazu ochrany přírody, jak na Šumavě docílit nefalšovaného a důstojného národního parku, bez užitku leží v šuplíku. Na Správě parku panují chaotické poměry, které se negativně dotýkají celého regionu. Manažerské selhání Nový ředitel šumavského parku Alois Pavlíčko do dnešního dne nesestavil fundovaný tým lidí schopný naplňovat novou koncepci parku dohodnutou s ministerstvem životního prostředí. Naopak zaměstnává celou řadu lidí s antiochranářským smýšlením včetně těch, kteří se aktivně podíleli na předchozí protichůdně zaměřené dřevařské koncepci bývalého ředitele parku Ivana Žlábka a opakovatelně mystifikovali veřejnost různými nepravdami a polopravdami. Kupříkladu Miloš Juha, který vehementně zahrával do autu zjištěné krádeže dřeva v prvních zónách. Podobně se choval i Jindřich Heřman, bývalý Žlábkův náměstek, který se ještě dnes významně podílí na schvalování těžeb dřeva. Smysl a poslání národních parků, postavené především na ochraně přírodních procesů, zjevně uniká i některým nově přijatým zaměstnancům Správy parku. V kolektivu současného ředitele nechybějí ani úředníci, kteří za předchozího vedení parku posvěcovali kácení v prvních zónách a spolu s některými strážci přispívali k potírání veřejné kontroly hospodaření v parku. Veřejnost by také měla vědět, že občanské kontrole z řad civilistů i zaměstnanců Správy tu nadále hrozí šikana, zejména pokud jde o těžbu a odvoz dřeva. Turistům se i nadále zakazuje vstupovat do oblastí, kam mají neomezený přístup těžaři a lovci zvěře. To vše svědčí o tom, že v parku je stále co skrývat před pátravými zraky „nepovolaných“. Štvaná zvěř a hájení nimrodi Původní záměr nového vedení parku omezit technický lesní provoz a posílit osvětovou práci s veřejností se jaksi rozplynul do ztracena. Stejně tak i sliby nového ředitele, že nechá prošetřit pochybné hospodaření se dřevem a vyvodí z toho patřičné důsledky. Naopak, lesní správy mají dnes při nakládání se dřevem ještě mnohem volnější ruku než dříve a v plánu jsou výstavby nových hájenek za milionové částky z kapes daňových poplatníků. Nekoná se ani slibovaná přeměna širokých péesáckých autostrád na romantické a klidné stezky pro turisty. Naopak, mnohé z nich dostávají nový koberec a nadále slouží především těžařům a lovcům zvěře. Horentní sumy státních peněz spolyká i přebujelá myslivost zahrnující výstavbu a údržbu přezimovacích obor pro zvěř. Způsob, jakým se na Šumavě zachází se zvěří, je přímo otřesný. Na zvěř jsou pořádány organizované štvanice, pokud možno utajované před veřejností, jichž se kromě místních nimrodů účastní i vybraní prominentní hosté. Zvěř je nemilosrdně štvána krajinou tlupami lovců a zvířata, která uniknou kulce, jsou pak soustřeďována v přezimovacích oborách, kde jsou krmena a připravována pro odstřel v příštím roce. Tímto postupem je katastrofálně potlačován a znemožňován přírodní výběr nezbytný pro udržení zdravého jádra populací lesní zvěře. Na rysa, přirozeného regulátora zvěře, pohlíží šumavská lovecká kasta jako na nežádoucí konkurenci. Některé přezimovací obory leží v chladných a vlhkých údolích, kde násilím držená zvěř vyloženě strádá ve špatných životních podmínkách. Zvířata notně vystresovaná hromadnými štvanicemi mohou navíc snadno podlehnout zápalu plic. Strádání a stresů nejsou ušetřeni ani přísně chránění tetřevi a tetřívci v klidových územích, kde Správa parku udržuje přísný zákaz vstupu pro turisty, zatímco běsnící hordy nimrodů a divoká střelba jsou zde samozřejmostí. Z toho vyplývá, že nejpřísněji chráněným druhem Šumavy, hájeným ve všech ročních obdobích, zůstává i nadále „zelená kamizolka“. Dřevařská živnost stále v rozkvětu Po celé Šumavě, včetně klidových území navržených do první zóny, nadále probíhají rozsáhlé těžby dřeva, které bez problémů umožňují platné lesní hospodářské plány schválené za bývalého dřevařského vedení parku. Také důvěrně známý kůrovec nadále slouží jako záminka pro trvale udržitelnou těžbu. Zatímco nová zážitková stezka pod Březníkem ukazuje návštěvníkům, jak pod uschlými stromy po kůrovcové kalamitě úspěšně roste nový a zdravější les, v sousedních oblastech pečlivě skrývaných před zraky turistů probíhá rychlé dotěžování lukrativních smrčin kolem unikátních slaťin a rašelinišť chráněných mezinárodními úmluvami. Motorovou pilu můžete slyšet už i v karu Černého jezera (mimo NPŠ), jež je právem považováno za perlu Královského hvozdu. Veřejnost je ovšem chlácholena tím, že vše je v naprostém pořádku a těžbou letitých smrků se pouze uvolňuje prostor pro buk a jedli. Pokud však zaměříme svou pozornost na porosty s jedlí a bukem, zjistíme, že poslední zbytky zachovalých jedlobučin v oblasti Královského hvozdu rychle berou za své a mění se ve vysušené mýtiny s poničenou mlazinou stromků a hlubokými erozními rýhami. Nejhorší situace je na Jezerních boudách pod Černým jezerem, kde dnes místo letité jedlobučiny nalezneme jen holou planinu s vyčnívajícím kamením a vyprahlou neúživnou půdou, z níž žalostně trčí uschlá torza uměle vysázených javorů. Je na čase radikálně zasáhnout Ze současné neutěšené situace na Šumavě jednoznačně vyplývá, že nový ředitel Alois Pavlíčko vede náš největší národní park k ještě hlubšímu rozkladu a krachu, než tomu bylo za předchozího vedení. Tento tragický rozklad však probíhá převážně skrytě, cestou nejmenšího odporu. Nový ředitel totiž v médiích a před ochranářskými organizacemi vystupuje jako ochránce a zastánce šumavské přírody, ve skutečnosti však naplno toleruje její vydírání dřevařskými firmami a nimrody, jdoucí ruku v ruce s uvolněnou pracovní morálkou. Pravda však stejně dříve či později vyjde najevo. Za dva krátké roky svého působení v parku nám již dostatečně ukázal, jak nemáme zacházet se Šumavou, pokud z ní nechceme mít kůlničku na dříví. Ivona Matějková,Plánice (Autorka je botanička)

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno