Edit MediaBank: Šumavu čeká rozhodující slovo

Free text:

Ministerstvo hledá ducha národního parku Je to už téměř každoroční rituál, že se do nejcennějších koutů Šumavy vydají muži s motorovými pilami a mladí aktivisté vyrazí jim v tom bránit. Tentokrát se má kácet nedaleko pramene Vltavy. Boj o to, jestli mají být první zóny, tedy nejvzácnější části parku, skutečně bez zásahu lidí, ale tentokrát míří do rozhodující fáze. Na ministerstvu vzniká plán, jak má park fungovat. U pramene Vltavy Spor o zásahy v šumavských prvních zónách se vleče už několik let. Na jedné straně stojí Správa národního parku, která říká, že i v nejcennějších zónách musí zasáhnout, pokud se tam příliš rozmnoží požírač stromů – kůrovec. Správa tvrdí, že když nic neudělá, celý les bude za chvíli suchý. „Můžeme se jen těžko smířit s tím, že v tak atraktivní oblasti, jakou je pramen Vltavy, budou ještě po několik generací chodit lidé do zcela uschlého lesa,“ řekl Lidovým novinám ředitel SNPŠ Zdeněk Žlábek. Oprávněně pak argumentuje tím, že zejména ve velkých vedrech se kůrovec rozmnožuje neuvěřitelnou rychlostí. Na druhé straně stojí především zástupci neziskové organizace Hnutí Duha, kteří namítají, že první zóny musí být bez zásahu, protože zde má podle původního záměru vzniknout ekosystém bez lidské pomoci, tak jako je tomu na bavorské straně Šumavy. Navíc vykácením vznikají holiny, kde nové stromy kvůli přímému slunci, větru a okusu nerostou. Kůrovec podle nich do přírody patří. Postupem času se k Hnutí Duha přidávalo stále více renomovaných odborníků. Nejdůležitější argument ale odpůrci kácení získali na začátku letošního roku, kdy byl zveřejněn posudek Světového svazu ochrany přírody (IUCN), který prohlásil, že Šumava se díky mohutným zásahům člověka nemůže nazývat národním parkem. Pokud by chtěla splňovat požadované parametry, muselo by být minimálně pětasedmdesát procent území parku bez intervence člověka. „Zásahy těžkou mechanizací, které trvale poškodily krajinu v bezzásahové zóně, se jen obtížně dají akceptovat!“ napsali experti. Když před deseti dny správa vydala povolení pokácet přes tisíc stromů v prvních zónách, vzepřeli se nejen aktivisté, kteří se vydali stromy bránit, ale i odborníci. „Žír kůrovce je součástí přirozených proměn horského pralesa, který tedy zůstává pralesem. Zato motorové pily jej zničí navždy. Je to, jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a postavíme na jeho místě nový, panelový,“ stojí v prohlášení, které mimo jiné sepsal světoznámý entomolog a emeritní profesor Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity Brno Dalibor Povolný. Přímo na místo přišel mladé aktivisty podpořit i Václav Kryštůfek z Ústavu půdní biologie Akademie věd. „Není pravdivé tvrzení ředitele SNPŠ v LN, že,lidé budou po několik generací chodit do zcela uschlého lesa'. Sám jsem se v NP Bavorský les přesvědčil o úplném opaku: metrová borůvčí, kapradiny, mechy a další rostliny a hlavně nové mladé stromy, žádná eroze půdy, rozježděné cesty.“ Na stranu odpůrců se před deseti dny postavilo i ministerstvo životního prostředí. Nejenže vyjednalo pauzu v kácení, ale navíc postup správy odsoudilo. „Máme poměrně kritický postoj k tomu vydanému rozhodnutí správy národního parku, která povolila kácení v jedenácti prvních zónách. A celkem jednoznačně jsme vyhlásili, že v odvolacím řízení, které o tomto rozhodnutí právě probíhá, hodláme ten přístup revidovat a to kácení výrazně omezit,“ prohlásil v Radiožurnálu náměstek ministra Ladislav Miko. Ředitel Žlábek nebyl zpočátku týdne k zastižení a na zaslané písemné otázky, proč kácí v prvních zónách, jací odborníci mu to poradili a zda bude respektovat verdikt ministerstva, odmítl odpovědět s tím, že „velmi zjednodušené a zkratkovité vidění pohledem vašich otázek problému neprospěje.