Edit MediaBank: Bavoři udělali z následků kalamity turistickou atrakci

Free text:

Šumava – Stezka duše, tak se jmenuje místo nedaleko bavorské obce Spiegelau na německé straně Šumavy. Je to les, který lesníci nechávají už padesát let svému osudu. Za celou dobu tu žádný z velkých stromů nepokáceli. Když jdou stromy k zemi, tak jedině vlivem silného větru, těžkého sněhu nebo třeba kvůli kůrovci. Přesto je tu lidská ruka poznat. Lesem vede dřevěný chodníček, který tu nechal vybudovat bavorský národní park. Nechali ho zde postavit v roce 1995. „Dlouho jsme o tom mluvili. Nebyli jsme si jisti, jestli sem vůbec lidé budou chodit. Vždyť tu byly samé uschlé stromy po kůrovci,“ přiznal pracovník parku Rainer Pöhlmann. Dřevěný chodník se zábradlím kopíruje každou nerovnost terénu. A nejen ji. „Když na zemi leží strom, není to tak, že bychom jej rozřezali a odsunuli. Chodník se udělá přes padlý kmen,“ vysvětluje Rainer Pöhlmann nezvyklé stoupání a klesání dřevěného chodníčku. „V těhle místech stály jen uschlé stromy, teď jsou tu vzrostlé a nikam nedohlédnete,“ ukazuje jedním směrem náš průvodce. Návštěvníci vidí, jak stromy bojují s kůrovcem Když se o pár metrů dál zastavujeme pod silným smrkem, padá na nás jehličí. „Tenhle strom napadnul kůrovec,“ vysvětluje náš průvodce a ukazuje na malé dírky v kmeni, kudy brouk do stromu pronikl. Důkazem je i pryskyřice, která ze stromu vytéká. Je to obrana proti broukovi. Když se zavrtá do kůry a naruší pryskyřičné kanály, začne se na něj valit míza, která brouka zahubí. Zdravý strom se tímto způsobem dokáže kůrovci ubránit. V bavorském národním parku se stejně jako na české straně hranice stále diskutuje, zda se má proti kůrovci zasahovat nebo ne. V nejcennějších místech, asi na 45 procentech území parku, se nezasahuje. „Ani my jsme z počátku takovou myšlenku nevítali. Byli a jsou stále skeptici, ale dnes většina z nás vidí, že nám národní park přináší peníze. Právě kvůli přírodě, která se nechává svému osudu, sem lidé jezdí,“ říká starosta obce Hohenau Eduard Schmid. „Lidé mají možnost vidět, že tu les odumírá, ale že na jeho místě nový les vyrůstá,“ říká. Jeho slova potvrzuje pracovník národního parku. Čas od času se návštěvníků ptají, co si o kůrovci myslí. „Když propukla kalamita, lidé nám říkali, že to vypadá strašně,“ vzpomíná Pöhlmann. „Ptali jsme se, jestli je máme pokácet. Většina se tomu bránila. Chtěli vidět, co se bude s lesem dál dít,“ říká Pöhlmann pod vrcholem Luzný, kde se tyčí holé stromy. Před deseti lety tu vrcholila kalamita, po které smrky v lese uschly. Když se ale člověk podívá dnes k zemi, vedle nich už vyrůstají nové stromky. Na české straně má zůstat bez zásahů 30 procent území Také v Bavorsku se ale proti broukovi aktivně zasahuje. Mezi parkem a hospodářskými lesy je půl kilometru široké pásmo, kde se stromy kácí, aby z nich brouk nelétal na stromy soukromých vlastníků. Stejným způsobem se chtějí chovat v lesích správci české části národního parku. Nejcennější území rozkouskované na několika místech chtějí spojit. „Přírodu chceme nechat svému osudu na třiceti procentech území parku,“ říká mluvčí šumavského národního parku Radovan Holub. Podobně jako před lety v Německu, i v tuzemsku naráží tenhle záměr na odpor některých představitelů šumavských obcí. „Nesouhlasíme, aby tak velké území, jak navrhuje park, bylo bezzásahové. Ta plocha by měla být maximálně dvacet procent parku. Více ne,“ uvedl už dříve Eduard Hones, starosta Horské Kvildy. „Já sám jsem byl také skeptik, ale nechal jsem se přesvědčit,“ přiznává starosta Hohenau. „Pracovníci parku s námi začali o všem mluvit. Říkali nám, že se návštěvnost nesníží, ale naopak zvýší. A to se potvrdilo,“ říká Schmid.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno