Z následujícího důvodu nemáte oprávnění upravit tuto stránku:
Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupině Corpus.
Free text:
Jako senátor, jehož volební obvod zahrnuje jižní část Šumavy, reaguji na článek biologů Jana Zrzavého a Martina Konvičky Volání divočiny (Respekt č. 37/2005). Souhlasím s nimi v tom, že lze skloubit jak zachování přírody, tak rozvoj Šumavy. Je pro mě ovšem těžko přijatelné stavět šumavské obyvatele (a místní i regionální reprezentaci) do role hlupáčků, kteří nejsou schopni rozhodnout, jak spravovat území, ve kterém žijí. To v žádném případě neznamená, že odmítáme diskutovat s odborníky, a zcela jistě se budeme snažit skloubit jejich názory s naší zkušeností. Prostoru je pro to dost. Existují přece první „bezzásahové“ zóny a dostatečně velké druhé a třetí zóny, kde je a bude les udržován. Odlišně než autoři se stavím i k jimi vysmívanému „točení klikou lanovky“. Klíčem k lyžování na Šumavě je spojovací lanovka z české strany do již vybudovaného rakouského lyžařského areálu Hochficht. Je prokázané, že na 1 euro utracené na sjezdovce (v Rakousku) připadá 5 eur utracených za služby jako ubytování či stravování (zatím také v Rakousku). Cílem zastánců lyžování na Šumavě není „likvidace“ přírody, ale turistický program na zimní měsíce. Problém je, že někteří odpůrci lyžování stále tvrdí, že sedačková lanovka o šířce cca 5 metrů je likvidační a nepřijatelná pro Šumavu o šířce 180 kilometrů. Tomáš Jirsa, senátor Parlamentu ČR
Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku
Storno