“ Nabídl osobní schůzku, na výzvu ale už nereagoval. Dohoda mezi správou a ministerstvem je taková, že se nebude kácet, dokud nepadne odvolací rozhodnutí. Přesto minulý pátek dřevorubci u pramene Vltavy kácet začali. Na situaci upozornili lidé z Hnutí Duha, kteří jsou stále na místě a lokality určené k likvidaci monitorují. Na ministerstvu o nové činnosti zpočátku nevěděli. „Skutečně zasahují? Zavolejte prosím později, zjistím si více informací,“ říká do telefonu ředitelka odboru zvláště chráněných částí přírody ministerstva životního prostředí Alena Vopálková. Po poledni kácení potvrzuje. „Opravdu v rozporu s dohodou stihli pokácet šest stromů u pramene Vltavy. Ihned jsme to ukončili. Bylo mi řečeno, že to bylo způsobeno nedopatřením a bez vědomí vedení správy. Za tento prohřešek budou vyvozeny personální důsledky.“ Tak nebo tak I nadále se čeká na odvolací řízení. Než ale proběhne, vydá se na Šumavu skupina nezávislých expertů, která posoudí věc přímo na místě. Tým je složený ze zástupců botaniky, entomologie a ekologie z akademie věd, geologie, lesnických fakult v Praze a Brně a jednoho zástupce z Hnutí Duha. Do terénu by měli vyrazit ještě tento týden. Jejich názor nebude důležitý jen v této konkrétní kauze. Na ministerstvu totiž vzniká plán, jak by vlastně měl národní park v budoucnu vypadat. Verdikt může mít vliv i na tuto koncepci. A co v ní má být řečeno? „Rozhodně je nutné pospojovat alespoň ty nejzákladnější části parku do jednoho celku. Dnes máme 135 prvních zón a to je špatně, protože pak není zřejmé, kde vlastně ta cenná území jsou,“ říká paní Vopálková. Dále se prý bude muset písemně jasně deklarovat, která území se nechají naprosto bezzásahová. „Už jsme si vytyčili přibližně dvacet procent území, kde by se nemělo zasahovat ani při té nejhorší kůrovcové kalamitě. Prostě to bude bezzásahové. Hledáme další a další území,“ vysvětluje Alena Vopálková. Že to ale nebude tak jednoduché ani na ministerstvu, dokazuje situace přímo v její kanceláři. Na vyřčená slova reaguje ihned Vladimír Hynek, který je na ministerstvu vedoucím velkoplošných chráněných území. „No, pokud by tam bylo větší napadení kůrovcem, tak by se zasáhnout muselo. Přece nechceme suché lesy,“ namítá. Netradiční situace, kdy se úředníci přou přímo před novinářem. Kdo tedy má pravdu? „Já říkám, že by to mělo být naprosto bezzásahové. Jsou samozřejmě místa, kde z mnoha důvodů budeme muset zasáhnout, třeba i v první zóně, pokud ale o nějakém území prohlásíme, že je nedotknutelné, tak to budeme muset plnit, i kdyby bylo v zóně druhé,“ stojí si na svém ředitelka Vopálková. Střet názorů možná osvětlí fakt, že zatímco Vladimír Hynek je vystudovaný lesník, Alena Vopálková je přírodovědec. „Někdy v tom rozhodování o Šumavě hrají přílišnou roli lesníci a menší třeba zoologové či botanici. I to by se mělo změnit,“ říká ředitelka Vopálková. Na strategii se budou muset úředníci dohodnout do roka. Takový nezávazný termín si uložili k naplánování přeměny Šumavy ve skutečný park. Součástí této transformace by mělo být i to, že se park změní z příspěvkové organizace na rozpočtovou. To znamená, že už by nebyl závislý i na penězích z těžby, ale jen na státním rozpočtu. „Tím by se mělo změnit to, že park přemýšlí jako továrna na dřevo, ale více by fungoval jako strážce přírody,“ říká paní Vopálková.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno