Z následujícího důvodu nemáte oprávnění upravit tuto stránku:
Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupině Corpus.
Free text:
Nový Dvůr - Bílá tma za oknem, nárazy větru do zasněžené střechy a telefon drnčící od časného rána - takový byl včera obraz dokreslující atmosféru v penzionu v Novém Dvoře na Vimpersku. Půldruhého metru vysoký příkrov sněhu a vánice odřízly malou osadu od světa. Ani taková situace nepřinesla šedesáti ubytovaným školákům náladu, při níž by se brečelo. "Volají sem rodiče. Mají starost, co je s jejich dětmi ve škole v přírodě, když všude zuří kalamita. Jsme bez spojení, silnice nejsou vidět, ale to nevadí. Zásob je zatím dost," uklidňoval včera hlavně maminky Rudolf Paulík. Pětašedesátiletý horal přitom přiznal, že sám takovou divočinu ani nepamatuje. "Možná když jsem byl hodně malý, nějaká taková zima byla. Občas se tady stane, že osady zapadá sníh, ale s tím se musí na Šumavě počítat. Sledujeme předpovědi počasí a podle toho si připravujeme zásoby," uvedl muž, který se v Novém Dvoře narodil. Drsné podmínky a starost o přežití vtiskly podle něho hlavně domorodcům do vínku sounáležitost, která se ve městech vidí zřídka. "Musíme si ve všem pomáhat, takový je tady zákon. Kdo má terénní auta nebo traktor, vytahuje zapadlé osobáky nebo rozváží lidem potraviny," popsal Paulík zimu na Šumavě. Dětem z plaveckého oddílu z Písku a základní školy ve Strakonicích připadala včerejší zima jako náramné dobrodružství. Zákaz opuštění chaty jim první den příliš nevadil. "Vůbec se nebojím. Hrajeme si doma," řekla včera devítiletá Jana Kouďová z Písku a prozradila, že tolik sněhu pohromadě ještě neviděla.
Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku
Storno